Několik týdnů éterem létá sázka mezi Andrejem Babišem a Miroslavem Kalouskem. Má několik rovin a všechny jsou úsměvné. Až do okamžiku, než si uvědomíme, že by se politikové na rozdíl od podvodníka Harryho Jelínka, který prodal Karlštejn, měli přece jen věnovat něčemu rozumnějšímu, než si dokazovat „kdo z koho“.

Rovina první: Je lepší ten, který nezná, nebo ten, který z nějakých důvodů zná?
Když Miroslav Kalousek sázku formuloval, dobře věděl, že jde do vyhraného souboje. Málokdo totiž v této zemi ví, jaký je rozdíl mezi pojmy trestního práva, a pokud Andrej Babiš tyto pojmy neodlišil, chytit ho při tzv. nepravdě bylo snadné. To úsměvné na tom je „mezi řádky“. Neměli bychom být vlastně nadšeni, že ministr financí nezná do detailu trestní řízení? Znamená to totiž, že ještě neměl tu čest, tudíž je neznalý a tím pádem bezúhonný. Naopak Miroslav Kalousek se v těch pojmech vyzná dokonale, a je na místě klást si otázku – je to náhoda, nebo to někdy potřeboval nastudovat? Takže neznalost pojmů trestního práva lze spíše kvitovat s úlevou, zatímco jejich dokonalá znalost by v nás měla vyvolat spíše jisté zneklidnění.

Rovina druhá: Jakýkoli teatrální návrh může být suše odmítnut a tím jeho mediální kouzlo končí
Je jisté, že mediální zacílení „velké sázky o malé pivo“ bylo jasné. Miroslav Kalousek je dobrý a na urážky flegmatický rétor, a pokud s ním zdánlivě cloumají emoce, věřte, že je má velmi dobře „spočítané“ a ví, kdy je „sehrát“. Tedy de facto s ním nikdy emoce necloumají, protože jsou pro politika luxus (a on to dobře ví), pouze je sem tam sehraje u řečnického pultu a před kamerami, a ten okamžik si velmi pečlivě vybírá. Spolehl se na to, že Andrej Babiš na toto kouzlo „plánovaných emocí“ evidentně ještě nepřišel (zatím aplikuje ty „neplánované“), a proto jsou jeho vystoupení v případě vyprovokování emoce samy. A v těch se příliš neuvažuje „hlavou“. Vyprovokovat podobného protivníka je pro starého barda Kalouska snadné, a v tomto rozpoložení hodit do ringu sázku o 10 mega, aktuálně o devět a foto ze svatby Ivana Langera, už je jen třešinka na dortu. V tu chvíli však měla nastoupit blikající stopka, a Andrej Babiš měl v klidu říct – pane kolego, přece z toho nebudeme dělat kabaret, sázky patři do hospody k pivu, ne na titulní strany novin, my přece máme makat, a takové blbosti sem netahejte… A měl „zákeřnou“ sázku z krku, a ještě posbíral body moudrého muže, který odmítá hloupá gesta. Jenže… To by ale nesmělo jít o dvě tak silná ega. Andrej Babiš skočil na tuto „hru“ (nebo myslí si někdo, že šlo o něco jiného?), a vlezl Miroslavu Kalouskovi na návnadu, z níž se vyklubal spor o význam pojmů, který nelze vyhrát.

Rovina třetí – Nejde tady vůbec o peníze, to už spíše o to foto
V sázce běhají miliony. Přesto všichni víme, že o peníze nejde ani náhodou. Miroslav Kalousek se rozhodně nechce napakovat deseti ani devíti miliony, a Andreji Babišovi by nechyběly, ani kdyby je zaplatil. O co tedy kráčí? Možná spíše o tu fotku ze svatby Ivana Langera. Kalousek jde po Babišovi, Babišovi vadí Kalousek. Oba, když se setkají, vidí rudě tak, že by jim to mohl Grebeníček závidět. K tomu, aby si něco vyčítali, mají současně stovky možností. Každý má své slabiny, a teď jde jen o to, kdo s nimi umí lépe nakládat a prodat je. A na to má teď více času protřelý Miroslav Kalousek, a plně ho využívá. Nemusí vládnout, nemá odpovědnost. Zato má dobrou paměť, neboť v politice je od listopadu. Proto tahá útoky na současného ministra financí jako králíky z klobouku, protože nemusí složitě pátrat, stačí si vzpomenout a dobře to podat. Andrej Babiš je na tom hůř – musí vládnout, nést odpovědnost, řídit celé hnutí ANO, své podnikatelské impérium, připravovat volby, a do toho by měl ještě pátrat po temné minulosti páně Kalouska… to by nezvládl ani Bůh. Když k tomu připočteme nezvládnuté a neřízené emoce, průšvih je na stole.

Rovina čtvrtá – Andrej Babiš nezatáhl včas za záchrannou brzdu, a proto už nemůže bezpečně vyskočit
Mediální poradci by měli ministra financí odnaučit kocouří reflex – před kocourem proběhne myš, a on po ní bezmyšlenkovitě vystartuje, namísto toho, aby ji nechal v klidu prosvištět, zpomalit, a pak ji v klidu zakousl… Pokud Andrej Babiš sázku rozvážně neodmítl hned, jak byla vyslovena, což byl jediný okamžik, kdy mohl získat zmíněné pomyslné body, nemůže z ní už vybruslit „bez ztráty desítky“. Argument, že sázku neuzavřel, jen ji přijal, je při vší úctě úsměvný nejvíce. Dnes už i laikové vědí, že přijetí návrhu bez protestu k jeho obsahu znamená uzavření smlouvy. Nic na tom nemění fakt, že jde o tzv. čestný dluh, který soudy nebudou nikdy řešit (obdobně jako kdyby pánové mezi sebou hráli karty), podstatné je, že návrh padl před miliony lidí, a nebyl odmítnut, ale naopak přijat, a lidé čekají, kdo tedy bude platit. Plnění z takové smlouvy je navíc zcela legální, pouze nelze soudně vymáhat. Proto se tomu říká čestný dluh. A tady je další slabina v neprospěch ministra financí. Pokud neuzná porážku, protože sázku přijal, a nezaplatí, bude donekonečna poslouchat, jak neumí držet slovo. A že není chlap. A že neumí nést důsledky svých nepravdivých výroků. Přesto, že ty výroky bude říkat nepříliš národem milovaný Miroslav Kalousek, což je samo o sobě dost degraduje, budou tu a budou tu rezonovat. A národ se bude bavit.

Jak Ztohoven
Vypůjčila jsem si slovní hříčku názvu trenýrkové skupiny, a kdybych měla v tomto smyslu „Jak z toho ven“ poradit některému ze „svých starostů“ v podobné situaci, aby platit nakonec nemusel a jakž takž to ustál, řekla bych mu, aby se omluvil za nesprávný pojem, kterého použil, ale bez zlého úmyslu, protože není znalec trestního řízení, čemuž je konec konců rád, ale že částku nezaplatí, protože něco podobného do politiky opravdu nepatří, neboť to z ní dělá kabaret, a že je jeho chybou, že si to neuvědomil hned. Přiznat, že jsem jen člověk, není hřích. Naopak. Používat jako svou obranu opět slovíčkaření o pojmu „přijal“, ale „neuzavřel“, je prostě špatně. Tím se to staví na úroveň příčinu vzniku sázky – slovní ekvilibristika s cílem druhého určitou lstí dostat. Ale ani to by nemělo patřit do politiky.

Harry Jelínek v podání Oldřicha Kaisera, který se vsadil o malé pivo, když prodá Karlštejn, byl bez diskuzí formát. I když mu „ujely“ velké peníze, trval na malém pivu, i když mu strkali velké. Měl styl, a šlo skutečně o velkou sázku, byť o malé pivo. V případě sázky našich dvou politiků jde spíše o malou sázku o velké peníze. A styl nemá zatím ani jeden z nich. První použil slovní „úskok“ na počátku, druhý na konci. Co ty na to, Harry?