Co všechno se dá v Česku vlastně koupit? Vláda za trafiky. Propuštění z vězení. Hokejová šance. Přístup k premiérovi. Spravedlivý proces. Veřejné mínění. Cítíte se tady dobře?

Nějak se nám to tu nahrnulo. Kvalita prodeje a koupě různá, aktéři z různých společenských skupin, transakce více či méně legální, nebo, chcete-li, více či méně nemravné, ale je to tu. Peníze jako hlavní hybatel doby. Je to v pořádku? Z mnoha důvodů není. Ale co s tím? Hlavně si nezvyknout na to, že je to normální, i když se nám to vnucuje jako standard. Protože to prostě není normální, ani standard.
Připomeňme.

KAUZA koupě a prodej osobní cti ( za trafiky)
To, že se kdysi tři poslanci nechali „koupit“ trafikami, tedy de facto prodali svůj názor, svědčí o jejich nulové zásadovosti, nicméně to, že se jim máme omlouvat a platit, jen proto, že je chránila imunita, je nemravné a k zlosti. A je jedno, zda se jejich jednání nazve korupcí nebo ne, podstatné nakonec není ani to, že odškodné dostanou, ale že atmosféra v naší společnosti je taková, že se nestyděli o toto odškodné žádat, a nejen to, ještě se vystavovat v médiích jako hrdinové a oběti. Jak je vidět, i čest je na prodej.

KAUZA předplacení svobody
Pana exstarostu Nováka nám propustili z vězení, motorkáři pomohli. Nic proti tomu, to, že pana Nováka nemusíme dál živit z našich daní, tedy to, že byl propuštěn, mne až tak nepohoršuje. Ale to, že mu zůstalo těch 42 milionů úplatku, proti kterým je pokuta uložená soudem ve výši 5 milionů směšnou almužnou pro stát, tak to mi hlava nebere. Je tak nasnadě, že pan Novák si to propuštění, tedy svobodu, předplatil předem. Vida, i svoboda je na trhu k mání. Dokonce pravděpodobně za nečisté peníze.

KAUZA zakoupení šance
Vladimír Růžička prý bral peníze za to, že zařídí hokejovou kariéru pro potomka tím, že mu zařídí šanci hrát tam a tam. Bez ohledu na to, jaké vzniknou polemiky o to, zda to byl či nebyl úplatek, zda to šlo do kapsy jemu nebo klubu, jedno je jisté – i šance ukázat, zda je či není v dítěti sportovní talent, a otevřít mu možná cestu ke sportovní kariéře, se dá koupit. Smutné. Hlavně pro ty skutečné talenty bez bohatých rodičů. Za nula je šance nula...

KAUZA premiér země na prodej
Kdyby byl Petr Nečas „jen“ pod pantoflem milenky, mohlo by nám ho být svým způsobem i líto. Ale to, že byl jeho čas jako premiéra této země prodejným zbožím, a to s největším pravděpodobností za drahé kabelky, to už je hlavně trapné. Pro Petra Nečase i naši zemi. Navíc s černým humorem patří dodat jedním dechem - mít tak levného premiéra, to aby ve světě pohledal.

KAUZA koupený spravedlivý proces
Několik milionů a přímluva poslankyně – to je cena za spravedlivý proces pro mladého muže odsouzeného za vraždu kadeřnice. Jinými slovy kdyby neměl bohatého otce a ten známou poslankyni, ještě by trávil tyto dny na Mírově. Muset mít peníze, aby soudní proces byl spravedlivý, je nepochybně nevalnou vizitkou naší země, z níž až mrazí.

KAUZA koupené veřejné mínění
Vlastnictví médií není zločin ani nemravnost. Pokud není přímo spojeno s politikem. V tom případě totiž mohou být média i svatá, psát skvěle, dokonce i vnitřně svobodně, ale to propojení vlastnictví a politiky není prostě zdravé pro čtenáře. Nedej bože podlehnout stylu „Berlusconi“. Lidé prostě věří tomu, co čtou, dokonce i v tom případě, když to píše bulvár. Natož pak tisk, který vypadá jako úplně normální. Proto, když kupujeme tisk, kupujeme si veřejné mínění. A kvalita daného tisku na tom nic nemění, zkrátka i veřejné mínění je prostě na prodej. Pro politika by proto vlastnictví novin mělo být tabu.

RESUMÉ
Když to shrneme, v České republice jde prodávat svou čest, zaplatit dítěti šanci ukázat talent, předplatit si svobodu, za drahý dárek mít přístup k premiérovi země, za peníze získat právo na spravedlivý proces, koupit si veřejné mínění….

A kde jsou příčiny?
Je to prosté. Nabídka vyvolává poptávku. Kdyby nebylo koupěchtivých, nebylo by ani prodávajících. Tedy kdyby nebyli ti, kteří chtějí, nebyli by ani ti, kteří prodávají. Pokud někomu stálo za to vládnout za cenu ponižujícího obchodu s poslanci, došlo logicky na trafiky. Pokud někomu stálo za to plazit se před lepší sekretářkou, aby se dostal k premiérovi, svědčí to možná spíše o něm než o ní. A pokud rodiče pod vidinou syna v NHL přistoupili na hru šance za peníze, dobře jim tak. A to, že neumíme odsoudit opravdové lumpy a sebrat jim, co trestnou činností získali, a pokud přezkum spravedlnosti je selektivní, za peníze a za přímluvu, mělo by se něco stát v naší justici. A koupě veřejného mínění? Na to se hodí starý známý citát – co nezakazuje zákon, měl by zakazovat stud. A o tom jsou tak trochu v podstatě všechny tyto kauzy.

V každém případě se nelze dobře cítit v zemi, kde začíná být normální, že všechno, dokonce i základní životní hodnoty, jsou na prodej. Že se nabízí „na trhu“. Protože by to znamenalo, že lidé, kteří nejsou bohatí, na tyto hodnoty dosáhnou stěží nebo vůbec. A s tím se smířit prostě nedá. Nebavíme se totiž o drahém autu nebo vile. Bavíme se o hodnotách, na kterých stojí civilizovaná společnost, a které by rozhodně na prodej být neměly. Otázka tedy zní – zda ještě jsme, a hlavně - chceme být? - civilizovaná evropská země... V níž se dá tak nějak normálně žít.