Je mi ctí, že na tomto blogu mohu se svolením autorek Radky Majerové a Evy Cieslarové publikovat jejich významný text. Jan Urban

Pane prezidente,

přes deset let přednášíme o Britu siru Nicholasi Wintonovi, kterého jste před několika dny ráčil vyznamenat za nadnárodnostní záchranu stovek předválečných židovských československých dětí, respektive za záslužné nepřehlížení zločinů proti lidskosti, a vedle něj přes deset let přednášíme také o Přemyslu Pitterovi, československém občanu, který podobně jako sir Winton nepřehlížel situaci a před válkou, v průběhu války a po válce o židovské děti pečoval a zachránil stovky jejich životů.

Oba tito lidé jsou nedocenitelnou inspirací pro poučení se z dějinných událostí, dílo Přemysla Pittera je pak inspirativním vhledem do dějinných mezinárodních souvislostí, protože zůstává výjimečné svou tolerancí, milostí a láskou k entitě, v dané chvíli označené za nepřítele. Přemysl Pitter ihned v prvních poválečných dnech přibral k péči o židovské děti také pomstychtivou československou společností náhle perzekuované děti a mladé lidi německé, vyvážel je (navzdory nesouhlasu československé vlády a nepodpoře československého Červeného kříže) z internačních táborů a Terezína, kam byli navezeni namísto dětí židovských, a kde umírali na hlad a tyfus. Přemysl Pitter se o ně staral paralelně s dětmi židovskými v improvizovaných domovech, které zřídil ve vystěhovaných zámcích okolo Prahy, nacházel všem těmto dětem rodiny po celém světě, učil je a především vzájemně židovské a německé děti usmiřoval a sbližoval, zanechávaje tak v mladé generaci na svou dobu výjimečné a na dlouhou dobu ojedinělé poselství o lidské rovnoprávnosti a základech míru pro budoucnost, v kterém je potřeba se vzdělávat.

Jste prezident, který na jedné straně oceňuje nádherný všelidský čin Nicholase Wintona, překračující hranice národní politiky, který se však na druhé straně chová zcela nekonzistentně s udělením takovéhoto ocenění za lidskost, umenšení genocidního zločinu, toleranci a mírotvornost.

Své prezidentské působení jste založil na poškozování konečně se již uhlazujících, křehkých česko-německých vztahů. Po křehkém období prvních českých mezinárodních omluv za odsun sudetských Němců československou vládou jste vedl prezidentskou kampaň založenou na antiněmeckých výrocích. Omluvy za dějinné omyly či za jakékoli násilí my nepovažujeme za formální záležitost, považujeme je za pokračování rozsáhlého Pitterova díla, zajišťující nadále toleranci, mír a demokratické vztahy mezi oběma zeměmi. Vy jste však již na počátku své prezidentské kariéry rozlítil německé a rakouské občany, deník Die Welt napsal, že byste neměl být pozván do Berlína, Hamburger Abendblatt dokonce napsal, že „nepřijde se Zemanem na Pražský hrad asi žádný usmiřovatel“, a že v Česku mohou nastat „turbulentní časy“.

Skutečně se zdá proroctví naplňovat.
Stejně totiž jako omluvy, považujeme i nepřehlížení mezinárodních omylů jiných zemí, často též zločinů, za slušnost. Za směřování k tomu, čemu se říká rovnoprávnost, tolerance, demokratické řešení, svoboda, usmíření, mír. K takovémuto jednání je především zapotřebí velmi hlubokého vzdělání.

Vy namísto slušného jednání negativně zasahujete právě do rozšiřování vzdělání v naší zemi, vedete neslušnou mezinárodní politiku s nejbližšími státy, nejste schopen nepřehlížet zločiny proti lidskosti i v jiných státech. Nechováte se jako člověk, který by byl hoden předat siru Nicholasi Wintonovi ocenění.

Odmítl jste jmenovat profesorem Martina C. Putnu, který s nejvyšší odborností vzdělal stovky lidí u nás i v zahraničí v literární teorii, historii, kulturní antropologii a dalších nejširších společenských otázkách. Odmítl jste to bez vysvětlení, navzdory tomu, že splnil podmínky Univerzity Karlovy k získání profesury, a zasáhl jste tak do akademických svobod. Tyto svobody, jako jakékoli jiné opodstatněné svobody, jsou pro celou naši společnost velmi cenné, protože zajišťují svobodné vzdělávání.

Zjednodušil a zesměšnil jste svou chřipkovou metaforou situaci na Ukrajině již při Vašem vystoupení na Rhodu. I kdyby tomu bylo tak, jak jste řekl, že podstatou ukrajinského konfliktu je občanská válka (v pracích a přednáškách ruského vzdělance, historika Andreje Zubova, se ukazuje, že problém má mnohonásobně širší kontexty), nelze zlehčovat takovéto problémy, které ničívají generace lidí na daném území celé měsíce či roky. Nadto tato situace dávno přesahuje hranice vnitřních rozporů jedné země. Dochází k účelovému vměšování jiné země, primárně Ruska, která podporuje nedemokratické síly a zasahuje do života menšin, například krymských Tatarů, což nepříjemně připomíná praktiky stalinského Ruska. Přestože se jedná o zemi s naší zemí velice blízce sousedící, mající u nás velmi početnou menšinu, a přestože už řada jejích obyvatel požádala o naši podporu, vycházejíce z předpokladu, že máme podobné zkušenosti se sovětskou okupační silou z roku 1968, a dokonce už i někteří ruští občané poukazují na nekorektnost jednání prezidenta Putina, Vy jste ani později nezaujal podpůrný postoj k protiruským sankcím, ba naopak vyzýval k jejich zrušení.

Při nedávné návštěvě Číny jste opakoval stanovisko z tzv. dubnové deklarace Prahy a Pekingu, že uznáváte územní celistvost Číny. Ukázal jste, že jste ochoten přehlížet násilné podmanění tibetského území čínskou vládou prostřednictvím genocidy tamního obyvatelstva, vyvraždění statisíců tibetských mužů, kastrace tibetských žen, zabíjení či přesídlení a převychování tisíců tibetských dětí, zničení kultury a vymycování duchovního života v této oblasti nejen v 50. a 60. letech. Nejedná se ani zdaleka o události, které by zavál čas. Tibeťané nadále uznávají svou exilovou vládu, před několika týdny exilový premiér Tibetu zoufale upozorňoval svět na stále vzrůstající počet zápalných obětí mezi obyvateli původního tibetského území na protest proti jeho přetrvávající okupaci. Projevil jste navíc despekt k mnoha občanským iniciativám v České republice, které vyvíjejí dlouhodobou mezinárodní podporu Tibeťanů v jejich usilování o nezávislost. Vedle toho jste svým výrokem o uznání územní celistvosti Číny poškodil možné budoucí vztahy s Tchaj-wanem.

Kromě výše uvedených závažných skutečností, pouhým udělováním vyznamenání, jste českou společnost vytočil skutečně turbulentně. Velmi otřesný moment pro jednu z autorek tohoto dopisu byl, když si po diskuzích v médiích o tom, zda udělujete, či neudělujete vyznamenání lidem, kteří vytvořili propagaci pro Vaši prezidentskou kampaň, vzpomněla, že jeden z Vámi vyznamenaných, nemístně se ohrazující proti režiséru Janu Němcovi, vytvořil opravdu i něco jiného než jen jeden spot pro Vaši kampaň - jak se pro rádio Impuls hájil. Nejprve nemohla uvěřit zasuté vzpomínce, která jí náhle vyvstala, potom hledala v hromadě DVD ve svém bytě, až našla propagační DVD materiál k volbám konaným 2.-3. června 2006 - „Po modré společně“- v režii téhož vyznamenaného. Vlastně ani nechceme psát jeho jméno, protože si jinak jeho umělecké tvorby vážíme. Navíc se proti mezinárodnímu výsměchu, kterého jste se celkově udělováním vyznamenání dopustil, jedná o banální provinční záležitost.
Horší je udělení ceny Nicholasi Wintonovi za umenšení zločinů proti lidskosti, zatímco přehlížíte zločiny proti lidskosti, páchané na obyvatelích Tibetu, udělení ceny Natalii Gorbaněvské za podporu Československa proti vpádu sovětských vojsk, zatímco nejste schopen podpořit ukrajinské občany proti intervenci Ruska, srovnávání Winstona Churchilla s Robertem Ficem a další výsměchy.

Tibetský duchovní vůdce, o kterém jste na počátku svého prezidentského působení prohlásil, že jej nikdy nepřijmete, pronesl 14.9.2013 k mnoha stům lidí v České republice, kteří jej navzdory Vašemu prohlášení přijali, myšlenku, kterou započal slovy: „Nebude to náboženství, co zajistí světový mír,“ v ten okamžik lidé v plné pražské sportovní hale výrazně ztichli, neboť to byla slova na jednoho z duchovních představitelů světa relativně odvážná. Následně lidé čekali, jak větu dokončí. Pokračoval: „Bude to vzdělání.“

Tento text Vám lze pravděpodobně napsat z perspektivy rozličných oborů nebo profesí. Píšeme Vám ze zorného úhlu lidí, kteří pracovali v azylových domech pro děti v krizi, podíleli se na činnosti a vzniku pojmenování Azylového domu Přemysla Pittera pro děti v Praze, vyučují a přednášejí na středních školách a univerzitách v Praze či v Olomouci. Zajímá nás tedy mimo jiné dodržování lidských práv, péče o dětské životy, životy mladých lidí a kvalita vzdělávání, včetně vzdělávání lidským příkladem.

Pane prezidente, už nebuďte dále prezidentem,
PROTOŽE HODNOTY, KTERÉ MY UČÍME, VY SVÝM CHOVÁNÍM DEVALVUJETE!

Radka Majerová, Eva Cieslarová
pedagožky