Některé známé osobnosti kulturního života podpořily církevní restituce. Domnívají se, že dělají dobrou věc. Je to ale spíš vizitka toho, jak lze dobré lidi využít až zneužít. Ale platí zde, že nevědomost hříchu nečiní?

Lucie Bílá je famózní zpěvačkou. Její hlas je dar od Pána Boha – a možná právě proto vyslovila svou podporu církevním restitucím. Vůbec nepochybuji o tom, že to Hanka Zaňáková myslela od srdce a nezištně. Stejně jako jiní umělci podepsaní pod touto podporou. Jenže – těžce pochybuji o tom, že kdokoli z nich se tak složité otázce věnoval a nastudoval si historii církevního majetku v českých zemích. Připojili se prostě k jednoduché myšlence, že co bylo ukradeno, musí být vráceno, což je věta, kterou do lidí hustí do omrzení poslanec Marek Benda. Ovšem už nedodává, že tato věta v žádném případě neplatí pro aktuální církevní restituce – přestože to jako právník musí vědět. Zákon o církevních restitucích z dílny koalice je totiž vším, jen ne spravedlností, právem a ústavním krokem. Určité skupiny lidí jen využily situace, aby zdánlivě mravným krokem vrátit církvi „její“ majetek připravili naši zemi o miliardy. A skutečně hrozí, že jim to vyjde.

Nejsem proti církevním restitucím, pokud by byly tím, čím by měly být. Ale to nejsou. Jen se jich využívá, aby se vyvedlo z majetku státu mnohonásobně více, než by mělo církvím spravedlivě připadnout. Ne nadarmo se ozvaly proti podobnému stylu „restituce“ i osobnosti právě z řad církví. Stydí se. Ale to je spíše o pocitech – ne každý se totiž ztotožňuje s tím, že církev by měla být bohatá – ve Francii například kněží vykonávají klasické světské povolání, aby si vydělali na to, že mohou ve svém volném čase kněžími být a kázat. Ale nechme stranou pocity – ty mohou být různé.

Je tu ale ještě právo, listiny, historické doklady, legislativa současná i minulá a ústavní pořádek. A fakta hovoří jasně, a byla rovněž mnohokrát publikována. Církvi rozhodně po právu nenáleží to, co se jí chystá tato koalice dát. Hovoří proti tomu nejen výše zmíněné pocity, které by ostatně mohly být založené na závisti apod., ale proti stojí jasné argumenty a právní skutečnosti, a konec konců i náš ústavní pořádek. Finančním náhradám totiž brání protiústavnost nerovného zacházení -v daném případě s „obyčejnými“restituenty – komu z dnešních navrhovatelů zákona o církevních restitucích záleželo na těch ostatních komunisty okradených až tak, že by jim to ukradnuté finančně dorovnal? Nerovnost v obdobné situaci právo v civilizované zemi nepřipouští, v našem případě dokonce zakazuje.

S církví by tedy mělo být nakládáno jako s každým jiným restituentem podle stejných restitučních zákonů, speciální není třeba. Církev by tedy měla prokázat, o který majetek skutečně po nástupu komunistů přišla, doložit to, a pokud už tento majetek neexistuje, nezbývá než říci – bohužel. Pokud je zdevastovaný, nelze opět říct nic jiného. Vydávání majetku za dobu, kdy komunisté nebyli ještě ani oficiálně založeni, neuvěřitelné finanční náhrady, to vše pod pláštíkem obrany okradeného, a snahou přesvědčit veřejnost, jak je to vlastně všechno výhodné, protože stát nebude muset platit platy duchovních – to by mělo urážet samotné poctivé kněží a jiné církevní hodnostáře. A jak víme, mnohé to i uráží.

Na počátku 21. století je pak jistě na místě otázka vyloženě kacířská – a proč by měl stát povinnost platit platy duchovních? Neměli by si je v moderní době platit sami věřící, jako je tomu u jiných právnických osob, které chtějí vyvíjet svou činnost?
S vírou v Boha se totiž neobchoduje ani nesmlouvá. Víra v Boha by také neměla být důvodem, proč by se lidé, kterých si jinak vážíme, ale kteří jsou neznalí věci, měli stavět za nemravný záměr, aniž to vůbec tuší, že nemravný a protiústavní je.

To vše píši s tím vědomím, že s Lucií Bílou, aniž se známe, nás spojuje mnohé – jsme vrstevnice, pro svou profesní kariéru musela mnoho obětovat, musela dřít jako blázen, musela dokazovat, že na to má, ráda háčkuje, je chápavou matkou, má potíže s málo sebevědomými muži, miluje své blízké, umí si jít za svým, umí říct i nepopulární názor, zajímá ji veřejný život a razantně podpoří jakoukoli dobrou věc, i kdyby jí to přineslo problémy…

Lucie, jste úžasná zpěvačka, silná žena a člověk z mnoha důvodů hodný obdivu – ale pokud jde o církevní restituce, zde neplatí, že nevědomost hříchu nečiní. Podpora záměru, který je v rozporu s právem i mravností, je službou ne církvi, ale „mocnostem pekelným“, které už si na majetek brousí zuby. Pokud nemáte ten úžasný hlas a talent od nich, nelze to bohužel chápat…

Zkuste si najít čas na ta fakta – a váš údiv bude jistě nezměrný. Pak pochopíte, že vaši fanoušci, kteří téměř vždy stojí na vaší straně, a respektují i vaše politické preference, ať se jim líbí nebo ne, tentokrát nechápou - jsou zvyklí vidět vás stát vždy na správné straně pomyslných "barikád". Což tentokrát bohužel velmi neplatí. Ne podle pocitů a jiných emocí, ale podle jasných argumentů a faktických skutečností.