Praxe našich exekutorů, kteří blokují majetky sto až tisícinásobných hodnot než je dluh sám, je skandální. Proto je výpověď úřednici za neuhrazení banálního dluhu ostudný krok.

Neznamená totiž nic jiného než vzkaz, že na toho slabého, byť chybujícího, zaměstnance, si dupneme, ale proti exekutorům, kteří neuvěřitelným způsobem zneužívají svá exekutorská oprávnění, neuděláme nic.

Nikdo se nezamyslí nad absurditou toho, že kvůli dluhu necelých 200.000,- Kč je zablokován celý majetek Prahy včetně svatého Václava. Proč? Jaký to má smysl než bezdůvodně Prahu poškodit? A Praha není jediná – svévolí exekutorů, kteří namísto aby poctivě a důsledně dělali svou práci, ale také logicky a efektivně, trpí stovky lidí a vznikají faktické škody a osobní újmy.

Zlý úmysl je očividný, dobré mravy pláčou, smysl exekuce je tak znásilněný, že víc už to nejde. Proto mi vadí, že Praha vyhodila onu nešťastnici, která prostě zapomněla dát nějaký příkaz. Ano – měla by třeba uhradit náklady exekuce, pokud její vinou musela být vykonána. Rozhodně však není vina za to, že nějaký člověk, který má shodou okolností razítko exekutora, se rozhodne provést exekuci tak, že zablokuje celý nemovitý majetek Prahy. Proč? Stačilo si stáhnout peníze z účtu, nemluvě o tom, že Praha by jistě reagovala i na klasickou výzvu a zaplatila.

Neměla by se exekutorská komora zamyslet nad tím, kdo dělá takové hovadiny a blokuje svatého Václava, zda má všech pět pohromadě a zda vůbec může vykonávat tak odpovědnou práci, jakým práce exekutora nepochybně je? Zkrátka - není na místě otázka, zda někdo takový je svéprávný pro výkon právnické profese?

Neřešme tedy prosím jenom důsledky, ale především příčiny, a i v uplatňování jinak nezpochybnitelného práva žádejme dobré mravy. Ostatně i naše soudy po tom volají – jako například Nejvyšší soud v tomto rozsudku: „Úvaha, že „Výkon práv není v rozporu s dobrými mravy, neboť je v souladu s dobrými mravy, aby každý vykonával práva v souladu se zákonem“, je v přímém rozporu s dikcí § 3 obč. zákoníku. Vyslovil-li totiž zákonodárce zákaz určitého chování, činil tak nepochybně proto, že předvídal, že v běžném životě mohou nastat situace, kdy chování podle práva sleduje nemravné cíle, nebo má nemravné důsledky.“

Co tím chtěl soud říci? Že i zdánlivé jednání podle práva může být nemravné a nesmí mít právní ochranu. Blokace veškerého majetku Prahy nepochybně byla zneužitím práva, a žádný subjekt by se k podobnému zneužití práva neměl snižovat, a už vůbec nikdo by jej neměl tolerovat. A rozhodně by takové zneužití práva neměla odnést jedna úřednice, která prostě zapomněla na jeden příkaz - na vyhazov to určitě nebylo. Na zákrok Exekutorské komory vůči exekutorovi, který tu zhovadilost realizoval, však přesně naopak. A náhrada škody, kdyby Praze vznikla, by měla jít ne za tou úřednicí, ale za státem, který toto připustí.

Tedy hlavní viník zablokování majetku Prahy nebyla ta jedna úřednice. Hlavním viníkem je exekutor, který zcela nepřiměřeným způsobem výkonu exekuce, který byl v rozporu s dobrými mravy a zdravým rozumem, toto vyvolal. A to zcela úmyslně - proto o neúmyslném poškození Prahy hovořit nelze.

Proč nám nevadí tohle? Inu možná proto, že úřednice holt nemají tak vlivné lobby jako čeští exekutoři.