Volební kuchařka profesora Murphyho
Co má společného ještěrka a politik? Schopnost regenerace!
Stovky billboardů a volebních diskuzí prý mohou vést až k těžké depresi. Trochu odlehčení v těchto dnech je možná proto zcela na místě. Profesor Murphy měl totiž na politiky a politiku zcela jiný pohled. Podle něj může „občan vzít spravedlnost do svých rukou pouze tehdy, má-li v nich dalekonosnou pušku s laserovým zaměřovačem“, a také dodává „nelze být politikem oblíbeným a živým současně“.
Nebo by mne měl spíše těšit klasikův názor, že „politika není ve své podstatě práce, ale jen dobře placená zábava?“ Patrně ne, protože Murphy ihned dodává, že „toto veselé zaměstnání má často velmi smutné následky.“ A proč? „Protože politik nejenže může občanovi ublížit, ale také to skutečně dělá…“
Riziko politické práce si však profesor Murphy uvědomuje rovněž, když říká, že „Politici se obecně těší tak velké nepopularitě, že by bylo na místě uvažovat o založení spolku na ochranu politiků“. S tou výhradou, že kriticky dodává: „převážná většina politiků je neoblíbena právem, a ti oblíbení jsou většinou politici mrtví“.
Inspirací by mohl být i názor, že „největší volební úspěch by pravděpodobně měla politická strana, která by namísto volebního programu rozdávala program televizní“. Kandidáti by si měli také zajisté vzít k srdci radu, že „Lhaní je u politiků projevem pudu sebezáchovy; protože politik, který mluví pravdu, by totiž nikdy nebyl zvolen.“
O motivaci politiků má tento moudrý pán též jasno „Stejně jako se každý pravověrný křesťan touží dostat do ráje, každý politik se touží dostat do parlamentu. Křesťané se ovšem chtějí dostat do ráje po smrti. Politikům je celkem jedno, kam se dostanou po smrti, ale během života chtějí sedět v parlamentu.“
A co se stane, až politik v parlamentu usedne? „Poslanec má k průměrnému voliči asi takový vztah jako k veřejným záchodkům. Po většinu života je nepotřebuje, ale když je potřebuje, je rád, že je najde.“ Pravdou je, že kde kdo politikům rád ubližuje. Ovšem politikové mnoho vydrží, aneb jak praví klasik Murphy, „Politik má mnohem dokonalejší schopnost regenerace než ještěrka“, neboť „jediné, co politik nerozchodí, je rána brokovnicí do čela.“
Nemusíme pak chodit daleko do české politické historie, aby nám byl důvěrně známý další logický závěr profesora Murphyho: „Přijde-li se prý na to, že „hlavním sponzorem politické strany je dvacet let mrtvý rolník z Pandžábu, vypukne politický skandál. Po vypuknutí politického skandálu ztratí všichni straníci paměť a většinou také řeč. Paměť ztrácí politici trvale, řeč jen do té doby, než najdou schopného právníka. A za peníze od podvodných sponzorů si může politická strana zaplatit velmi, ale velmi schopného právníka.“
Zkrátka politik je podle Murphyho „jediný člověk, který může zcela úmyslně škodit ostatním lidem a není za to trestán.“
Má potom význam jít volit? Nepochybně ano. Právě proto, že profesor Murphy se nemýlí.
Stovky billboardů a volebních diskuzí prý mohou vést až k těžké depresi. Trochu odlehčení v těchto dnech je možná proto zcela na místě. Profesor Murphy měl totiž na politiky a politiku zcela jiný pohled. Podle něj může „občan vzít spravedlnost do svých rukou pouze tehdy, má-li v nich dalekonosnou pušku s laserovým zaměřovačem“, a také dodává „nelze být politikem oblíbeným a živým současně“.
Nebo by mne měl spíše těšit klasikův názor, že „politika není ve své podstatě práce, ale jen dobře placená zábava?“ Patrně ne, protože Murphy ihned dodává, že „toto veselé zaměstnání má často velmi smutné následky.“ A proč? „Protože politik nejenže může občanovi ublížit, ale také to skutečně dělá…“
Riziko politické práce si však profesor Murphy uvědomuje rovněž, když říká, že „Politici se obecně těší tak velké nepopularitě, že by bylo na místě uvažovat o založení spolku na ochranu politiků“. S tou výhradou, že kriticky dodává: „převážná většina politiků je neoblíbena právem, a ti oblíbení jsou většinou politici mrtví“.
Inspirací by mohl být i názor, že „největší volební úspěch by pravděpodobně měla politická strana, která by namísto volebního programu rozdávala program televizní“. Kandidáti by si měli také zajisté vzít k srdci radu, že „Lhaní je u politiků projevem pudu sebezáchovy; protože politik, který mluví pravdu, by totiž nikdy nebyl zvolen.“
O motivaci politiků má tento moudrý pán též jasno „Stejně jako se každý pravověrný křesťan touží dostat do ráje, každý politik se touží dostat do parlamentu. Křesťané se ovšem chtějí dostat do ráje po smrti. Politikům je celkem jedno, kam se dostanou po smrti, ale během života chtějí sedět v parlamentu.“
A co se stane, až politik v parlamentu usedne? „Poslanec má k průměrnému voliči asi takový vztah jako k veřejným záchodkům. Po většinu života je nepotřebuje, ale když je potřebuje, je rád, že je najde.“ Pravdou je, že kde kdo politikům rád ubližuje. Ovšem politikové mnoho vydrží, aneb jak praví klasik Murphy, „Politik má mnohem dokonalejší schopnost regenerace než ještěrka“, neboť „jediné, co politik nerozchodí, je rána brokovnicí do čela.“
Nemusíme pak chodit daleko do české politické historie, aby nám byl důvěrně známý další logický závěr profesora Murphyho: „Přijde-li se prý na to, že „hlavním sponzorem politické strany je dvacet let mrtvý rolník z Pandžábu, vypukne politický skandál. Po vypuknutí politického skandálu ztratí všichni straníci paměť a většinou také řeč. Paměť ztrácí politici trvale, řeč jen do té doby, než najdou schopného právníka. A za peníze od podvodných sponzorů si může politická strana zaplatit velmi, ale velmi schopného právníka.“
Zkrátka politik je podle Murphyho „jediný člověk, který může zcela úmyslně škodit ostatním lidem a není za to trestán.“
Má potom význam jít volit? Nepochybně ano. Právě proto, že profesor Murphy se nemýlí.