Diskuse o bratřích Mašínech trvá už třicet let a za tu dobu je zřejmé, že oba protiběžné názory jsou svým způsobem legitimní.

Likvidovat síly nepřítele (anebo vraždit) bez ohledu na to, že to jsou bezúhonní a nevinní lidé, to je možné ve válce. Názory na činy bratří Mašínů se v podstatě liší v postoji, jestli na danou situaci v letech 1951-53 lze klást válečná měřítka. Co ve válce je legitimní, to se v neválečném stavu obvykle považuje za terorismus, a to sice bez ohledu na cíle.

Názory podepřené tím, že šlo o válku, která de iure sice nebyla, ale správně měla být (a mnozí lidé cítili, že dobytím Československa Rudou armádou boj za svobodu nekončí), jsou přinejmenším pochopitelné. "Válka sice už nebyla, ale právě že MĚLA BÝT: válka proti bolševikovi!" V tomto ohledu nikdo nerozsoudí, který názor je ten správný. Pokud ovšem jde o státní vyznamenání, tak by mělo být dosaženo aspoň jakéhos takéhos konsenzu: protože státní vyznamenání by mělo symbolizovat všeobecně sdílené hodnoty. Jenže v tomto případě ke konsenzu nedošlo a po třiceti letech diskusí je zřejmé, že už nedojde.
PS
Já vím, že by to tak nemělo být, ale ve skutečnosti to tak je: že totiž měřítkem správnosti použitých prostředků je úspěch. Kdyby se Mašínům tehdy podařilo rozpoutat bojové akce, které by vedly k sesazení komunistů a k uvolnění Československa ze sovětského bloku (!), tak by to bezesporu na vyznamenání bylo, a na nějaké té tisícovce nevinných obětí by přitom nesešlo.

Ale stejně je od generála Pavla statečné, že šel s kůží na trh a svůj názor v této věci projevil.