Kde kdo si myslí, že kvalitní státní správa je levná státní správa. Jenže - mít levnou státní správu znamená mít aušus, který nemůže nikdy fungovat. Levná státní správa je tak velký omyl tohoto světa, který může stát v tichém pozadí dnešních ekonomických krizí.

Patrně mne mnoho lidí nebude mít rádo, ale nejásám, pokud slyším, jak se snižují platy policistům, státním úředníkům…zkrátka státní správě. Dokonce bych do toho okruhu zařadila i poslance, senátory a ministry (Bůh mi odpusť!). Proč? Protože vím, že kvalitní výkon žádá kvalitní lidi, a mít levnou státní správu či levné zákonodárce znamená mít aušus nebo korupčníky.

Ani jedno státu nesvědčí – státní správu to degraduje a vytváří z ní nenáviděný a nerespektovaný klub neschopných, všehoschopných nebo zoufalců, kteří si musí přivydělat, a to jakkoli. Hlasy proti mohou říct – ano, ale najdou se mezi nimi i takoví, kteří budou krást, i když budou mít vysoké platy a mramorové kanceláře. Jistě. Tak jako kradou jiní lidé v jiných profesích – aniž to potřebují. Taky vím, že se najdou vynikající policisté a úředníci – to přesto, že za svůj výkon berou to, co berou, a vždy svou práci odvedou poctivě. Nic není černobílé.

Nicméně vytvářet ze státní správy skupinu s platy a podmínkami neodpovídajícími odpovědnosti a požadavku určité míry schopností znamená zvát do ní právě a jen spíše ty neschopné nebo spíše ty všeho schopné, kteří tam jdou právě a jen za tím účelem. Tedy nikoli aby spravovali věci veřejného zájmu, ale věci svého zájmu. Kdo se pak tedy nakonec postará o vyřizování našich věcí a věcí této země? Ti neschopní? Ti to nebudou umět. Ti všeho schopní? Těm jsou a budou naše věci totálně ukradené. Zoufalci, kteří po službě půjdou ještě na další práci, aby měli na hypotéku a počítač pro děti? Ti budou unavení, pomalí a my z nich přijdeme o nervy. A stát na buben.

Nízkými platy snižujeme laťku jejich adresátů, a potažmo i jejich společenskou prestiž. Poznáme to pak na každém kroku – na nechápavém úředníkovi, úplatném policistovi… Na ministrech, kteří nic chytrého pro stát nevymyslí, protože už myšlení jako takové jim dělá potíže – jak by ne, když jsou ze třetí, druhé, páté ligy daného oboru, pokud z oboru vůbec. Na volených zástupcích, kterých projev je trapně hloupý – pokud vůbec jsou projevu schopni. Divíme se, že policisté pracovali po filmaře? Nedivme se – ti je dobře zaplatili. A divíme se, proč nepracují kvalitně pro nás? Nedivme se – bereme jim i to, co už si mysleli, že mají jisté. A hypotéky nepočkají. Nehájím je – vysvětluji, že všechno má své příčiny a důsledky.

Občas narazíme v obchodě na něco, co je levné a přitom kvalitní. Ale spíše to bývá naopak. To, co je kvalitní, je obvykle dražší. Proč tedy potom chceme „levné“ úředníky, poslance, senátory, ministry, policisty? Chceme je mít kvalitní, odpočaté a připravené, nebo ty druhé – hloupé, unavené, všehoschopné? Připadá mi, že pokud to tak půjde dál, my občané budeme stále častěji konfrontování s arogancí hlupáků s razítky, kterým bude dělat potíže pochopit smysl své práce, natož aby do ní vnesli i něco nového a lepšího. Státní správa bude odkladištěm, kam budou směřovat ti, kteří se jinde neuplatní. Kterým stačí průměr či podprůměr, nebo kteří si ty peníze opatří bokem – melouchem nebo korupcí. A to budou naši partneři při vyřizování našich věcí. To budou ti, kteří budou směřovat naši zem k zítřkům – jakým, toť otázka.

Nepřeji si proto levnou správu. Přeji si, aby státní úředník (policista, hasič, poslanec, ministr...) měl takový plat, který pro něj bude natolik významným, aby jej neohrozil pro nějakou jednorázovou finanční injekci nějakého lobby. Který bude natolik bystrý, že mu věci půjdou od ruky rychle a efektivně – skoro jako v soukromém sektoru. A bude mít výsledky, ne výmluvy, že něco nejde. Když přijdu na ministerstvo, chci tam narazit na chytré lidi, kteří umí myslet a vymyslet. A přeji si volené zástupce, kteří sice budou „hodně brát“, ale pak nebudou brát, budou chytří a budou myslet na náš stát, a ne na to, kde si ještě dohodí malá domů – protože budou vědět, že jak se to provalí, končí nejen s důstojným platem, ale důstojností vůbec. Zkrátka chci takovou státní správu, ve které stát o úplatek nebude stát za to.

Ta logika je neúprosná. Firmy nabírající management ví, že levná síla se jim nakonec prodraží. A zaplatí-li kvalitní lidi, firma bude patrně dobře prosperovat. Není to odpověď na opakované krize v zemích téměř celého světa? Že si neumíme slušně zaplatit ty, kteří budou ty státy umět skutečně dobře řídit a jim sloužit?

Uvidíme... My, nikdo jiný.