Evropské elity naprosto selhávají v řešení imigrační vlny. Řeší velikosti jablek a neslyší hlas lidu. Zaslouží si Evropa tak zoufalé reprezentanty? A čekají i proto za rohem novodobí „Hitlerové“?

Ano - a jejich hlas začíná být slyšet. Evropa nepochybně stojí na prahu nové epochy. Její počátek lze nazvat bezmoc mocných, a vyústění přinese síla zdánlivě bezmocných. Kteří půjdou ze zoufalství hromadně volit. A o to, koho budou volit, se v těchto měsících hraje. Mohou to být i novodobí "Hitlerové"? Nepochybně. Protože demokrati selhávají na celé čáře.

A čeho se máme bát víc? Bezmoci současných elit, nebo okamžiku, kdy se vzedmou masy lidí k volebním urnám, a budou chtít zvolit jednoduchá a srozumitelná řešení? Nekorektní, ale o to více jasná a rychlá? Zatím k tomu vše směřuje, protože současné elity mají plná ústa všeho, vyjma řešení. Jen blázen totiž za řešení považuje kvóty, výroky o pomoci imigrantů evropské ekonomice a podobné nesmysly a bludy. Už nejen potichu, ale nahlas se říká, že ti lidé nás prostě přišli obsadit jako kobylky, těžit z naší práce a považují nás i přes svou vnější chudobu za bezcenné bytosti – máme jinou víru, jíme vepřové a ženy považujeme za rovné mužům. Náš život je proto "žádný život".

Evropa prostě čelí invazi beze zbraní. Zaplavují nás miliony lidí, kteří mají většinou k evropské civilizaci velmi daleko. Jejich víra je povýšená nad zákon, což ji výrazně odlišuje od křesťanství. Žena je u nich bytost druhé až třetí kategorie, hygiena často věc neznámá a většina z těch lidí je zvyklá brát si prostě to, co chce. Nejsou zvyklí tolerovat se mezi sebou i podobná etnika, a lze si proto stěží představit, že najdou společnou řeč s námi Evropany a s našimi hodnotami. Obohacení? Pokud, tak je vnímáno jen jedním směrem – podělte se, milí Evropané, o to, co máte, s námi. Protože my potřebujeme, my chceme, a my jsme si to sem přišli vzít. Že na vaše území nemáme právo? A kdo se vás na to ptá? Jsme tu, a vy se starejte – pracujte, donášejte, uklízejte po nás…

Bezmoc dnešních mocných je v neschopnosti hájit hranice Schengenského prostoru před všemi, kteří nejsou zváni. To, co dokázala Austrálie jasným NO WAY, „měkká“ a zaskočená Evropa nedokázala, a její mocní neschopně a zoufale přihlížejí davům lidí hrnoucích se brát nám to, co tu vznikalo staletí. Jako by to byla samozřejmost. Jsem zděšena z pseudohumanistů, kteří hlásají, že je třeba sem podobné hordy lidí z jiného světa zcela nekontrolovaně pouštět, starat se o ně a živit je. Jakým právem, ptám se, to od nás očekávají? Důvody, které mocní dnešní Evropy ex post vymýšlejí pro tuto nekontrolovanou vlnu, nejsou důvody, jen alibi pro jejich vlastní neschopnost této invazi čelit.

Bezmoc a neschopnost mocných současného evropského světa sebou nese jedno velké nebezpečí. Čím déle budou evropští mocní bezmocní a neschopní, tím dříve se zradikalizuje zoufalá masa zdánlivě bezmocných – řadových voličů, a to i těch, kteří na volby obvykle zvysoka kašlou, a volit prostě půjdou. A koho? To je ta otázka, a o odpověď na ni se v těchto měsících hraje. Ty, kteří je v zoufalém neřešení přílivu milionů jinověrců zklamali? Ne. Ty, kteří budou řešení přinášet, ale budou říkat pravdu – totiž že to teď nebude snadné? Také ne. Budou volit ty, kteří přijdou s řešením rychlým, rázným, a pohříchu tím pádem nekorektním, radikálním, na hranici nebo až za hranicí obvyklé míry humanity. Ano, hovořím o novodobých „Hitlerech“ s plamennými projevy, kteří snadno přebijí východoněmeckou tetu Merkelovou, která se nechává fotit s imigranty (i když v tyto dny už asi také ne, protože se jí to "vymklo"), a kteréhokoli evropského politika, který se z obavy před nařčením s rasismu raději uchyluje k bezpohlavním frázím o ničem. Ti zdánlivě bezmocní lidé mimo kamery a mikrofony mají totiž v rukou neskutečnou sílu v podobě volebních hlasů, a věřte, že se najde někdo, kdo jim tu sílu ve vhodný okamžik připomene. A nezapomeňme, že i Hitler se dostal k moci v klasických volbách. Mělo to tehdy své historické důvody, a tyto historické důvody jsou tu i dnes.

Evropané nechtějí žít v multikulturním světě, chtějí žít ve svém světě. Mnoho za něj v historii zaplatili, dvěma světovými válkami například. Po desítkách let se obtížně spojili v Evropskou unii. Zvykli si na ni… A dnes? Dnes, protože jejich elity nejsou schopny uchránit její vnější hranice, budují zoufale zase ty vnitřní. A ptají se – kdo to zavinil? Odpověď zní – současné evropské elity. Ale!

Evropané už nechtějí vnitřní hranice, chtějí však o to víc ty vnější.
Evropané tu nechtějí nikoho, kdo nebyl zván.
Evropané nejsou necitliví, jen chtějí pomáhat bližním tam, kde tito bližní mají historicky žít.

Proto volby budou v dalších letech vyhrávat ty strany, které tato přání Evropanů vyslyší. Ten program bude velmi jednoduchý: „Vystěhujeme ty, kteří tu nemají co dělat, zpátky tam, kam patří, a nepustíme je do naší Evropy zpět.“ Jak? To nebude už nikoho zajímat. Třeba násilím. Ale ať už to je. A ti dotyční nemusí v podstatě nabízet nic jiného. Je to stejně velké nebezpečí jako současný nekontrolovaný příliv imigrantů. A bude jeho logickým vyústěním.

Proto považuji za naprosto nezbytné, aby řešení, které je pro Evropany jediné možné, začaly důsledně přinášet současné politické a klasické elity, než se jednoduchých hesel chopí ty nestandardní síly. Považuji je totiž za stejné nebezpečí pro Evropu, jako ty přílivy imigrantů, kteří tu skutečně nemají co dělat. A tyto síly se již šikují, a hrají na to vše, co nezvládají současní politikové.

A co dělá v názvu to jablko? Všeříkající zprávou těchto dnů je tato - jablka, které nedorostla 5 centimetrů, nesmí na pulty – neodpovídají totiž evropské normě. Skutečně – velmi vážný evropský problém jsou tato podpěticentimetrová jablka. Jeden by z něho nespal.