Tento pocit máme už asi všichni. Hlavně ať už skončí celé to zbytečně vyhrocené šílenství. Jedno jak! Kandidáti to zvládli - MY NE.

Dlužno dodat, že šílenství ani ne tak kandidátů samých, kteří spolu v zákulisí vtipkují, ale jejich (fanatických) fandů. Ti s nervozitou v oku, že to ten „jejich“ může i projet, ztrácejí poslední zbytky nadhledu, a jdou si po krku více než kandidáti samotní. Ti jsou unaveni, my jsme unaveni. Nevadí mi nikdo, kdo volí Karla, nevadí mi nikdo, kdo volí Miloše. I když jeden z nich logicky není můj kandidát. Jsem ráda za přímou volbu. I když…po těchto volbách začínám preferovat jednokolovou. To druhé kolo už je tortura všech. A zbytečně polarizuje národ. A nutí vybírat ze dvou zel, protože "nikdo není dokonalý, každého dožene minulost, ženy, věk…"

Proto se mi líbila úvaha šéfredaktora aktuálního Reflexu. Napišme si ta dvě jména, a u každého to, co nás napadne pozitivní. Negativní nepišme. Tleskám za ta slova. Jen možná měla být adresována volebním týmům a fanouškům obou kandidátů před druhým kolem. Prezident má mít noblesu – svým způsobem si ji jakž takž zachovali oba aktéři, a údajně nejvíce právě v tom zákulisí. Jak píší reportéři, umí si představit, že ti dva si dají na Hradě pivo, ať tam bude sedět kterýkoli z nich. Ne tak jejich fandové. Vypovídá to o nás, ne o Karlovi a Milošovi. Zkusme to proto jako oni. Neberme se tak vážně!

Jinak řečeno - Karle Schwarzenbergu a Miloši Zemane. Jako historicky první kandidáti, kteří vstoupili do druhého kola přímé volby, jste to zvládli. My ne.