Kdyby sekretářka v jakékoliv firmě vyhazovala doručenky, nevedla knihu příchozí pošty, nepředávala dopisy, důležité pro rozhodování vedení, a rozhodovala v korespondenci za ně, patrně by ji čekal okamžitý vyhazov, a velmi pravděpodobně i trestní stíhání. Když ovšem totéž udělá prezident české Hospodářské komory Petr Kužel jako předsedající rozhodce ve sporu České republiky proti společnosti Diag Human, dívají se Ministerstvo financí, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových i Úřad vlády stranou, a dokonce odmítají, v rozporu se zákonem, odpovídat na otázky. Takže ta nejzásadnější otázka teď zní: Může demokratická vláda krýt podvodné jednání a vědomé porušování zákona“?

Pátrání po totožnosti utajených vlastníků dvou offshorových společností, které v lednu právě za podpory prezidenta Hospodářské komory Petra Kužela vystoupily s mimořádně nestandardním nárokem na možná až třímiliardový podíl na výsledku arbitráže mezi Českou republikou a společností Diag Human, totiž odhaluje stále podivnější okolnosti. Ze zajištěné dokumentace lze už nyní dovodit, že společnosti Towit Machinery ze Švýcarska a Dumfries Holdings Limited z karibského daňového ráje St.Vincent and Grenadines jsou pouhými krycími adresami, jejichž jediným smyslem a účelem je zakrytí totožnosti skutečných majitelů, skupinky výhradně českých občanů s předpokládanými vazbami na vysoké státní úředníky.

Podezření vzbuzuje především karibská firma, která vznikla pouhý necelý měsíc předtím, než byl vznesen nárok proti České republice. Dumfries Holdings byla založena v hlavním městě ostrova Svatý Vincent Kingstownu teprve 30.listopadu 2009 jako nejlevnější možná schránka a za pouhých sto dolarů. Za ty anonymní majitel pořídil sto jednodolarových akcií na doručitele. Majitelé společnosti se schovali za tradiční fintu ochranné vrstvy právního zastoupení jinou pověřeneckou společností Corporate Council Ltd., která si pro jistotu ve smlouvě vymínila, že neponese žádnou zodpovědnost za žádné případné dluhy či závazky vůči dalším stranám. A tady udělali podvodní čeští Pepíci první velkou chybu. Podle vyjádření britských právníků, působících v daňových rájích v Karibiku, sice jde o nejjednodušší metodu ukrývání totožnosti, používanou především při přípravě daňových úniků v USA nebo v Evropské unii. Pro účel vedení jakéhokoliv sporu, notabene proti českému státu, jde ovšem, podle jejich názoru, o naprosto nedostatečné krytí. V případě soudního napadení takto vznesené pohledávky u soudu v Kingstown, bude totiž skutečný vlastník muset vystoupit z anonymity, aby mohl být podroben křížovému výslechu a prokázat, že jeho žaloba má oprávnění. Pokud tak neučiní, soud jeho nárok označí za „frivolous claim“, tedy „zlovolné konání“ a bude mu uložena vysoká pokuta.

Druhou velkou chybu konspirátoři udělali v Lichtenštejnsku, kde se jeden z ředitelů údajně karibské společnosti Corporate Council Wolfgang Hürlimann v předložených dokumentech najednou objevuje jako prostý místní notář v Schaaan (jinak město, kde sídlí devět hotelů a největší světový výrobce zubních protéz), který jenom ověřuje kopie (za 12 a 30 švýcarských franků dle razítka) předložených „karibských“ dokumentů.

Malá skupina českých fyzických osob se tedy podle dostupné dokumentace sešla 29.prosince 2009 v Lichtenštejnsku a pouze předstírala účast jakési tajemné karibské struktury, vytvořené pouze papírově společností Jeeves Group, ve které je identický Wolfgang Hürlimann šéfem controllingu. Ta společnost formálně sídlí i na karibském ostrově St.Vincent a, světe div se, uvádí i stejnou adresu, tedy 112 Bonadie Street, Kingstown, jako Dumfries Holdings Limited a Corporate Council. tedy firmy, opět zastupované panem Hürlimannem. A pak už jen stačí ztratit pár doručenek a přesvědčit jednoho nedostudovaného právníka Petra Kužela, že je možné porušit zákony České republiky, protože vlastně pomáhá poškodit veřejného nepřítele, tedy společnost Diag Human, prokazující už patnáct let, že ji úředníci, vystupující jménem státu, poškodili. Na tomto místě nutno připomenout dvě věci. V roce 1995 mohl celý spor skončit, pokud by se stát omluvil za porušení pravidel hospodářské soutěže, a zaplatil část ztracené investice ve výši sto padesát milionů korun. Z dnešních téměř deseti miliard přiznaného nároku více než dvě třetiny tvoří státními úředníky zanedbané úroky…

Pokud se ovšem zeptáte na Ministerstvu financí, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, či Úřadu vlády, zda jim nevadí anonymní offshorové firmy, či zda podniknou kroky ke zjištění totožnosti skutečných českých vlastníků, nikdo vám neodpoví. Pokud naléháte, můžete dostat i následující názor, ovšem striktně off the record: „Podvodník okrade podvodníka, a Pánbůh se na nebesích směje“. Druhý je ještě horší: „ Nikdo se vám k tomu nevyjádří, protože se může jednat o taktiku státu“...