Jmenovaní nesou největší díl viny na tom, že nesmyslný spor známý jako „kauza Diag Human“ neskončil smírem už v roce 2001-2002. Kdyby tehdy poslechli platné usnesení vlády, mohlo to pro státní kasu skončit zaplacením pouhých dvou miliard a omluvou. Jejich vinou je to dnes nejméně šestkrát tolik. Přesto jsou natolik drzí, že veřejně opakují deset let vyvrácené lži. Ani stokrát opakovaná lež se však nestane pravdou.

Tak tedy trocha chronologie:

1998 – právní moc takzvaného mezitímního nálezu navždy uznala, že státní instituce na začátku devadesátých let poškodila obchodní postavení společnosti Diag Human a její dceřinné společnosti Conneco na trhu s krevní plazmou v České republice a stát je proto povinen nahradit jí způsobenou škodu.

1999 – 2000 - Vláda České republiky si nechala zpracovat tři nezávislá expertní stanoviska k vyhlídkám pokračování ve sporu. Všechny se shodly na tom, že není naděje na úspěch v soudních sporech ani v arbitráži a doporučily spor pro narůstající úroky co nejrychleji ukončit.

Listopad 2000 – ministerstvo zdravotnictví v materiálu pro vládu k vládnímu usnesení č. 1068/2000 upozornilo, že Diag Human zatím nemá přístup k oficiálním statistikám o velikosti trhu a proto požaduje nejméně o čtvrtinu až třetinu menší částku, než by mohl nárokovat. Materiál varoval, že pokud bude spor pokračovat, tyto informace budou muset být předány odpůrci a dlužná částka skokově naroste.

2000 -2001 – Místopředsedové vlády Vladimír Špidla a Pavel Rychetský písemně opakovaně urgují ministra zdravotnictví Fišera, aby spor ukončil.

27.červenec 2001 – po předchozí domluvě tajný politický poradce poslanec Zdeněk Koudelka zasílá ministru Fišerovi dopis, navrhující odložení řešení sporu až za parlamentní volby v červnu 2002 (!) a zpracování nových znaleckých posudků. Postup byl, podle vyjádření Bohumila Fišera z roku 2006, koordinován s poradcem premiéra Miroslavem Šloufem, který se osobně angažoval ve stamilionových tunelech a nakonec zničení českého farmaceutického průmyslu.

2001 – 2002 - Koudelka zpracoval návrhy změny vládního usnesení. Za ministerstvo zdravotnictví – není jeho zaměstnancem - zasedá na jednáních s ministerstvem financí a předkládá vlastní podklady, na jejichž základě je přímo vyzván jeho přítel Pavel Blažek a firma DEUP, ve které Blažek funguje jako advokát. Blažek má nyní zastupoval stát v pokračování sporu a DEUP zpracovat nový „znalecký posudek“. Ani jeden z oslovených nikdy předtím s arbitrážemi neměl nic společného a neměl sebemenší ponětí o předmětu sporu. Předem vyjednaná odměna se blížila deseti milionům a byla beze zbytku vyplacena.

Od této chvíle byla procesní pozice České republiky založena jen na nepravdivém znaleckém posudku:

§ 346
Křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek
(1) Kdo jako znalec podá nepravdivý, hrubě zkreslený nebo neúplný znalecký posudek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
(2) Kdo jako svědek nebo znalec před soudem nebo před mezinárodním soudním orgánem, před notářem jako soudním komisařem, státním zástupcem nebo před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, anebo před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
a) uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, nebo
b) takovou okolnost zamlčí,
bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti.
(3) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 značnou škodu, nebo
b) spáchá-li takový čin v úmyslu jiného vážně poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu.

Šlo o prosté a klasické zločinné spolčení, kterého si ovšem ani přes podaná trestní oznámení orgány činné v trestním řízení až do dnešního dne nevšimly. Měly přitom k dispozici vše potřebné – trestní oznámení, dokumenty, podpisy, zápisy z porad, způsobenou mnohamiliardovou škodu.

V létě 2001 se tedy některé osoby, vystupující protiprávně jménem státu, odklonily od fair procesu, a začaly si pomáhat otevřeně kriminálními činy. Jejich jediným cílem bylo donutit odpůrce k povolnosti a korupčním „malým domů“. A všechny následující vlády ODS a ČSSD je chránily.

Za úřednické vlády Jana Fischera se pak další spolčení kolem náměstka ministryně zdravotnictví Marka Šnajdra pokusilo „odklonit“ ze sporu nějaké dvě až tři miliardy do offshorových společností s neznámými vlastníky. Podle informací, získaných policií, měla část skončit ve stranických pokladnách oposmluvních stran. Když protikorupční policie tento tunel začala vyšetřovat, Pražské městské zastupitelství jí to zakázalo. Vrchnímu a Nejvyššímu státnímu zastupitelství to dodnes nepřipadá nenormální.

Dnes jsme od „malé domů“ z roku 2002 o šestnáct let starší, a mezitím se dlužná částka díky nezpochybnitelným znaleckým posudkům a úrokům vyšplhala na téměř čtrnáct miliard.

Ve své době to možná byli lidé mocní, a mohli si myslet, že se na jejich trestné jednání nikdy nepřijde. Pavel Blažek to přece dotáhl dokonce na ministra spravedlnosti a místopředsedu ODS. Zdeněk Koudelka na náměstka Nejvyšší státní zástupkyně a důvěrníka dvou posledních prezidentů. Václav Klaus (18.05, s omluvou za chybu, mylně jsem uvedl Miloše Zemana. Zbytek věty v pořádku) dokonce tohoto podvodníka (viz trestný čin podvodu) navrhl na soudce Ústavního soudu… A teď hrozí, že pravda začne vycházet najevo. A pak už asi nebude stačit ani pomlouvání nepohodlných svědků nebo opakování starých lží.