Na to mohu odpovědět s jistotou: volil by generála Pavla.



Imponovaly by mu jeho vojenské zkušenosti i mezináodní prestiž, který prací v NATO získal.
Líbil by se mu i jako důstojná postava. On tata totiž byl duchem i tak trochu indián.
A pak se někdo diví, jestli by mu nevadilo, že Petr Pavel byl kdysi v KSČ.
Nevadilo. Měl by pro to pochopení.
(A nejen proto, že on sám ve straně taky kdysi byl. Ty dvě situace totiž dělí 40 let a nesnesou srovnání.)
Po převratu rád navštěvoval všecky kouty naší země a setkával s lidmi všelijak činnými, v kultuře i jinak. A to i s těmi, kteří předtím byli v KSČ, aby mohli dělat to, co dělali.
Rozuměl tomu, že například na venkově anebo ve vzdáleném maloměstě se lidé snažili žít, aby politika šla mimo ně. A tak situaci cítili jinak. O jejich morálce nakonec rozhodl hlavně výsledek jejich práce.
K závěru jeho života jsme někdy mluvili i o tom, že konkrétní zločiny nedošly k potrestání; to ho mrzelo. Ale vůbec se nepohoršoval nad lidmi, kteří jenom hledali cestu, jak tu horší dobu přežít bez velkých ztrát.