Samospráva obcí a měst má u nás nejvyšší stupeň důvěry občanů. Právem a logicky. Ale pak už není logického vůbec nic.

Volební systém v komunálních volbách je nejhorší ve střední Evropě. Složité přepočty mandátů, které do zastupitelstev obcí a měst vyšlou i outsidery, zatímco lidé s vysokou důvěrou voličů zůstanou často mimo zastupitelstvo, jsou samy o sobě nehorázné. Proč to tak je nechápe nikdo za situace, kdy se nevolí stranicky, ale křížkuje se napříč stranami po jednotlivých jménech. Dalo by se očekávat, že ti, kdo nasbírají křížků nejvíce, půjdou do zastupitelských lavic. Ale chyba lávky. Poměrný systém výsledky znásilní, pokřiví, a zastupitelstva, která takto vznikají, odrážejí kde co, vyjma vůle voličů.

Za této situace se jeví debata o přímé volbě starostů jako veskrze samoúčelná až trapná – kdyby platilo "křížkování", tedy přímá volba všech zastupitelů, kvalitní starosta by vyplaval jako olej na vodu sám, a často by měl i značnou podporu v zastupitelstvu. Ale dnes? Musí dělat handly s trpaslíky, které mu tam poslal poměrný volební systém, a kdy i poslední člověk z jeho kandidátky má více hlasů než lídr kandidátky jiné. Tedy už sám volební systém je největším nepřítelem našich obcí a měst, a je načase s tím něco dělat.

Druhým nepřítelem je legislativa. Ano, je možná zdánlivě logické stavět zákony tak, aby a priori předpokládaly, že starosta a zastupitelé obcí a měst vůbec jsou všichni gauneři a zloději a korupčníci. Protože cílem je chránit obce a města před jejich samými zastupiteli. Na druhou stranu je nutno dodat, že těch lumpů je mezi starosty a zastupiteli prokazatelně nejmizivější procento. Proč? Kdo si dovolí krást tam, kde chodí do hospody, ke kadeřnici a s dětmi do školky? Jen povahy velmi otrlé. A pak – starosta je, na rozdíl od pánů poslanců a senátorů odvolatelný ze dne na den, a klidně i bez udání důvodu. Riskuje proto mnoho. Takže už toto všechno brání komunálním politikům se ve svých obcích a městech „historicky znemožnit“. Ano, někteří si to přesto prubnou – z vlastní hlouposti nebo zištnosti, ale je to z těch více jak šesti tisíc obcí a měst jen nějaké procento. Je kvůli nim tak důležité ty ostatní držet tak zkrátka, a dělat z nich nesvéprávné bytosti?

A o čem to mluvím?

Například o zákoně o zadávání veřejných zakázek. Přestože obec ví, že uchazeč cenu podsekl, a nemůže být tak kvalitní, jak by obec potřebovala, respektive je proto rizikový a nedůvěrýhodný, musí mu zakázku zadat. Nemůže dát přednost například místní osvědčené firmě, s níž má dobré zkušenosti, jejíž zaměstnance zná, zná historii budování firmy... Prostě nemůže. Musí zadat zakázku neznámému subjektu, o kterém neví nic, ale který holt nabídl nejméně. Bývají to nejdražší ušetřené peníze, protože levné také často znamená nekvalitní.

Zákon tak dělá z obcí nesvéprávné bytosti, které je nutno vést za ruku, aby náhodou neudělaly chybu – a tak za obce nerozhodují orgány obce ani zdravý rozum, ale text zákona, který nemůže nikdy postihnout přepestrou realitu, místní podmínky ani všechna rizika. Jako malomocní tak vyplňujeme tabulky, a nerozhodujeme – jen určujeme toho, kdo tu cenu prostě srazil nejvíce. Že pak řešíme reklamace? Že ta práce není kvalitní? Koho to zajímá – hlavně že bylo formálnosti učiněno zadost, a ÚOHS spokojeně vrní.

Novela zákona o obcích plánovala další neskutečnou věc - dražby nemovitostí se základní filozofií „vyšší bere“. Svatá prostoto… A kde je veřejný zájem, kde je vůle obce, kde je ochrana zájmů občanů? Protože nic z toho není primárně o penězích. To už tam místo zastupitelstva může stát počítadlo bez mozku. Navrhovaná změna opět dělá z obcí přihlížeče toho, jak jim ti nejbohatší skupují majetky, aniž to může nějak ovlivnit. To už by v zastupitelstvech mohly sedět cvičená opice. Naštěstí novela spadla pod stůl rozpadem sněmovny, aproto nadále budeme rozhodovat, ne dražit jako nějaká aukční síň.

A ty dotace… proč si někdo pořád osobuje právo dělat obcím milosrdenství, milostivě dávat dotace, pak nemilostivě dusit za každé porušení a ještě více nemilosrdně žádat dotace zpět i s tučným penále? Proč prostě ty peníze nedáme do obcí a měst přímo, ať si našetří, půjčí a splácí, zkrátka ať skutečně samy hospodaří, ne živoří (z rozpočtového určení daní) a prosí ( o dotace)? Proč z nich skutečně neuděláme samostatné subjekty, jak je deklarováno v ústavním pořádku?

Ano, patří se dodat, že i mezi starosty, radními a zastupiteli jsou osoby nemorální a někdy že dokonce páchají trestnou činnost. Jenže – tito lidé to budou dělat bez ohledu na sešněrovaná pravidla – právě proto, že jsou nemorální a že krást chtějí a tu cestu si najdou. Takže my jen dusíme ty slušné, aby to ti lumpové měli zdánlivě složitější. Nemají to složitější, zato ti slušní už v dalších volbách možná nebudou už ani kandidovat. Ta permanentní nedůvěra, šílená pravidla, bezduchý formalismus, stupidní legislativa od té volební po tu zakázkovou, to vše za permanentního boje o své názory, vize a cíle, pořád s jednou nohou v průšvihu (tu dotačním, tu ÚOHS, tu ochrana osobních údajů, tu vnitro, tu Policie…) – kdo by tam na tu radnici dobrovolně zamířil a nechal si ujet třeba profesní vlak? Možná ti lumpové, kteří tam jdou „vydělat“, nebo lidé bez profesní budoucnosti, co jinde nemohou natřásat své ego, a pak ti, co prostě nemají v tu chvíli nic jiného na práci a ten starostovský plat jim přijde vhod. Lidé normální, tj. zdravě sebevědomí, zakotvení ve své profesi, zkušení a vážící si své důstojnosti se za chvíli mohou samosprávě vyhýbat jako čert kříži. Protože prostě nejsou malé děti, aby je někdo stále vodil za ruku, hlídal, peskoval a zahrnoval permanentní nedůvěrou.

Myslím si, a je dobře si to připomenout rok před komunálními volbami, možná i jako inspiraci volebním stranám mířícím dnes do sněmovny, že nastala doba, aby se obcím a městům dala křídla, nebo se v tom prachu buzerace a nedůvěry ušlapou k smrti. A co to znamená? Změnit naprosto zásadně volební systém, kdy rozhodovat o složení zastupitelstva budou skutečně občané obcí a měst svými křížky, vykašlat se na dotace a peníze rozdělit přímo do obecních a městských pokladen, nechat zastupitelstva vybírat více svobodně dodavatele zakázek, prodávat majetek dle své úvahy, a v duchu nového občanského zákoníku zapomenout na ten bezduchý formalismus, ale zaměřit se na obsah toho, co obce a města pro své občany dělají.

To vše stojí i za to riziko, že občas toho někdo může zneužít, a že tak jako všude se najde pár černých ovcí, které zariskují porážku. Ale i tomu lze předejít – připustit, aby byli zastupitel, zastupitelé, radní, starosta odvolatelní v referendu když udělají nějaký průšvih, nebo konečně vložit do zákona o obcích možnost soudního přezkumu rozhodnutí orgánů obce. Ti poctiví se nemusí bát, a ti druzí ať se smaží. Obstrukce nehrozí - ony ty soudy totiž stojí docela dost peněz, když se prohrají...

Zkrátka zárukou dobré obecní samosprávy, na které dnes mimochodem stojí jinak nepříliš dobře fungující stát, je její svoboda a skutečná samostatnost. Tu dnes samospráva nemá – vzbuzuje se jen zdání samostatnosti, a každá náhražka stojí za pendrek. Je tak sešněrovaná, že už skoro nemůže dýchat. A zachraňují to zase jen zastupitelé, kteří pro své obce pracují navzdory všemu – špatným zákonům, chudým obecním pokladnám, buzeraci státu a nespravedlivému volebnímu systému. A když se jich zeptáte, proč jim to stojí za to, pak je odpověď příznačně jednoduchá – protože svou obec, své město, máme rádi.

Nastal čas na to, aby i stát začal mít rád své obce a města. Protože ty ho drží nad vodou. A obce a města by o to měla začít velmi důsledně usilovat s heslem listopadu 1989 - Nejsme malé děti.