První náměstek ministra vnitra se, podle vlastních slov, od dětství snažil, aby z něj byl chlap. Nejprve si myslel, že na to stačí být u policie. Po listopadu osmdesát devět k tomu přidal krátký sestřih a posilovnu. Snad mu už došlo, že ani uniforma, ani funkce, a už vůbec ne vypracované tricepsy a úsečná mluva, ještě z nikoho opravdového chlapa neudělaly. Chlapa dělají činy - a dodržené slovo. Jiří Komorous se vrátil na ministerstvo vnitra v podivné době a v podivné společnosti. Jako by mu světlo svědomí, ve které věří, chtělo naznačit, že to všechno, čím do této chvíle prošel, byla jenom příprava na skutečnou zkoušku. Teprve nyní bude moci ukázat, zda je skutečný muž, nebo jenom další posluha mocných. Má k tomu neobvyklou, a v normálním státě těžko uvěřitelnou, příležitost.