Obce bojují za spravedlivější rozpočtové určení daní. Pro většinu občanů je to tak nezáživné téma, že přepínají zprávy. Chyba, protože opak je pravdou. Pro kvalitu života ve vaší obci či městě není nic důležitějšího, než právě rozpočtové určení daní.

Nechci dělat chytrou tam, kde jiní jsou chytřejší. Jsem spíše přes obecní paragrafy než expert přes obecní finance, a v těch makroekonomických číslech se stejně jako vy tak trochu ztrácím. Nicméně – ráda bych připomněla pár momentů, které jsou z mého pohledu pro RUD (rozpočtové určení daní) podstatné.

Právo na územní samosprávu je právo zcela nezadatelné. Správa vlastních věcí kolektivním územním rozhodováním je tak historicky prověřená jako jedna z nejlepších a nejefektivnějších, že popírat ji a hovořit o možném slučování obcí, i proti jejich vůli, ale na základě ekonomického tlaku, je prostě klasický projev nezralosti a neznalosti (Alexandr Vondra).

A v čem je územní samospráva jiná v Praze a jiná v Dolní Lhotě? V ničem. Je úplně stejná. Pouze se děje v odlišných finančních a personálních podmínkách. V tom smyslu, že zatímco v Praze se ztratí raz dva i miliardy v tunelu Blanka, v malé obci nepropadne ani pětník – protože jinak propadne starosta v příštích volbách. A pak - starosta ve Lhotě musí umět mnohokrát víc než pražský primátor – protože ten primátor má na to lidi, zatímco starosta ve Lhotě jednu účetní, a někdy ani to ne. Tedy závěr – vykonávat samosprávu v malé obci je lidsky, odborně i časově náročnější, než v Praze. Proto možná starosta ze Lhoty nemůže na měsíc odjet lézt po Himalájích či kde, jako svého času primátor Bém.

A proč tedy se obce a města jinak kastují při rozdělování daní v neprospěch těch menších? Když daně platíme stejně, ať jsme občan Prahy či občan Lhoty?

Je to prosté – obecní samospráva se od svého znovuobnovení v roce 1990 propojila se státní správou pod jednu střechu. Takový kočkopes, přinášející v praxi neskutečně mnoho komických a absurdních situací. Ale to teď nechme stranou. Výkon státní správy je tím důvodem, proč se říká – větší města musí mít více, protože se starají i o okolní menší města a tato menší města zase o menší obce v okolí (pověřené úřady atd.). Jenže to není územní samospráva, ale státní správa. Až by se chtělo říct - nechte nám ve správě naše obce a města, a státní správu si dělejte po své linii, a financujte si ji, jak chcete, ale pro samosprávu dejte na hlavu ze státní kasy prostě stejně. Občan Prahy není méně než občan Lhoty, a ono to při počtu občanů nakonec je stejně spravedlivé – Praha dostane hodně, protože má hodně občanů, a Lhota holt bude muset vyjít s tím, co má. Ostatně jako teď.

Jenže ta státní správa nám v tom dělá maglajz. A schová se pod ni kde co. Navíc není ani možné někdy odlišit, který úředník na radnici dělá jen samosprávu a který jen státní správu, většinou je to všehochuť, a peníze jsou jako spojené nádoby – nikdo už nepřijde, kolik co vlastně stojí – samospráva? Státní správa? Která víc?

Bylo by proto nejlepší, aby obce dostávaly na samosprávu všechny stejně „na hlavu“, protože každá hlava je stejná, a pak se zcela samostatně hradil výkon státní správy pro občany podle skutečného počtu úředníků a oblasti, kterou obhospodařují.
Jen pak by bylo možné najít nějakou spravedlnost, nevytvářet tábory malých proti velkým, a velkých proti malým, a bylo by. Nechci se už dožít střediskových obcí z nutnosti, stejně jako se nechci dožít toho, kdy se samospráva bude míchat se státní správou tak dokonale, že nebude jasné, zda je starosta dnes starostou nebo silničním správním úřadem, který sám sobě píše žádosti, a kdy budeme mít občany více kategorií – ty, na které stát platí jejich městům královsky, a ty, za které jejich obce dostávají almužnu.

Sním o klasické samosprávě obcí a měst, bez promíchání se státní správou, kde bude jasné kdo je kdo, a za kolik. A to přesto, že fyzicky by mohla samospráva i státní správa sedět klidně v jedné budově. Jen na jedněch dveřích a vizitkách by byl znak státní, a na druhých obecní-městský, a starosta by neřešil správní řízení, a státní úředník by se nemusel starosty bát, že ho vyhodí, když mu nevydá přednostně stavební povolení. Protože by nebyl jeho nadřízený.

Dnes nikdo neví, kdo je kdo, a pak to taky tak občas na radnicích vypadá.

RUD tedy není vůbec nudné téma. Ještě více vzrušující téma je však oddělení samosprávy obcí a měst od státní správy – legislativně a finančně. Nová sídla jim stavět nemusíme. Postačí paragrafy na správném místě. A tím by se průzračně vyřešilo i RUD.