Diskuze kolem Tajné knihy Ireny Obermannové točící se kolem toho, zda hlavní hrdina je či není Václav Havel, a zda autorka byla či nebyla v době nedávné jeho milenkou, je téma sice patřičně lechtivé, ale nikoliv skandální. K Václavu Havlovi ženy vždy patřily – proč by to mělo být jinak?

Václav Havel byl při svém nástupu prezidentem, kterého respektoval skoro celý národ i svět. Mělo to mnoho důvodů, a možná jeden z nich byl, že nebyl jen chodící ctnost sama – jeho záliba v ženách byla obecně známá. Muži mu záviděli, ženy to přitahovalo. Sám Václav Havel přiznává v Dálkovém výslechu, že má „na svém kontě nejeden hřích.“ I to, že se se svými románky svěřoval své ženě Olze. Ostatně milostný vztah se svou současnou ženou Dagmar navázal také mimo manželské lože. A druhou manželku mu lid přál – Václav Havel není očividně typ muže, který umí jít životem sám. Je také pravda, že své druhé manželce, která vedle něj vyzrála v pravou dámu, vděčí za mnohé - patrně i za život sám.

Přesto mne úvaha o jeho možném románku nepohoršuje. Naopak. Srdce jako by zaplesalo – že by? Že by Václav Havel přece jen nebyl jen ten moudrý pán, který chodí už jen z ordinace do ordinace, opřený o hůlčičku? Že by byl ve své podstatě stále stejným charismatickým a stále tak trochu hříšným mužem, který podlehne svodům příležitosti strávit pár chvil s hezkou a inteligentní ženou? A který očekává, že to jeho manželka, které si bezpochyby váží, velkoryse přehlédne? Jako to dělávala Olga?

Jako by na nás dýchl počátek devadesátých let, kdy se do čela státu dostávali konečně muži, kteří „stáli za hřích“. V čele s prezidentem Havlem, který před ženami nikdy zrovna neutíkal, a možná, jak můžeme spekulovat, neutíká dodnes. Byla to doba, kdy politikové měli sex apeal, a byla to krásná doba…

Není proto nutné, aby se Václav Havel od knihy distancoval. Pokud je románek pravda, muž jako Václav Havel by měl se svým typickým šibalským úsměvem zkušeného muže tajuplně mlčet. Pokud románek pravda není, a je to všechno jen vysněný sen autorky, bývalý prezident by mohl být, opět se svým plachým a rozpačitým úsměvem, v podstatě hrdý na to, že ženy o něm v těchto souvislostech nadále sní – a rozhodně mezi ně nepatří jen Irena Obermannová. Co by za to jiní, i mnohem mladší, politikové dali!

V obou případech však Václav Havel neztrácí na své pověsti ani milimetr. Proč? Vždy platil za muže, který si umí užívat života - ač nebyl právě krasavec, měl vadu řeči, býval i „kriminálník“, ženy přitahoval, díky svému zvláštnímu charisma (a nepochybně i díky poněkud překvapivému talentu ženu svést) jako málokterý jiný - i proto dnes stojí po jeho boku krásná paní Dagmar. Neměl by nám tedy svým distancem brát iluzi, že takovým mužem zůstal… takového jsme ho poznali, a takového si ho v podstatě přejeme mít...

Prezidenta, který měl a má světové renomé, úctu svého národa...a lásku a obdiv žen.