Ještě chvíli bude trvat volební kampaň, a rozhodnutí českého voliče nebude těžké - jít raději na procházku do parku než k volebním urnám.

Mimořádné volby, které mají spasit Českou republiku, se stávají karikaturou takových těch opravdových, skutečných voleb. Přehlídka bezradnosti a nedůvodné sebestřednosti volebních subjektů, které si nestačily všimnout, jak jsou tu k smíchu, tu k pláči, tu k vzteku a tu vzbuzují soucit, je smutným obrazem stavu naší dnešní politiky.

Po více jak dvaceti letech po listopadu jsme se dopracovali k tomu, že ve volbách se nám nabízejí buď trosky politických stran, nebo kandidáti stran dobou zdegenerovaných, nebo strany, které může volit jen občan libující si v ruské ruletě, nebo strany minoritní, které, i kdyby byly zvoleny, nebudou tvořit nikdy hlavní politický proud, takže z jejich programu se nebude realizovat nic. O skryté agresivitě, vulgárním slovníku a nereálných slibech zejména nových uskupení nemluvě – jde z nich strach a na budoucí zklamání bychom mohli vsadit ve Fortuně. Český volič tak bude mít nesnadnou úlohu vybrat si tradiční stranu s blbou minulostí nebo novou stranu s blbou budoucností. Jinak řečeno volba mezi současnou "blbou jistotou" nebo "budoucí blbou nejistotou". Opravdu nesnadná volba.

V porovnání například s posledními německými volbami jsou ty české skutečně spíše panoptikum lidských figurek, které mají většinou k přirozeným autoritám, nadhledu a moudrosti daleko asi jako prostitutka k panně orleánské, než soupeřením seriózních volebních subjektů s lídry, požívajícími obecné vážnosti. Staří, noví, v každém případě je jisté, že voliči by rádi viděli kandidovat úplně jiné lidi. Jenže tito „jiní lidé“ nekandidují. Nemají za koho by jim stálo za to do voleb jít, a hlavně nemají důvod proč by vůbec někam kandidovali. Motivaci být dnes politikem může mít totiž jen těžký masochista. Protože pokud by se to dotyčnému i podařilo, jako mávnutím proutku se stane ihned z dříve oblíbeného a vážnosti požívajícího lékaře, učitele, vědce, právníka, ekonoma…atd., nenáviděným politikem, nad kterým každý pohrdavě ohrne nos. Je to jakoby se někdo dobrovolně přihlásil k tomu, že krade a že je v podstatě lump. Takže proč by to lidé, vážící si své léty budované pověsti, vlastně dělali? Aby pomohli České republice? To by k sobě museli najít 199 dalších. A kde brát a nekrást?

Je to zkrátka patová situace, a tyto volby, které jsou jen drahým pokusem pro pár starých a pár nových, to skutečně nespasí. Přijde jen další katarze, a je jen otázkou času kdy. Směřujeme tak k méně respektovaným demokraciím, kde se vlády budou střídat jedna za druhou, jedna méně stabilní než druhá, až otupíme, přestaneme si toho všímat, a budeme se snažit jen přežívat jejich legislativní a jiné počiny.

Změnit to může jen nový osvícený volební systém, který umožní každé volební straně včetně nezávislých postavit jen jednu celorepublikovou kandidátku, dát voličům možnost vybírat kandidáty napříč těmito stranami, a podle těchto hlasů sestavit sněmovnu. Je to jediná metoda vedoucí k tomu, aby strany nabídly ty nejlepší osobnosti, protože jinak by nezískaly hlasy, tedy pobídka k tomu, aby nabídly kvalitu, nikoli pouze své zasloužilé členy. Takto vzniklá sněmovna by byla několikanásobně stabilnější a vyjadřující vůli voličů, než ty, které vznikají ze stávajícího volebního systému. Volič se dnes po volbách jen diví, cože nám to tam pobíhá po sněmovně.

Takže co říci před těmito volbami… Nepřinesou nic dobrého. Nepřinesou nic stabilního.Jsou jen dalším pokusem pro Českou republiku, která už ale těch pokusů nemá šanci ve zdraví moc přežít. Volič opravdu netouží po kampani ve stylu agenta 009, neprahne po kandidátech vládnoucími miliardami, ve své podstatě odsuzuje abnormálně vulgární slovník, nechce volit maskoty ani přerostlé děti, které šly do politiky přímo ze škol… Chce seriózní kandidáty s životními zkušenostmi, s profesním zázemím, se znalostmi, s pokorou a umem… Takoví v nabídce tohoto volebního podzimu schází, nebo jsou v takové minoritě, že jsou neviditelní. Proto nás čeká těžká povolební deziluze. A zvolíme si ji sami, protože prostě jiné alternativy nemáme.

A to je na tom to nejvíce skličující.