Fakt 1.
Švýcarské a lucemburské banky zmrazily na příkaz soudu v minulých měsících již více než dvacet miliard korun zahraničních vkladů České republiky, případně vkladů, na které český stát vznáší nárok. Řekl to někdo české veřejnosti? Ví o tom alespoň vláda?

Fakt 2.
Peníze doma nikomu nechybí, žádný český politik se nevyjadřuje k nebetyčné ostudě jediného státu Evropské unie s podobnou kaňkou. Žádný český novinář, natož komentátor, si této zveřejněné informace moc nevšimne. Jde totiž o „tu kauzu Diag Human“.

Fakt 3.
Rakouský Nejvyšší soud, stejně jako apelační soud lucemburský, nedávno (11.července) s definitivní platností přiznal zahraničním soudům pravomoc rozhodnout o vykonatelnosti českého Konečného rozhodčího nálezu ve sporu Diag Human s Českou republikou ze srpna 2008 - a vyřadil tak už navždy podjaté českým státem najmenované „přezkumné rozhodce“ Milana Kindla, Petra Kužela a Jiřího Schwarze ze hry. Stejně tak rozhodl i o tom, že ono v médiích v listopadu 2011 tak oslavované odvezení zastavených uměleckých děl z Rakouska do České republiky bylo protiprávní. Řekl to někdo české veřejnosti? Ví o tom alespoň vláda?

Fakt 4.
Jde o čas – a spor je dnes veden už o více než deset miliard korun náhrady škody, a také, a to je nejvážnější překážkou řešení, o politickou a trestněprávní zodpovědnost mnoha českých politiků, kteří se v průběhu šestnáctiletého sporu chtěli přiživit korupčně, anebo ze strachu odkládali ukončení sporu až za následující volby. A tak česká politika lže a čeká na zázrak – a lenost velké většiny českých novinářů jí to dovoluje.

Všechna média přejala v minulých dnech vítězoslavné vyjádření ministerstva zdravotnictví o tom, že Diag Human stáhnul svoji žalobu o vykonatelnost rozhodčího nálezu v USA – a bez ověření přejala i ministerský výklad, že tím žalobce přiznal slabost svojí právní pozice. Jenomže ono je to zcela naopak. Jde totiž o čas – v průběhu už více než rok trvajících řízení v pěti evropských jurisdikcích a ve Spojených státech se zjistilo, že průběh všech evropských soudních řízení je podstatně rychlejší, než v Americe. To byl jediný důvod, proč se mezinárodní právní tým Diag Human rozhodl takzvanou žalobu o vykonatelnost rozhodčího nálezu v USA stáhnout. Jakýkoliv dřívější výrok evropského soudu o vykonatelnosti je totiž podle mezinárodních smluv i zvláštního amerického zákona Recognition of Foreign Money Judgments Act okamžitě a automaticky vykonatelný i v samotných Spojených státech. Ale o tom se od českých státních úředníků, politiků a novinářů nedozvíte.

Za zatímní vrchol prolhanosti politika lze označit celostránkový rozhovor Lidových novin s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem, který vedl jinak pracovitý a slušný novinář Daniel Kaiser. (LN, 28.7.2012, „Tady bude klid a mír“) Zeptal se i na jeho angažmá zástupce státu v kauze Diag Human v letech 2002-3. Byl ale natolik nepřipraven, že dovolil Pavlu Blažkovi lhát snad v každé větě. Uvedu jen několik případů.

Blažek: „Diag Human mi nedohodil Koudelka, mě ustavila vláda Miloše Zemana a odměnu jsem si nestanovoval já, nýbrž ministerstva financí a zdravotnictví“.
Lež č.1,2 a 3 – dokumenty prokazují, že v minulosti z nepravd usvědčený Zdeněk Koudelka prosazoval firmu, spojenou s Pavlem Blažkem už několik měsíců před jednáním vlády. Koudelka také připravil všechny podklady pro jednání vlády. Ta Blažka nejmenovala, jen schválila vytvoření „komise“, která právníka a znalce, oba úplně zbytečné, vybere. Koudelka připravil toto jednání, zasedal v komisi za ministerstvo zdravotnictví a zcela náhodou vybral z jediného uchazeče Pavla Blažka. Odměnu si stanovil sám Blažek v návrhu smlouvy s ministerstvem, který se dochoval.

Blažek: „S ohledem na hodnotu sporu jsem tenkrát šel hluboko pod platný advokátní tarif“.
Lež č.4 – Už přímo ve smlouvě si Pavel Blažek vymínil, že za tři měsíce získá nejméně milión šest set tisíc korun odměny bez ohledu na množství jím odvedené práce. Věděl přitom, že podle nového zákona nebude smět za několik měsíců zastupovat stát žádný soukromý advokát.

Blažek: „Mohu snad prozradit, že vláda na to uvolnila deset milionů a já si řekl o mnohem méně, než nabízeli“.
Lež č. 5 – Blažkův honorář byl přesně podle smlouvy, zbytek do deseti milionů měl být vyplacen přes „znalce“, jejichž posudek byl tak tragicky neodborný, že musel být hozen pod stůl. Stál neuvěřitelných 5 a čtvrt milionu. O propojení Blažka se „znaleckou firmou“ DEUP viz můj nedávný blog „Ministr Pavel Blažek – hlupák, nebo podvodník“.

Blažek: „Já jsem se k tomu ale dostal už v době, kdy padl pravomocný nález rozhodčího senátu, že ten nárok je oprávněný, uznali tuším nárok na nějakých 370 milionů korun.
Lež č.6 – Pravomocný nález o oprávněnosti nároku padl již v roce 1998. 370 milionů korun náhrady škody rozhodci přiznali Diag Human až jiným nálezem v roce 2002 – a právě na základě nepravdivého znaleckého posudku, který zařídil Pavel Blažek.

Blažek: „Už jsem neměl žádné právní prostředky, jak celou věc smést ze stolu. A nebyl jsem první, komu to vláda nabízela, všichni se báli. Já to nebral kvůli odměně, ale pro jeho zajímavost. Takový případ dostanete jednou za život“.
Lež č.7 – Blažek, samozřejmě, mohl použít řadu právních postupů. Třeba trvat na tom, že žádná škoda nevznikla a stát tedy nemá co platit. Ale to by zpochybnil posudek, který sám předložil – a nemohl by si nechat vyplácet milionové odměny za nic. Vláda nikomu nic nenabízela. Koudelka s Blažkem jenom na posledních pár měsíců vystrnadili předchozího právního zástupce státu doktora Rabana. Vláda v listopadu 2000 rozhodla, že spor má být ukončen jednáním. Od června 2002 platil zákon o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který vylučoval, aby stát zastupoval v podobných sporech soukromý advokát. Takže Koudelka s Blažkem si jenom v posledních čtyřech měsících před vstupem tohoto zákona v platnost ulili skoro osm milionů – a přitom zpackali, co mohli.

Blažek: „Pak mě z případu odvolali, dodnes neznám důvod“.
Lež č.8 – Věděl to velmi dobře, protože sám v korespondenci upozorňoval ministryni Marii Součkovou na povinnost předat případ Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Marie Součková pak jenom vědomě porušila zákon, zaplatila svému známému advokátovi deset milionů korun, a na počtvrté ji nedávno soud osvobodil s odůvodněním, že to vlastně všechno dělala v dobré vůli...

Její advokát Nováček sedí za podvody ve vězení, Pavel Blažek je ministrem – a lže. V nejbližších dnech proto budou zveřejněny všechny příslušné dokumenty, které ho, podle posouzení tří právníků, s vysokou pravděpodobností usvědčují ze spáchání hned několika trestných činů. Na jeho kamaráda a konzultanta Zdeňka Koudelku bylo už ve velmi podobné věci před dvěma měsíci podáno trestní oznámení, které policie šetří. Uvidíme, jak dlouho jí to bude dovoleno. Daniel Kaiser se s takovým množstvím lží pana ministra, doufám, nějak vyrovná.