Případ lékaře, který tyranizoval léta své okolí, je až neuvěřitelný. Ano, je otřesné, co dělal, ale ještě více je alarmující, že se jeho oběti bály promluvit, natož aby se bránily. Pocit, že proti vlivným lidem je člověk bezmocný, je zakořeněný v lidech více, než si myslíme. Právem. Jak jinak bych se mohlo stát, že to dotyčnému tyranovi léta procházelo? Odpověď je jednoslovná - STRACH z jeho vlivu. Ať ho měl či neměl. A to je zlé.



Začíná to pozvolna. Občané se bojí ozvat oproti vedení radnic, protože se jim radnice může mstít. Starostové malých obcí se bojí ozvat proti velkým městům, aby jim tato města neškodila například ve správních řízeních. Starostové větších měst se bojí postavit kraji, který jedná nespravedlivě – vědí, že kraj jim to může dát „sníst“ při prvním rozdělování dotací. Chudí se bojí postavit proti bohatým, protože bohatí si mohou koupit všechno - jak ukazují poslední kauzy, i spravedlnost. Člověk se bojí ozvat proti policejnímu bezpráví, protože, opět jak ukazují poslední kauzy, policie je mocná a někteří policisté schopní všeho. Jasně viditelná korupce ve veřejné správě se neoznamuje a oznamovat ani nebude – proč taky přijít o místo jako pan Michálek. Vlivní kolem něj zůstali vlivní, a on se stal pro oblast veřejné správy personou non grata.

Lidé, kteří se fotí s premiéry a zahraničními politiky, si postupně začnou myslet, že se tím stávají beztrestnými. Alarmující pro naši společnost by mělo být to, že si to myslí i ti bezejmenní, které tito lidé vydírají, šikanují, zneužívají... A bojí se jich. Občanská, a co občanská, obyčejná lidská odvaha začíná být luxusem. Ti, kteří ji mají, jsou pro okolí neuchopitelní. Podivní. Obtěžují tím, že nutí okolí do názoru. Dostávají nálepku těch, co „nám všem kazí klid na práci.“ Že vám to něco připomnělo? Ano, předlistopadové Rudé právo. Klid na práci, na výkon funkcí…klid na mocenské reje. Kdo by si to nepřál!

Přitom říct svůj názor, bránit se proti bezpráví, ukázat na nepořádky, to by měla být zcela samozřejmá součást našeho života, abychom si sami sebe mohli vážit. Máme právo na dobrý stát. Máme právo na to, aby politikové dobře pracovali, soudci spravedlivě soudili, státní zástupci dobře stíhali... A máme právo požadovat, aby odešli, když to neumí, a aby šli sedět, když kradou nebo se nechají uplatit. A aby se lump nazval lumpem a prase prasetem, pokud se tak chová. Protože takovým lidem je více než nutno odebrat jimi požadovaný „klid na práci“. Nezaslouží si ji. Ani ten klid, ani tu práci.

Trochu dobrá zpráva je, že přece jen se občas najdou ti, kteří si prostě nenechají líbit všechno. Dobrou zprávou je i to, že odhaleným gaunerům už se nepomáhá, ať leští jakoukoli kliku (snad a někdy). Trochu hořkosti ale zůstává - na ty gaunery se totiž většinou přijde, až to, co dělají, přesáhne už všechny možné meze. Okolí, či přímo jejich oběti, se totiž bojí jasnému zlu postavit – aby na tom nebyly ještě hůř. A to je ta nejhorší vizitka naší současné společnosti. Že odvaha ukázat prstem na nepravosti se označuje nálepkou kverulantství, jiný názor nepřátelstvím a odhalení nepříjemné pravdy braním klidu na práci. V lidech se vytváří přesvědčení, že lépe je do ničeho se neplést, když mi někdo ubližuje, raději držet ústa a krok, a dozvím-li se o lumpárně, zapomenout.

A tak se stává z českého národa opět národ "chatařů" žijících ve svém vlastním světě a správa veřejných věcí rejdištěm úzké skupiny politické šlechty, obklopené lobbisty, která a kteří se jen čas od času prohodí. Divíme se rezignaci na občanskou odvahu?

Ale tak trochu do našich občanských řad - je to jen a jen naše chyba, že ti gauneři mohou tak vyrůst. Kdybychom tu odvahu našli všichni tam, kde je to zapotřebí, ono by se vidělo, jak by se scéna začala čistit. Je mi líto těch žen, které měl vlivný lékař týrat. Ale i ony si musí především uvědomit, že je jich tolik proto, že ta první mlčela. A druhá taky...I třetí... A s jídlem roste chuť. Projde jednou, projde i podruhé - ať jde o násilí, úplatek či jinou všivárnu.

Tedy chce to tu odvahu. Podobné té, s níž jsme kdysi v listopadu šli na generální stávku, aniž jsme měli jistotu, že zakročí vojsko či policie. Přece jsme to nedělali proto, aby mohli politikové krást, uplácet, a lékaři bít ženy jen proto, že se s politiky kamarádí. Ať na celostátní, nebo té regionální úrovni. protože jen tehdy, když budeme ukazovat na gaunery, bude náhle vidět, kteří jsou to ti slušní lidé... A na toto základní odlišení bychom neměli rezignovat nikdy.