A nejen to - léčit prý mají lékaři, účesy vytvářet kadeřnice, auta opravovat automechanici a boty šít ševci. Není to divné? Vždyť každý člověk to přece hravě zvládne sám. A bude to mít ZADARMO.

Ale nejsou věci zadarmo nakonec ty nejdražší? Můžete si myslet, že si přihřívám právnickou polívčičku. Jistě. Ale v jiném smyslu, než by vás napadlo. Ale začnu od začátku – všichni se děsí, že do nového občanského zákoníku byl propašován návrh, aby smlouvy o nemovitostech mohli sepisovat jen notáři nebo advokáti. Vždyť proč by si člověk nemohl smlouvu napsat sám, nač nechávat hříšné peníze u advokátů! Jistě. Proč by nemohl.

Ale ono je to většinou úplně jinak – smlouvy si nesepisují lidé sami, ale sepisují je v 90% realitky, nebo tzv. kde kdo je po ruce. A taková dobře zfušovaná smlouva, někdy dokonce i záměrně, to je teprve právní liga v následných sporech. A odměny pro advokáty – několikanásobné, než by stál sepis smlouvy. Pokud kupuji či prodávám dům za miliony, pár tisíc za smlouvu mne už nezachrání. Nebo naopak – možná zachrání. Nervy, zklamané naděje, nevratné zálohy, rezervační poplatky…Mám sama takových následných případů desítky.

Navíc cena smlouvy se od hodnoty (někdy od složitosti) odvíjí, a ani to ne vždy – venkovský advokát (myšleno skoro každý mimo Prahu), by vám řekl, za kolik sepíše smlouvu babičce z Dolní Lhoty, když chce darovat vnukovi pole – za cenu ryze symbolickou. Nevidím proto nic divného na tom, že se objevila snaha dostat ty potencionální oběti realitek či nějakých jiných vykuků (většinou firem půjčujících peníze) k advokátovi, který je může včas varovat, nebo napsat smlouvu prostě dobře.

Tedy nikdo se nedivíme tomu, že s nemocí chodíme k lékaři a s autem k automechanikovi, často povinně autorizovanému (a tím pádem i drahému) - ovšem všichni se náhle hrozíme toho, že nás má zákon poslat se smlouvami k advokátovi, a považujeme to za skandální. A to přesto, že by to byl zatím jediný a jasný důvod, proč by realitky musely dát klientovi smlouvu konečně vůbec do ruky – protože dnes si smlouvu odnést je totiž málem hrdinství – chtějí podepsat hned a na místě. A pak teprve mají advokáti žně. Jistě, mohou si najmout své advokáty, ale žádný s mozkem v hlavě nebude riskovat licenci kvůli nějakým podvodům, bude-li pod smlouvou podepsán.

Tedy nevidím nic zlého na tom, že zákon chce lidi ochránit před vlastní důvěřivostí a někdy přímo i před podvodníky. To přesto, že smlouvy na nemovitosti mne až tak neživí, a přesto, že ani za každého advokáta nemohu dát ruku do ohně. To ale ani za všechny lékaře a automechaniky.

Nejvíce by tomu měli tleskat potencionální kupci či prodejci nemovitostí – protože tato „kuratela“ jim zaručuje, že ta smlouva bude mít hlavu a patu, rovné podmínky pro obě strany, a že nebudou riskovat ani tu nemovitost, ani peníze. Dnes je to totiž tak trochu sázka do loterie. Někdy pěkně drahé loterie. Včetně odměn advokátům, kteří pak prodávající nebo kupce z neuváženě nebo prostě „blbě“ podepsaných smluv tahají roky.