Z vesnické hospůdky na Hrad. Je to neobyčejný příběh obyčejného prezidenta, nebo obyčejný příběh neobyčejného prezidenta? Ani to, ani to druhé. Je to neobyčejný příběh neobyčejného prezidenta.

Neobyčejnost Miloše Zemana netkví v jeho neobyčejném příběhu, ale v tom, že prezidentem se stal člověk z lidu – důchodce z Vysočiny, zákazník místního obchodu, soused ze zahrádky, štamgast v místní hospodě. Co na tom, že byl kdysi předsedou vlády, umí bravurně anglicky a paměť má jako mladý student? Je prostě náš, usoudil volič. A vyslal ho z hospůdky na Hrad.

Novodobá pohádka o chlapci z vesnice, který se stal králem poté, co porazil devítihlavou saň a vyhnal šlechtu? Tak boj to byl opravdu lítý, ve kterém bylo ovzduší naplněno sírou, plamennými řečmi a jeskynním řevem, což děsilo i nás, co jsme stáli mimo tu jeskyni. Jaképak to asi muselo být přímo v jámě lvové? Miloš Zeman nikoli jako mladý chlapec, ale coby ctihodný kmet setnul s rozmyslem několik hlav, nenechal se „upálit“ ohněm a sírou, ani otrávit jedovatým plynem některých závislých médií, a viditelně unaveným krokem a štíhlejší vstoupil do dobytého Hradu. Úctyhodný výkon, který musí ocenit i mladší souputníci. A pokud to neumí, znamená to jediné – demokracie a úcta k dobrému výkonu soupeře je pro ně stále tak trochu cizí pojem.

Zažila jsem Miloše Zemana jednou, kdysi dávno, a později jsem byla v blízkosti řady jiných vysokých politiků včetně Václava Klause. Pouze u dvou jmen mohu říct, že když vešli, všichni ztichli, s úctou či respektem, rádi nebo neradi, ale ustupovali jim z cesty a čekali, až začne hovor On. Prvním z nich byl Václav Klaus, druhým Miloš Zeman. Přirozená autorita je v politice důležitá. Miloš Zeman ji neztratil ani v hospodě v Novém Veselí, ani v místním obchodě, ani za deset let mimo politiku. Byl autoritou i v obyčejné kostkované košili a obyčejných kalhotách, až se pak člověk v prezidentských debatách vlastně podivil, že je stále v obleku elegantní muž. Ale hlavně – že má charisma a styl. To především nemusí být někomu po chuti.

Protože nic člověka tak neznervózňuje jako jiný člověk, který má nad námi tzv. vrch. Proto dnes tolik intelektuálů a umělců a novinářů prská – ale jsou to většinou ti, kteří by v obyčejné debatě s Milošem Zemanem prohráli na plné čáře, a to by ani nemusel být ve velké kondici. A my? Jakého chceme prezidenta? Bojácného? Slabého? Papouškující fráze? Hloupého? Nebo chceme člověka tak trochu drzého, sebevědomého, ostrého, s vlastními názory a evidentně bystrého a pohotového?

Pokud je pro vás b) správně, vítejte u happy endu. Pokud je pro vás Miloš Zeman ten nesprávný vítěz, kterému to ta saň dala asi kontumačně :-), běžte do ringu, a porazte ho. Protože i vy můžete být příště prezident. Máte-li ovšem na to vstoupit do té jeskyně, kde se odehrává ten lítý boj. Máte-li na to vstát z klidu své hospůdky, tvůrčí divadelní šatny či pulsující důvěrně známé redakce, vyměnit to v osmašedesáti letech za vřavu, mediální hon a přímé přenosy v televizích – a vyhrát.

Miloš Zeman to dokázal, ani jednou mu neujely nervy, a byl evidentně největší profesionál. Všechny ostatní výtky jsou berličky, kterými se neúspěšní podpírají, aby nemuseli přiznat, že ten "děda" z Vysočiny je všechny převezl. Žádným uměle vytvořeným mediálním obrazem nestranickosti a naučenými gesty (Fischer), žádnými happeningy s nedůstojným čírem na hlavě (kníže, který příliš podlehl nepatřičné avantgardě mládeže a umělecké fronty), ale sám sebou – svou tvrdošíjnosti, obratností, pracovitostí a inteligencí, která velela – zůstat svůj.

Tak zůstal svůj, a teď je náš. Ať se to komu líbí nebo ne. V každém případě je dobře, máme-li prezidenta, který, když vejde kamkoli, všichni ztichnou. A ten jev nepřišel až s touto funkcí – byl stále přítomný. Být autoritou, s níž si ale současně skoro každý umí představit dát v hospodě pivo, je skoro až umění nemožného. Ovšem nemožné se zdálo před rokem i to, že Miloš Zeman vstoupí na Hrad. A vida.

Až se ta síra vypaří někam do ovzduší, pak teprve bude vidět, že to vůbec nebyla špatná volba. Protože to, že se ho politikové bojí, není argument proti, ale pro. Prezident nemůže být korouhvička ve větru, ani unavený spící muž. Musí to být viditelný, slyšitelný a respektovaný politik. Který vnáší do místnosti - ticho.

Schválně se dívejte, zda si poslanci dovolí ve sněmovně hlučet, až tam poprvé promluví. Tipuji, že tam bude ticho jako kostele. Ne proto, že mluví prezident. Ale proto, že mluví Miloš Zeman.