Šachy pana Šnajdra
30.března jsem se chtěl zúčastnit mimořádného tiskového briefingu Ministerstva zdravotnictví ke kauze Diag Human. Před bezpečnostním rámem ve vstupní hale mne zastavil mluvčí ministerstva pan Václav Šebor. Oslovil mne jménem, a oznámil mně, že se tiskové konference nemohu zúčastnit.
Jako důvod uvedl, že nejsem členem žádné redakce. Když jsem mu oponoval zákonem o svobodném přístupu k informacím a právu blogera Aktuálně.cz, stejně jako každého jiného občana, svobodně přijímat a šířit informace, odpověděl, že to není z jeho hlavy, a že se nesmím zlobit, ale že mě dovnitř nesmí pustit. Důvod jsem pochopil, když mi po skončení mimořádně krátké tiskovky vycházející novináři pobaveně sdělovali, že náměstek Marek Šnajdr na tiskovce napadl objektivitu den předtím odvysílaného pořadu „Reportéři ČT“ a mne osobně. Ministerstvo se předtím dokonce dvakrát pokusilo zabránit odvysílání této pro náměstka Šnajdra velmi nepohodlné reportáže. Nemohl tedy potřebovat, aby mu někdo kladl nepříjemné otázky.
V roce 1988 jsem jako reportér tehdy ještě ilegálních Lidových novin v Paláci kultury požádal o akreditaci na Světový mírový kongres. V tiskovém středisku to způsobilo pozdvižení. Soudruzi mi vysvětlovali, že nemohu být na kongres vpuštěn, protože, jak jinak, nejsem členem žádné registrované redakce. Když jsem argumentoval článkem 19 Všeobecné deklarace lidských práv o právu svobodně přijímat a šířit informace, začali se kolem srocovat zahraniční delegáti – a pak zazvonil telefon a akreditace mi byla vydána. Přes dvě hodiny jsem potom, neustále doprovázen dvěma diskrétními pány v civilu, mohl sledovat diskuze v pracovních skupinách a natáčet rozhovory. Až se objevil starý známý, vyšetřovatel StB kapitán Veselý, brunátný vzteky mně akreditaci odebral a nechal vyvést z budovy.
Obě události sice dělí dvaadvacet let, ale arogance moci, která se bojí nezávislých informací, a proto chce mít kontrolu nad všemi informacemi, je stejná. Náměstek Šnajdr se musí smířit s tím, že ty otázky zazní - alespoň na tomto blogu.
Kdy a jak jste se dozvěděl o rezignačním dopise švýcarského rozhodce Damiano
Della Ca?
Jeho dopis totiž došel emailem do advokátní kanceláře Jana Kalvody teprve 30.3. v 8,45. Obsahoval i prosbu, aby byl okamžitě doručen kurýrem ostatním dvěma rozhodcům a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Teprve z tohoto dopisu se Jan Kalvoda dozvěděl, že od jedenácti hodin mají rozhodci domluvenu schůzku v budově Městské části Praha 13. Podle záznamu kurýrní služby byl dopis doručen rozhodci Petru Kuželovi v 11,13. Už ve dvanáct hodin – o pouhých pětačtyřicet minut později - však někdo z Ministerstva zdravotnictví začal obvolávat redakce s tím, že v 16,00 bude na ministerstvu mimořádný briefing ke kauze Diag Human. Oficiální pozvánky začaly do redakcí chodit těsně po 13.hodině. Příslušná svědectví a maily jsou k dispozici.
Spojil se s Vámi někdo z rozhodců – což by bylo protiprávní – nebo máte jiné vysvětlení této nesrovnalosti?
Je totiž poněkud divné, když náměstek Šnajdr, jak uvedl na tiskové konferenci, na rozdíl od protistrany sporu, věděl, že jednání rozhodců „bylo plánováno už dávno“ a „velmi pravděpodobně na něm mělo být rozhodnuto“. Nemohl to vědět, pokud by nebyl v kontaktu s jedním nebo s oběma českými rozhodci – a to by znamenalo porušení zákona. Anebo snad nechává, opět protiprávně, odposlouchávat a zaznamenávat jejich telefonní a elektronické kontakty? A to už pomíjíme, že ministerstvo nemá do vedení sporu vůbec co mluvit, protože to spadá ze zákona do kompetence Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který metodicky řídí Ministerstvo financí. Panu Šnajdrovi určitě nebylo po chuti, když mluvčí Ministerstva financí ve zmíněné reportáži ČT navrhoval, aby podezření kolem podivných offshorových společností, které Šnajdrovo ministerstvo a jeho právní poradce Tomáš Sokol tolik hájí, začal někdo kompetentní vyšetřovat…
Těch otázek je víc – a budou přibývat. Lhaním a zakazováním vstupu na tiskové konference nezmizí.
A tak, nakonec, snad ještě dvě – tentokrát pro domácí redakci Aktuálně.cz. Ta podepsala 29.3. v 17.38 zprávu, ve které se tvrdilo:
„Společnost Diag Human předložila vládě Jana Fischera novou nabídku, jak mimosoudně urovnat mnohamiliardový spor. Zprávu o nabídce Diag Human potvrdil Aktuálně.cz státní úředník, obeznámený se situací. Uvedl však, že v ní nevidí velký posun v případu. „Jde o podobný návrh, který předložili před dvěma lety a vláda na něj nepřistoupila“, řekl.“
Milé Aktuálně, můžete sdělit, kdo byl oním „státním úředníkem, obeznámeným se situací“?
Ten zmíněný dopis totiž byl na Úřad vlády fyzicky doručen až druhý den dopoledne. Váš zdroj tudíž nemohl znát jeho obsah více než dvanáct hodin předtím, než do Strakovy akademie došel.
Byl tím zdrojem Marek Šnajdr?A nepřipomíná vám to vrtění psem?
Panu Marku Šnajdrovi nabízím možnost srovnat si argumenty ve veřejné diskuzi, třeba na půdě filosofické nebo právnické fakulty University Karlovy. Jsem si však jist, že se neodváží.
Jako důvod uvedl, že nejsem členem žádné redakce. Když jsem mu oponoval zákonem o svobodném přístupu k informacím a právu blogera Aktuálně.cz, stejně jako každého jiného občana, svobodně přijímat a šířit informace, odpověděl, že to není z jeho hlavy, a že se nesmím zlobit, ale že mě dovnitř nesmí pustit. Důvod jsem pochopil, když mi po skončení mimořádně krátké tiskovky vycházející novináři pobaveně sdělovali, že náměstek Marek Šnajdr na tiskovce napadl objektivitu den předtím odvysílaného pořadu „Reportéři ČT“ a mne osobně. Ministerstvo se předtím dokonce dvakrát pokusilo zabránit odvysílání této pro náměstka Šnajdra velmi nepohodlné reportáže. Nemohl tedy potřebovat, aby mu někdo kladl nepříjemné otázky.
V roce 1988 jsem jako reportér tehdy ještě ilegálních Lidových novin v Paláci kultury požádal o akreditaci na Světový mírový kongres. V tiskovém středisku to způsobilo pozdvižení. Soudruzi mi vysvětlovali, že nemohu být na kongres vpuštěn, protože, jak jinak, nejsem členem žádné registrované redakce. Když jsem argumentoval článkem 19 Všeobecné deklarace lidských práv o právu svobodně přijímat a šířit informace, začali se kolem srocovat zahraniční delegáti – a pak zazvonil telefon a akreditace mi byla vydána. Přes dvě hodiny jsem potom, neustále doprovázen dvěma diskrétními pány v civilu, mohl sledovat diskuze v pracovních skupinách a natáčet rozhovory. Až se objevil starý známý, vyšetřovatel StB kapitán Veselý, brunátný vzteky mně akreditaci odebral a nechal vyvést z budovy.
Obě události sice dělí dvaadvacet let, ale arogance moci, která se bojí nezávislých informací, a proto chce mít kontrolu nad všemi informacemi, je stejná. Náměstek Šnajdr se musí smířit s tím, že ty otázky zazní - alespoň na tomto blogu.
Kdy a jak jste se dozvěděl o rezignačním dopise švýcarského rozhodce Damiano
Della Ca?
Jeho dopis totiž došel emailem do advokátní kanceláře Jana Kalvody teprve 30.3. v 8,45. Obsahoval i prosbu, aby byl okamžitě doručen kurýrem ostatním dvěma rozhodcům a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Teprve z tohoto dopisu se Jan Kalvoda dozvěděl, že od jedenácti hodin mají rozhodci domluvenu schůzku v budově Městské části Praha 13. Podle záznamu kurýrní služby byl dopis doručen rozhodci Petru Kuželovi v 11,13. Už ve dvanáct hodin – o pouhých pětačtyřicet minut později - však někdo z Ministerstva zdravotnictví začal obvolávat redakce s tím, že v 16,00 bude na ministerstvu mimořádný briefing ke kauze Diag Human. Oficiální pozvánky začaly do redakcí chodit těsně po 13.hodině. Příslušná svědectví a maily jsou k dispozici.
Spojil se s Vámi někdo z rozhodců – což by bylo protiprávní – nebo máte jiné vysvětlení této nesrovnalosti?
Je totiž poněkud divné, když náměstek Šnajdr, jak uvedl na tiskové konferenci, na rozdíl od protistrany sporu, věděl, že jednání rozhodců „bylo plánováno už dávno“ a „velmi pravděpodobně na něm mělo být rozhodnuto“. Nemohl to vědět, pokud by nebyl v kontaktu s jedním nebo s oběma českými rozhodci – a to by znamenalo porušení zákona. Anebo snad nechává, opět protiprávně, odposlouchávat a zaznamenávat jejich telefonní a elektronické kontakty? A to už pomíjíme, že ministerstvo nemá do vedení sporu vůbec co mluvit, protože to spadá ze zákona do kompetence Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který metodicky řídí Ministerstvo financí. Panu Šnajdrovi určitě nebylo po chuti, když mluvčí Ministerstva financí ve zmíněné reportáži ČT navrhoval, aby podezření kolem podivných offshorových společností, které Šnajdrovo ministerstvo a jeho právní poradce Tomáš Sokol tolik hájí, začal někdo kompetentní vyšetřovat…
Těch otázek je víc – a budou přibývat. Lhaním a zakazováním vstupu na tiskové konference nezmizí.
A tak, nakonec, snad ještě dvě – tentokrát pro domácí redakci Aktuálně.cz. Ta podepsala 29.3. v 17.38 zprávu, ve které se tvrdilo:
„Společnost Diag Human předložila vládě Jana Fischera novou nabídku, jak mimosoudně urovnat mnohamiliardový spor. Zprávu o nabídce Diag Human potvrdil Aktuálně.cz státní úředník, obeznámený se situací. Uvedl však, že v ní nevidí velký posun v případu. „Jde o podobný návrh, který předložili před dvěma lety a vláda na něj nepřistoupila“, řekl.“
Milé Aktuálně, můžete sdělit, kdo byl oním „státním úředníkem, obeznámeným se situací“?
Ten zmíněný dopis totiž byl na Úřad vlády fyzicky doručen až druhý den dopoledne. Váš zdroj tudíž nemohl znát jeho obsah více než dvanáct hodin předtím, než do Strakovy akademie došel.
Byl tím zdrojem Marek Šnajdr?A nepřipomíná vám to vrtění psem?
Panu Marku Šnajdrovi nabízím možnost srovnat si argumenty ve veřejné diskuzi, třeba na půdě filosofické nebo právnické fakulty University Karlovy. Jsem si však jist, že se neodváží.