Pět minut před nedělním polednem, v Den české státnosti a svátku patrona české země svatého Václava, se na Václavském náměstí, na symbolickém místě před romantickou jezdeckou sochou knížete Václava, sejdou, no, jak to jen nazvat, čeští národní socialisté. Sejdou se k podpoře násilné ruské anexe Krymu a dalších částí Ukrajiny. Prezident, prý symbol země, bude právě na cestě na Ruskem pořádanou konferenci na ostrově Rhodos – on svatého Václava nikdy nemusel, a namísto něj kdysi ve Sněmovně žertovně nabízel na stejný den oslavy svých narozenin (potlesk a smích z lavic ČSSD a KSČM). Narozeniny nejlépe oslaví mezi svými…
Představme si, že prezident Edvard Beneš v období anschlusu – tedy obsazování Rakouska spřátelenými jednotkami wehrmachtu – odjede soukromě na čtyři dny na Rhodos, kde německý sicherheitsdienst pořádá už poněkolikáté v řadě mezinárodní setkání „expertů“. Nepřejícní pisálkové se podivují, že panu prezidentovi najednou nevadí, že hlavním hostitelem konference je důvěrník Adolfa Hitlera, bývalý říšský rozvědčík a šéf říšských drah. Nechápou, že takový detail je z pochopitelných důvodů pod prezidentovu rozlišovací schopnost. Jede tam přece soukromě na intelektuální setkání světových myslitelů. Že to zní hloupě?
14. června 2005 Václav Klaus prohlásil v Kyjevě u příležitosti prezidentské večeře v Domě Horoděckého Ukrajinu za zemi, „která je nám mimořádně blízká a s níž nás pojí více než tisíciletá tradice vzájemných vztahů“.
2. září 1938 přijal československý prezident Edvard Beneš poslance československého parlamentu za Sudetendeutsche Partei (SdP) pány Kundta a Sebekowského.Ten večer si zapsal do deníku: „Přitom Kundt dlouze mi vykládal, že my v Čechách vůbec nevidíme, co se děje v Německu. Nechápeme německou epochální revoluci nacionální a sociální. Nevidíme a nechceme vidět, kam Německo a německý národ jde a co chce. A nechceme také vidět, že naši Němci nemohou nejít s Německem. A jestli se Československo včas nerozhodne všemu tomu se přizpůsobit a změnit svou vnitřní a mezinárodní politiku, dojde brzo k událostem, za něž vina nebude spočívat na Němcích.“