Takhle nějak začínají zbytečné revoluce. Stát, otravný sám o sobě daněmi, silničními kontrolami a politikou, za normálních časů jakž takž funguje. Tedy, přinejmenším, zaručuje snesitelnou míru neklidu a předvídatelnosti věcí. Proto ho lidé tolerují. Když ale právo, které je oním lepidlem a zárukou ochoty hledat společného jmenovatele, přestane platit, stát se stává jenom formou útlaku. Demokracie není vládou lidu, ale vládou pravidel, která dovolují lidem nejrůznějších zájmů se domlouvat, a v míru postupně ustanovovat, co je právo a spravedlnost. Jen pokud taková pravidla existují pro všechny stejně, může demokracie fungovat. Jenom pokud zákon platí pro všechny občany stejně, bez ohledu na jejich postavení, majetek či vliv, zaručuje demokracii a mír. Jinak je zákon jenom nástrojem k ovládání obyčejných lidí.
Češi prosázejí za rok průměrně kolem sto třiceti miliard. V alkoholu propijí kolem padesáti miliard. Prokouří více než sedmdesát miliard. Všechny tři zlozvyky mají navíc dopad do nákladů na zdravotní péči o jejich oběti, blížící se další stovce miliard. Nějakých, bratru, tři sta padesát miliard. Národ, jak by řekl bulvár, nehne ani brvou. Všechno je v pořádku. Když se však objeví odhad, že by hospodářské sankce, které jsme spolu s Evropskou unií vyhlásili proti ruské vládě za její agresi proti Ukrajině, mohly stát Českou republiku něco přes dvě miliardy korun, média i někteří politici najednou vytvářejí dojem neodvratné ekonomické katastrofy a paniky. Zakládají se zvláštní monitorovací komise s vládním zmocněncem v čele. Ministr zemědělství burcuje Evropskou unii. Jaká je tedy cena, kterou jsou Češi ochotni zaplatit za svoji svobodu a mír v Evropě?
S ještě čerstvou vzpomínkou na násilnou okupaci Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy přijalo v roce 1974 Valné shromáždění OSN v rezoluci 3314 dodnes platnou definici agrese. Článek 5 této rezoluce říká:
1. Agresi nemůže ospravedlnit žádná politická, hospodářská, vojenská nebo jiná úvaha.
2. Útočná válka je zločinem proti mezinárodnímu míru. Agrese dává vzniknout mezinárodní odpovědnosti.
3. Nabytí území nebo jiná výhoda získaná agresí nebudou uznány jako zákonné.