Zahoďte analýzy, Miloše zvolil nepražský venkov. Protože venkov je v očích pražských politických elit všechno mimo Prahu.

Setkávám se s tím na každém rohu. Pražský pohled a pražské komentáře je to, co škodí naší zemi nejvíce, protože jsou mimo realitu. Politikové napříč spektrem se jen málo zajímají o samosprávu, tedy o obce a města, pokud jí nechtějí přidat práci. A jedním z motivů, pro který se házely hlasy pro Miloše Zemana, je fakt, že Praha ostatním částem naší země prostě zoufale nerozumí. A ten, kdo nebydlí či nesídlí v Praze, ten jako by nebyl. Na starostu malé vesnice nebo malého města se kdejaký řadový úředník pražského obvodu dívá jako na venkovského burana, přitom kam se na něj hrabe. S prosíkem se jezdí na pražské úřady, jako by tu nebyly ony pro nás, ale my pro ně, pražské redakce médií občas píší tak, že zemědělci a živnostníci a jiní mimo Prahu upadají do mdlob, a tato propast mezi republikou a jejím řídícím centrem se zvětšuje každý rok. Tu vláda prohlásí (patrně pod dojmem pražských poměrů), že živnostníci tady mají ráj na zemi, tu vyhodí oknem pár miliard za kde co (IZIP, S-karty, počítačové systémy…) aby je pak tahala ze zoufalých obcí na základě administrativních kontrol na dříve poskytnuté dotace, a to za sebemenší, až stupidní, chybu. Praha zkrátka zbytku své země skutečně nerozumí. Prahou přitom samozřejmě nemyslím Pražany, ale tu elitu, která tam sídlí.

A pak přijde střet dvou kandidátů – z nichž jeden spadá do první skupiny „pražských elit“, druhý je z Vysočiny. Už to stačí, aby měl „ten z Vysočiny“ náskok. Je „náš“. Nebo spíše „není jejich“. A pak přijdou další střípky do mozaiky, které předpokládají, že ten venkovský člověk je opravdu buran. Karel byl uváděn jako hodný „nepolitik“, přestože byl a je poslední roky členem dvou vlád, zatímco Miloš byl překvapivě naopak za „politika, a to zlého“, označován – přestože už deset let nemá s vrcholnou politikou cokoli společného. Karlovi se na hlavu posadí číro, aby to zvýšilo punc mladosti, přestože celý národ viděl, že mu dělá potíže být ve střehu více jak hodinu. Věk se prostě nezastavuje u nikoho z nás. Ano, stáhlo to mladé, ale zbytek národa se jen útrpně usmíval. Bylo to moc přes čáru pro normální lidi. Zkrátka – volební štáby obou kandidátů dělaly, co mohly, a určitě mají oba i nějaké to máslo na hlavě, kdy to nezvládly.

Ovšem patří se dodat, že volební tým Miloše Zemana dokázal minimálně jednu věc – nedělal ze svého kandidáta to, co není – mladíka, bezchybnou modlu, jakousi marketingovou superstar, která nikdy neřekla sprosté slovo. Protože lidi dokonalost děsí. A především ho neobklopili pražskou elitou, na kterou je národ už dávno alergický. Jinými slovy – volební štáb pana Karla to přehnal. Tvrdit, že jde o kandidáta stojící mimo politiku, když jde o člena už druhé vlády a významného politika vládní strany, na placce ho ozdobit čírem, a tvrdit, že kdo ho nevolí, je politicky zaostalý, je na český venkov prostě moc. A tento venkov, počítaje v to i velká města, se nadechl, podíval se na pravdivě šedivého Zemana s milou dcerou po boku, pak se podíval na tuto vládu, kterou miluje 8% občanů, jejímž členem protikandidát je, a rozhodl. Pražským elitám naschvál a navzdory se vzkazem profesora Murphyho – Cítíte se dobře? Nebojte, to přejde.

A z prvních ohlasů, které sbírám od starostů i občanů, mohu až na výjimky usoudit, že mimopražský venkov je spokojen. Konečně jim to řekne někdo „na plnou hubu“, zní nejčastěji. Ano, v tom se mohou na Miloše Zemana spolehnout zcela jistě. Ne vždy to bude asi jak z pražských salonů. Ne vždy tomu bude možná tleskat svět. Ale podle mého názoru má Miloš Zeman jediný a jasný cíl, kterému přizpůsobí úplně všechno – aby jednou odcházel jako národem milovaný prezident. Svět a jeho elity včetně té české jsou mu totiž úplně ukradené. Proto nebude dávat amnestie, a klidně oželí návštěvu Německa – pokud za to sklidí na domácí scéně potlesk.

A takového prezidenta si přál ten mimopražský venkov – prezidenta, který si s nimi zapálí cigaretu, vypije pivo, pošle do háje kdykoli kohokoliv, pokud si to jeho lid bude přát.

Je to špatné nebo dobré přání? To ukáže historie. Osobně jsem však přesvědčena, že pro Miloše Zemana to byl tak těžký souboj, a že si vítězství tak váží a cení, že bude chtít být skvělý prezident. A v tom je naděje, že jej, až opadnou vášně, přijmou i ostatní občané této země. Třeba i ti, kteří dnes, přestože jsou demokraté, nosí placky „Miloš Zeman není můj prezident.“

Protože Miloš Zeman zatím vždy dokázal vše, co si přál. Pokud mu to nezkazí někdo kolem, což nelze vyloučit nikdy, tedy bude-li to jen na něm, bude skutečně odcházet jako národem milovaný prezident. Prostě proto, že jím chce na konci své politické kariéry být.