Podvod jako součást národního mýtu
"Pro mne otázka Rukopisů byla v první řadě otázkou mravní – jsou-li podvržené, musíme se z toho před světem vyznat. Naše hrdost, naše výchova nesmí spočívat na lži. A pak: ani svou vlastní historii jsme nemohli správně poznat, dokud jsme klopýtali o vymyšlenou minulost." – řekl Tomáš Garrigue Masaryk Karlu Čapkovi (Hovory s TGM, s.83)
Explikace
Ve chvíli, kdy se začátkem devatenáctého století rukopisné padělky staly páteří národního mýtu a povinně agresívního vlastenčení, byly odborné námitky Dobrovského, nebo později Golla a Masaryka, zpochybňující jejich pravost, velkou většinou české společnosti vnímány jako zrada národních zájmů. "... přenášejí ten spor s pole vědeckého na národní a politické: kdo s nimi nekluše v pohodlných kolejích od mnoha let vyježděných, na toho neslušně se obořují, vyhlašujíce jej za nepřítele českého národa, ano, za zrádce..." napsal profesor Antonín Vašek roku 1879.
Mýtus, ve který uvěří většina, se stává skutečností. Vytváří vlastní hodnoty a vztahy, vyvolává spory a konflikty. Naše posedlost potřebou vymezovat se ne vůči nehmotným pravidlům, ale vůči tělesnému nepříteli, je sebezničující – a rozum tak často není ku pomoci. Evropané upalovali čarodějnice a vedli nesmyslné náboženské války, protože uvěřili v posedlost ďáblem a nutnost očisty světa tu od katolíků a jindy od protestantů. Mýtus stvořil třídní boj i Holocaust. Jsme ochotni žít pseudorealitu, pokud stojí na tom, čemu chceme věřit. A konflikt sám stává se pak potvrzením „skutečnosti“, a nadále diktuje už svoje vlastní hodnoty, ve kterých rozum, zákon a fakta přestávají platit. Je jen otázkou krátké chvíle, kdy někdo vzkřikne ono slavné: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“! Dobrovský byl kvůli pochybnostem o pravosti Rukopisů obviněn z duševní poruchy. „Pokrokoví“ národně uvědomělí studenti za vyřvávání vlasteneckých popěvků pravidelně vytloukali u Masaryků okna, a většina tehdejší české žurnalistiky tuto neslušnost jenom rozdmychávala. Ve které chvíli přestává mít smysl hájit fakta?
Deskripce
Dvě mosazné tabulky, umístěné vedle vchodu do budovy v nevelkém švýcarském městě Romanshorn, oznamují, že zde sídlí firma Towit Machinery Trading A.G., a s ní i nadace European Machinery Foundation. Víc nájemníků tam není. Identické tabulky, identické písmo, dokonce identické logo. Nic divného, když švýcarský obchodní rejstřík uvádí, že obě společnosti založili a kontrolují i stejní lidé. První firma se v lednu 2010 pokusila získat s pomocí protiprávně prosazeného rozhodce od českého státu v arbitráži s Diag Human několik miliard korun. O tom, že rozhodce Petr Kužel byl prosazen na návrh ministerstva zdravotnictví, s pomocí nepříslušného soudu, a v rozporu s právem, musel o pár měsíců později rozhodnout až Nejvyšší soud. V květnu 2010 stejné ministerstvo, opět na návrh tehdejšího náměstka Marka Šnajdra (ODS), navrhne za dalšího rozhodce v této arbitráži bývalého děkana Vysoké školy ekonomické v Praze Jiřího Schwarze, bývalého poradce prezidenta, sběratele obrazů, člena Národní ekonomické rady vlády NERV, a dnes i člena rady pražského primátora pro boj s korupcí, známé jako PRAPOR.
Jiří Schwarz je od okamžiku jejího vzniku členem správní rady Nadace Machinery Fund ve Vítkovicích. Založila ji, jak ukazuje český obchodní rejstřík, ona švýcarská nadace s pěknou mosaznou tabulkou. V prosinci 2007, pouhých dvacet šest dní po svém vzniku. V dozorčí radě vítkovické nadace je s ním od začátku i česká právní zástupkyně, a od února 2010 i členka vedení společnosti Towit Machinery Trading, Ivana Slivkaničová. Rozhodcem ve sporu má tedy být člověk, který je pod kontrolou jedné z jeho stran. Ta založila nadaci, kde zasedá a advokátka žalobce státu jej kontroluje přímo, jako členka dozorčí rady. Pointou však je, že svého žalobce povolává do funkce rozhodce sám žalovaný stát. Lidé, kteří by měli zájmy státu naopak hájit, tedy Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a ministerstvo zdravotnictví, v tom nic podivného nevidí. Naopak – dělají všechno proto, aby to Jiřímu Schwarzovi a jeho skupince prošlo.
Interpretace
Právo prý má platit pro všechny stejně. V České republice a v této kauze to zatím neplatí. V bitvě o „národní zájem“, jak tradováno už od Rukopisů, je dovoleno vše – falešné dokumenty i úplatní svědkové, snaha státu prosadit si obsazení údajně nezávislého rozhodčího senátu třemi podjatými rozhodci, kteří si dopisují s ministerstvem, přítulní soudci nepříslušných soudů, prapodivné offshorové společnosti „s neznámými vlastníky“ – a také používání nekorektních a nepravdivých tvrzení. Pokud byste v postupu Jiřího Schwarze a Petra Kužela shledávali podjatost, přípravu podvodu a daňového úniku, máte smůlu. A když to všechno náhodou začne až příliš bít do očí a vyšetřovat protikorupční policie, zakáže jí to Vrchní státní zastupitelství v okamžiku, kdy si dovolila vyslechnout - Marka Šnajdra. Bývalý ministr financí Eduard Janota potvrdil, že Šnajdr jemu i tehdejšímu premiéru Janu Fischerovi v premiérově pracovně ve Strakově akademii důrazně doporučil, aby se do věci nemíchali, protože „je to zařízený, aby Diag nedostal nic“. Tolik česká vláda práva. Bývalý mluvčí ministerstva zdravotnictví a spolupracovník Marka Šnajdra Tomáš Cikrt to všechno na své nové internetové stránce www.anikorunu.cz ovšem nazývá „dobrou strategií státu“.
Ctihodný Tomáš Cikrt dokázal v minulých dnech přesvědčit redakce nejméně osmi sdělovacích prostředků (IDnes, Týden, Parlamentní listy, novinky.cz, Britské listy, zpravy.zona.cz, Medical tribune, www.svetzdravotnictvi.cz), že 30.3.2011 na svojí webové stránce zveřejnil dvě „klíčová svědectví, která zcela boří základy žaloby firmy Diag Human proti České republice“. Svědectví podle něj potvrzují, „že stát by už neměl platit Diag Human ANI KORUNU!“ (cit.dle anikorunu.cz)
Považuje dále „za skandální, že nikdy nebyla rozhodčím senátem (ve složení Růžička, Pauknerová, Rusek) připuštěna jako důkaz! Arbitři se ztotožnili s námitkami Diag Human, že důkazy byly údajně získány právně nekorektním způsobem, ačkoliv nikdy nebylo blíže zdokladováno (ani právníky Diagu, ani rozhodci samotnými), v čem spatřovali onen nesprávný postup“.
Deskripce II
Svědectví pánů Anderse Jensena a Thorbena Larsena si 28.6.2004 na českém velvyslanectví v Kodani vyslechli zástupci sněmovní vyšetřovací komise, společně se zástupcem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Druhé straně sporu, společnosti Diag Human, toto setkání nebylo oznámeno a byla tak zbavena možnosti položit svědkům svoje otázky. Když později požadovala po komisi opětovné předvolání těchto svědků, nikdo neodpověděl (Dopis v archívu Diag Human). Ministerstvo zdravotnictví, tedy jedna strana sporu, na tuto cestu podepsalo s tajemnicí komise Martinou Tuleškovou smlouvu o služební cestě a platilo jí přinejmenším letenky. (Smlouva v archívu Poslanecké sněmovny). Výpovědi svědků byly předem připravovány telefonicky, dopisy, i osobními schůzkami v Praze a Kodani ve dnech 9.4 a 31.5.2004 (viz například Úřední záznam ze dne 31.května 2004, Archív Poslanecké sněmovny). S panem Larsenem byl dohodnut i honorář, který nakonec dosáhl více než šedesáti tisíc korun za dvě hodiny práce. Korespondence, včetně vyúčtování a následné dohody o proplacení Ministerstvem zdravotnictví, tedy stranou sporu, opět v Archívu PS i MZdr.
Faksimile dokumentu
Podrobná a opakovaná vyjádření právního zástupce Diagu Jana Kalvody k protiprávnosti takového postupu, jsou v archívu Diag Human, stejně jako jsou pečlivě zaznamenána v Konečném rozhodčím nálezu z 4.srpna 2008, který Tomáš Cikrt také zveřejnil, ale zřejmě nečetl. Na straně 81 by našel jednoznačné vysvětlení důvodů, proč rozhodci označili tyto „důkazy“ za „získané nezákonným způsobem“. Není tedy pravdou, že „nikdy nebylo blíže zdokladováno (ani právníky Diagu, ani rozhodci samotnými), v čem spatřovali onen nesprávný postup“.
Navíc – Thorben Larsen svědčil za peníze, což je ve slušném právním státě považováno přinejmenším za neslušnost, pokud ne za podvod. Už v roce 2007 jsem zveřejnil faxovou zprávu, kterou o dva roky dříve nabízel svoje svědectví za odměnu – ve prospěch Diagu Human... Byl odmítnut.
Faksimile dokumentu
Anders Jensen oznámil vyšetřovací komisi, že pouhých pár týdnů před výpovědí, ale až po osobním jednání 31.5. v Kodani, nechal zničit archív Novo Nordisk, a není proto v Dánsku možné ověřit, jak a v jakém objemu probíhala počátkem devadesátých let spolupráce s s Diag Human (s.18 českého překladu jeho výpovědi, archív PS) 7.ledna 2005, poté, co byl konfrontován s řadou dokumentů, (například Protokoll der Besprechung am 20.9.1990, stanovující jako datum příštího vyrovnání vzájemných pohledávek datum 1.9.1992, nebo vyjádření auditorské společnosti Zensor, potvrzující, že v roce 1992 nebyly vůči Diag Human uplatněny žádné pohledávky), písemně odvolal svoje tvrzení, že důvodem pro přerušení spolupráce měly být údajné opožděné platby Diag Human.
Faksimile dokumentu
Tvrzení o dluzích Diag Human jako důvodu přerušení spolupráce s firmou NovoNordisk je nepravdivé a bylo vyvráceno řadou důkazů, předložených v rozhodčím řízení. Tomáš Cikrt by mohl zveřejnit dohodu Diag Human a Novo Nordisk ze září 1990, kterou strany odložily vzájemně splatnost svých pohledávek z obchodního styku na září 1992. K březnu 1992 (kdy byla spolupráce přerušena), tedy žádné pohledávky Novo Nordisk nemohly být splatné. Jenomže pak by neplatila ani žádná z účelových nepravd a „zásadních důkazů“. Pokud by o to stál, mohl by zveřejnit i písemné sdělení NovoNordisk právě z března 1992, ukončující spolupráci s firmou Conneco – přesně z důvodů, uvedených v dopise ministra Bojara. O dluzích v něm není ani slovo.
Tomáš Cikrt by mohl zveřejnit i zápisy o výpovědích skutečných představitelů NovoNordisk, předsedy představenstva a generálního ředitele, pánů Joergensena a Astrupa, z roku 2002. Asi se nehodí, protože také potvrzují všechna stanoviska Diag Human.
Závěr
Všechny tyto dokumenty už ovšem zveřejněny byly nejpozději v roce 2007 - a ctihodný Tomáš Cikrt na ně zřejmě jenom zapomněl.. Pokud na ně nezapomněl, pak jde o přímou nepravdu. Nejde totiž jen o „interpretaci“ fakt, ale o jejich zatajování. Tomášem Cikrtem zveřejněná „klíčová svědectví, která zcela boří základy žaloby firmy Diag Human proti České republice“ jsou tedy jenom dávno vyřízeným pokusem Vyšetřovací komise, nebo přesněji její tehdejší předsedkyně a dnešní soudkyně Hany Šedivé, a její tajemnice Martiny Tuleškovové, o podvod. Odvolá Tomáš Cikrt svoje nekorektní a s fakty se míjející tvrzení? Bude ochoten pracovat se všemi fakty a dokumenty, namísto vyvolávání mýtů? Hana Šedivá, usvědčená z opakované manipulace vyšetřování, je dnes soudkyní, která, namísto, aby vyhlásila svoji podjatost, se snaží dosáhnout potvrzení Petra Kužela rozhodcem...
Aféra Diag Human trvá už dvacet let. Od samotného začátku byla jenom mýtem, který tvořila politika ruku v ruce s pokleslou žurnalistikou. Posloužila jako skvělá kouřová clona, za kterou v privatizaci českého farmaceutického průmyslu a přilehlých podvodech zmizelo možná až dvacet miliard korun. To nikoho nezajímá. Je snazší nenávidět „nepřítele národa“, než hledat fakta a bránit právo. I více než sto devadesát let po Rukopisech.
Explikace
Ve chvíli, kdy se začátkem devatenáctého století rukopisné padělky staly páteří národního mýtu a povinně agresívního vlastenčení, byly odborné námitky Dobrovského, nebo později Golla a Masaryka, zpochybňující jejich pravost, velkou většinou české společnosti vnímány jako zrada národních zájmů. "... přenášejí ten spor s pole vědeckého na národní a politické: kdo s nimi nekluše v pohodlných kolejích od mnoha let vyježděných, na toho neslušně se obořují, vyhlašujíce jej za nepřítele českého národa, ano, za zrádce..." napsal profesor Antonín Vašek roku 1879.
Mýtus, ve který uvěří většina, se stává skutečností. Vytváří vlastní hodnoty a vztahy, vyvolává spory a konflikty. Naše posedlost potřebou vymezovat se ne vůči nehmotným pravidlům, ale vůči tělesnému nepříteli, je sebezničující – a rozum tak často není ku pomoci. Evropané upalovali čarodějnice a vedli nesmyslné náboženské války, protože uvěřili v posedlost ďáblem a nutnost očisty světa tu od katolíků a jindy od protestantů. Mýtus stvořil třídní boj i Holocaust. Jsme ochotni žít pseudorealitu, pokud stojí na tom, čemu chceme věřit. A konflikt sám stává se pak potvrzením „skutečnosti“, a nadále diktuje už svoje vlastní hodnoty, ve kterých rozum, zákon a fakta přestávají platit. Je jen otázkou krátké chvíle, kdy někdo vzkřikne ono slavné: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“! Dobrovský byl kvůli pochybnostem o pravosti Rukopisů obviněn z duševní poruchy. „Pokrokoví“ národně uvědomělí studenti za vyřvávání vlasteneckých popěvků pravidelně vytloukali u Masaryků okna, a většina tehdejší české žurnalistiky tuto neslušnost jenom rozdmychávala. Ve které chvíli přestává mít smysl hájit fakta?
Deskripce
Dvě mosazné tabulky, umístěné vedle vchodu do budovy v nevelkém švýcarském městě Romanshorn, oznamují, že zde sídlí firma Towit Machinery Trading A.G., a s ní i nadace European Machinery Foundation. Víc nájemníků tam není. Identické tabulky, identické písmo, dokonce identické logo. Nic divného, když švýcarský obchodní rejstřík uvádí, že obě společnosti založili a kontrolují i stejní lidé. První firma se v lednu 2010 pokusila získat s pomocí protiprávně prosazeného rozhodce od českého státu v arbitráži s Diag Human několik miliard korun. O tom, že rozhodce Petr Kužel byl prosazen na návrh ministerstva zdravotnictví, s pomocí nepříslušného soudu, a v rozporu s právem, musel o pár měsíců později rozhodnout až Nejvyšší soud. V květnu 2010 stejné ministerstvo, opět na návrh tehdejšího náměstka Marka Šnajdra (ODS), navrhne za dalšího rozhodce v této arbitráži bývalého děkana Vysoké školy ekonomické v Praze Jiřího Schwarze, bývalého poradce prezidenta, sběratele obrazů, člena Národní ekonomické rady vlády NERV, a dnes i člena rady pražského primátora pro boj s korupcí, známé jako PRAPOR.
Jiří Schwarz je od okamžiku jejího vzniku členem správní rady Nadace Machinery Fund ve Vítkovicích. Založila ji, jak ukazuje český obchodní rejstřík, ona švýcarská nadace s pěknou mosaznou tabulkou. V prosinci 2007, pouhých dvacet šest dní po svém vzniku. V dozorčí radě vítkovické nadace je s ním od začátku i česká právní zástupkyně, a od února 2010 i členka vedení společnosti Towit Machinery Trading, Ivana Slivkaničová. Rozhodcem ve sporu má tedy být člověk, který je pod kontrolou jedné z jeho stran. Ta založila nadaci, kde zasedá a advokátka žalobce státu jej kontroluje přímo, jako členka dozorčí rady. Pointou však je, že svého žalobce povolává do funkce rozhodce sám žalovaný stát. Lidé, kteří by měli zájmy státu naopak hájit, tedy Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a ministerstvo zdravotnictví, v tom nic podivného nevidí. Naopak – dělají všechno proto, aby to Jiřímu Schwarzovi a jeho skupince prošlo.
Interpretace
Právo prý má platit pro všechny stejně. V České republice a v této kauze to zatím neplatí. V bitvě o „národní zájem“, jak tradováno už od Rukopisů, je dovoleno vše – falešné dokumenty i úplatní svědkové, snaha státu prosadit si obsazení údajně nezávislého rozhodčího senátu třemi podjatými rozhodci, kteří si dopisují s ministerstvem, přítulní soudci nepříslušných soudů, prapodivné offshorové společnosti „s neznámými vlastníky“ – a také používání nekorektních a nepravdivých tvrzení. Pokud byste v postupu Jiřího Schwarze a Petra Kužela shledávali podjatost, přípravu podvodu a daňového úniku, máte smůlu. A když to všechno náhodou začne až příliš bít do očí a vyšetřovat protikorupční policie, zakáže jí to Vrchní státní zastupitelství v okamžiku, kdy si dovolila vyslechnout - Marka Šnajdra. Bývalý ministr financí Eduard Janota potvrdil, že Šnajdr jemu i tehdejšímu premiéru Janu Fischerovi v premiérově pracovně ve Strakově akademii důrazně doporučil, aby se do věci nemíchali, protože „je to zařízený, aby Diag nedostal nic“. Tolik česká vláda práva. Bývalý mluvčí ministerstva zdravotnictví a spolupracovník Marka Šnajdra Tomáš Cikrt to všechno na své nové internetové stránce www.anikorunu.cz ovšem nazývá „dobrou strategií státu“.
Ctihodný Tomáš Cikrt dokázal v minulých dnech přesvědčit redakce nejméně osmi sdělovacích prostředků (IDnes, Týden, Parlamentní listy, novinky.cz, Britské listy, zpravy.zona.cz, Medical tribune, www.svetzdravotnictvi.cz), že 30.3.2011 na svojí webové stránce zveřejnil dvě „klíčová svědectví, která zcela boří základy žaloby firmy Diag Human proti České republice“. Svědectví podle něj potvrzují, „že stát by už neměl platit Diag Human ANI KORUNU!“ (cit.dle anikorunu.cz)
Považuje dále „za skandální, že nikdy nebyla rozhodčím senátem (ve složení Růžička, Pauknerová, Rusek) připuštěna jako důkaz! Arbitři se ztotožnili s námitkami Diag Human, že důkazy byly údajně získány právně nekorektním způsobem, ačkoliv nikdy nebylo blíže zdokladováno (ani právníky Diagu, ani rozhodci samotnými), v čem spatřovali onen nesprávný postup“.
Deskripce II
Svědectví pánů Anderse Jensena a Thorbena Larsena si 28.6.2004 na českém velvyslanectví v Kodani vyslechli zástupci sněmovní vyšetřovací komise, společně se zástupcem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Druhé straně sporu, společnosti Diag Human, toto setkání nebylo oznámeno a byla tak zbavena možnosti položit svědkům svoje otázky. Když později požadovala po komisi opětovné předvolání těchto svědků, nikdo neodpověděl (Dopis v archívu Diag Human). Ministerstvo zdravotnictví, tedy jedna strana sporu, na tuto cestu podepsalo s tajemnicí komise Martinou Tuleškovou smlouvu o služební cestě a platilo jí přinejmenším letenky. (Smlouva v archívu Poslanecké sněmovny). Výpovědi svědků byly předem připravovány telefonicky, dopisy, i osobními schůzkami v Praze a Kodani ve dnech 9.4 a 31.5.2004 (viz například Úřední záznam ze dne 31.května 2004, Archív Poslanecké sněmovny). S panem Larsenem byl dohodnut i honorář, který nakonec dosáhl více než šedesáti tisíc korun za dvě hodiny práce. Korespondence, včetně vyúčtování a následné dohody o proplacení Ministerstvem zdravotnictví, tedy stranou sporu, opět v Archívu PS i MZdr.
Faksimile dokumentu
Podrobná a opakovaná vyjádření právního zástupce Diagu Jana Kalvody k protiprávnosti takového postupu, jsou v archívu Diag Human, stejně jako jsou pečlivě zaznamenána v Konečném rozhodčím nálezu z 4.srpna 2008, který Tomáš Cikrt také zveřejnil, ale zřejmě nečetl. Na straně 81 by našel jednoznačné vysvětlení důvodů, proč rozhodci označili tyto „důkazy“ za „získané nezákonným způsobem“. Není tedy pravdou, že „nikdy nebylo blíže zdokladováno (ani právníky Diagu, ani rozhodci samotnými), v čem spatřovali onen nesprávný postup“.
Navíc – Thorben Larsen svědčil za peníze, což je ve slušném právním státě považováno přinejmenším za neslušnost, pokud ne za podvod. Už v roce 2007 jsem zveřejnil faxovou zprávu, kterou o dva roky dříve nabízel svoje svědectví za odměnu – ve prospěch Diagu Human... Byl odmítnut.
Faksimile dokumentu
Anders Jensen oznámil vyšetřovací komisi, že pouhých pár týdnů před výpovědí, ale až po osobním jednání 31.5. v Kodani, nechal zničit archív Novo Nordisk, a není proto v Dánsku možné ověřit, jak a v jakém objemu probíhala počátkem devadesátých let spolupráce s s Diag Human (s.18 českého překladu jeho výpovědi, archív PS) 7.ledna 2005, poté, co byl konfrontován s řadou dokumentů, (například Protokoll der Besprechung am 20.9.1990, stanovující jako datum příštího vyrovnání vzájemných pohledávek datum 1.9.1992, nebo vyjádření auditorské společnosti Zensor, potvrzující, že v roce 1992 nebyly vůči Diag Human uplatněny žádné pohledávky), písemně odvolal svoje tvrzení, že důvodem pro přerušení spolupráce měly být údajné opožděné platby Diag Human.
Faksimile dokumentu
Tvrzení o dluzích Diag Human jako důvodu přerušení spolupráce s firmou NovoNordisk je nepravdivé a bylo vyvráceno řadou důkazů, předložených v rozhodčím řízení. Tomáš Cikrt by mohl zveřejnit dohodu Diag Human a Novo Nordisk ze září 1990, kterou strany odložily vzájemně splatnost svých pohledávek z obchodního styku na září 1992. K březnu 1992 (kdy byla spolupráce přerušena), tedy žádné pohledávky Novo Nordisk nemohly být splatné. Jenomže pak by neplatila ani žádná z účelových nepravd a „zásadních důkazů“. Pokud by o to stál, mohl by zveřejnit i písemné sdělení NovoNordisk právě z března 1992, ukončující spolupráci s firmou Conneco – přesně z důvodů, uvedených v dopise ministra Bojara. O dluzích v něm není ani slovo.
Tomáš Cikrt by mohl zveřejnit i zápisy o výpovědích skutečných představitelů NovoNordisk, předsedy představenstva a generálního ředitele, pánů Joergensena a Astrupa, z roku 2002. Asi se nehodí, protože také potvrzují všechna stanoviska Diag Human.
Závěr
Všechny tyto dokumenty už ovšem zveřejněny byly nejpozději v roce 2007 - a ctihodný Tomáš Cikrt na ně zřejmě jenom zapomněl.. Pokud na ně nezapomněl, pak jde o přímou nepravdu. Nejde totiž jen o „interpretaci“ fakt, ale o jejich zatajování. Tomášem Cikrtem zveřejněná „klíčová svědectví, která zcela boří základy žaloby firmy Diag Human proti České republice“ jsou tedy jenom dávno vyřízeným pokusem Vyšetřovací komise, nebo přesněji její tehdejší předsedkyně a dnešní soudkyně Hany Šedivé, a její tajemnice Martiny Tuleškovové, o podvod. Odvolá Tomáš Cikrt svoje nekorektní a s fakty se míjející tvrzení? Bude ochoten pracovat se všemi fakty a dokumenty, namísto vyvolávání mýtů? Hana Šedivá, usvědčená z opakované manipulace vyšetřování, je dnes soudkyní, která, namísto, aby vyhlásila svoji podjatost, se snaží dosáhnout potvrzení Petra Kužela rozhodcem...
Aféra Diag Human trvá už dvacet let. Od samotného začátku byla jenom mýtem, který tvořila politika ruku v ruce s pokleslou žurnalistikou. Posloužila jako skvělá kouřová clona, za kterou v privatizaci českého farmaceutického průmyslu a přilehlých podvodech zmizelo možná až dvacet miliard korun. To nikoho nezajímá. Je snazší nenávidět „nepřítele národa“, než hledat fakta a bránit právo. I více než sto devadesát let po Rukopisech.