Starostové by měli být věrni svým obcím. Až pak být straníkem.
Starostové a starostky by měli každý ve své straně hájit zájmy samosprávy obcí a měst, ne se jako skupina hlásit k prosazování zájmů kterékoli strany včetně strany vlastní. Měli by totiž být za každých okolností „věrni“ svým obcím a městům.
Každý by dnes chtěl starosty. TOP 09 vytváří aktuálně starostovské hnutí uvnitř sebe sama, aby nahradila Starosty a nezávislé, kteří se od dosavadní spolupráce odtrhli (což TOP 09, aniž to přiznává, těžce nese). Cítí totiž, právem, že bez dosavadní a trvalé podpory z obcí a měst může jejich podpora u lidí ještě klesat. Petr Gazdík se zase aktuálně snaží, aby STAN bylo natolik silné hnutí, že může uspět ve volbách samo. Bez marketingu TOP 09.
Zkrátka starostové jsou žádané „zboží“, a kde kdo by je pro „kvalitu toho zboží“ chtěl. A já říkám – oni by se neměli dát do služeb nikomu, ať budou či nebudou členy jakékoli strany. Na dobrém starostovi totiž nikdy nepoznáte, z které je partaje, pokud to není už notoricky známé. Sama zastupuji stovky obcí a měst, a dlužno dodat, že nikdy jsem nepátrala, s kým usedám za jednací stůl. Myšleno zda s členem ČSSD, ODS, KSČM a podobně. Pro mne bylo podstatné, zda starosta ví, co chce, zda mu mohu pomoci, a řešili jsme problém. U řady z nich jsem i několik let nevěděla, za koho kandidovali, a vídali jsme se třeba i hodně často. A pokud se to zmínilo a později stalo známým, nebylo to ve své podstatě vůbec důležité. V těch obcích a městech totiž zkratka za jménem přestává být to primární, starostové to dobře vědí, chovají se tak, a proto mají také většinou vysokou důvěru i autoritu. A to paradoxně přes sám fakt, že jako starostové sami nemohou rozhodovat téměř nic.
A právě pro tu vysokou míru přirozené autority by se starostové neměli prodávat nikomu. Ať je starosta členem které chce strany, měl by si držet odstup. Nemusí tajit, jaké má sympatie, ale nesmí to tahat do obecních a městských záležitostí. Obce a města musí vědět, že „jejich“ starosta bude nadstranický, nebude projevovat sympatie tam či tam, ale vždy ve prospěch obce či města, v jehož čele stojí. Jak zasáhne do samosprávy politika více, že je zdrávo, je to špatně – vidíme to dnes zejména ve větších městech. Praha a řada statutárních měst už řeší hlavně kdo z koho, než kdo co pro koho. Protože začalo být důležité, kdo za koho kandidoval a byl zvolen, než proč kandidoval a proč byl zvolen. Což je špatně. Kandidatura má být prostředkem, jak usednout na radnici, a dělat něco dobrého pro občany té obce či města, ne cílem sama o sobě.
Tedy to nejmenší, co bychom si měli přát, je to, aby starostové, které považuji za pilíř této země, ostatně jako samosprávu samu, začali dělat politiku v různých skupinkách, které vzniknou právě a jen ze starostů, aby podpořili vlastní, tj. jednu, stranu, zatímco by jako jednotlivci nebo několik jednotlivců dohromady měli každý ve své straně nápadně či nenápadně prosazovat zájmy samosprávy jaksi napříč spektrem.
Proto bylo špatně, když STAN léta podporoval TOP 09 (a té nálepky se bohužel dlouho nezbaví). Vím, že starostům napříč ČR obecně to hodně vadilo – ne to, že se dal STAN dohromady, ale to, že to dání se dohromady bylo dáno ve prospěch jedné politické strany, s níž pak byli spojování všichni. Starostové jako skupina (a takto se STAN tvářilo) totiž nemohou být nikdy podporovatelé jen jedné politické strany, a pokud se to tak v určité skupině doposud dělo, nebylo to správné. Starostové totiž jsou a budou všude, v každé straně – a ani tam nesmí zapomínat na to, že jsou především zástupci svých obcí a měst. A napříč spektrem se třeba i spojit k nějakému hlasování, které obcím a městům pomůže. Třeba k novému a rozumnému zákonu o obcích.
Jen tak ještě posílí jejich autorita, jen tak budou zvyšovat své šance na další zvolení, jen tak budou tím, kým být mají. A že vedle toho budou členy některé ze stran, bude za těchto podmínek jejich voličům v obcích a městech srdečně jedno. Tu devizu důvěry zkrátka nesmí promrhat. Bez ohledu na zkratku, kterou si ve volbách píšou za jménem. O té to v obcích a městech opravdu není. Tam je starosta buď dobrý nebo špatný, milovaný nebo nenáviděný, obdivovaný či budící úsměv… Tím posledním, kým v obci a městech starostové a starostky jsou, vystihuje pojem „straníci“. Proto by se starostové měli tvrdě ohrazovat proti tomu, když se na jejich těžce získané důvěře chce někdo vézt. Na to je ta důvěra příliš cenná a příliš bolestně vykoupena prací na těch radnicích. Proč by ji měli někomu dávat jako dárek - aby ji obdarovaný potom se ziskem prodával?
Ne. Proto mám raději starosty a starostky bez zkratek za jménem. Nemyslím tím ani tak fakticky, protože to uvádění politické příslušnosti patří i ke komunální politice, ale myslím spíše to, že to není v práci pro město to podstatné. A takových starost je velká většina. Pfroto by se měli střežit jakýchkoli skupinek zakládaných pro podporu jedné partaje. Nemají to zapotřebí - to spíše ta partaj.
Každý by dnes chtěl starosty. TOP 09 vytváří aktuálně starostovské hnutí uvnitř sebe sama, aby nahradila Starosty a nezávislé, kteří se od dosavadní spolupráce odtrhli (což TOP 09, aniž to přiznává, těžce nese). Cítí totiž, právem, že bez dosavadní a trvalé podpory z obcí a měst může jejich podpora u lidí ještě klesat. Petr Gazdík se zase aktuálně snaží, aby STAN bylo natolik silné hnutí, že může uspět ve volbách samo. Bez marketingu TOP 09.
Zkrátka starostové jsou žádané „zboží“, a kde kdo by je pro „kvalitu toho zboží“ chtěl. A já říkám – oni by se neměli dát do služeb nikomu, ať budou či nebudou členy jakékoli strany. Na dobrém starostovi totiž nikdy nepoznáte, z které je partaje, pokud to není už notoricky známé. Sama zastupuji stovky obcí a měst, a dlužno dodat, že nikdy jsem nepátrala, s kým usedám za jednací stůl. Myšleno zda s členem ČSSD, ODS, KSČM a podobně. Pro mne bylo podstatné, zda starosta ví, co chce, zda mu mohu pomoci, a řešili jsme problém. U řady z nich jsem i několik let nevěděla, za koho kandidovali, a vídali jsme se třeba i hodně často. A pokud se to zmínilo a později stalo známým, nebylo to ve své podstatě vůbec důležité. V těch obcích a městech totiž zkratka za jménem přestává být to primární, starostové to dobře vědí, chovají se tak, a proto mají také většinou vysokou důvěru i autoritu. A to paradoxně přes sám fakt, že jako starostové sami nemohou rozhodovat téměř nic.
A právě pro tu vysokou míru přirozené autority by se starostové neměli prodávat nikomu. Ať je starosta členem které chce strany, měl by si držet odstup. Nemusí tajit, jaké má sympatie, ale nesmí to tahat do obecních a městských záležitostí. Obce a města musí vědět, že „jejich“ starosta bude nadstranický, nebude projevovat sympatie tam či tam, ale vždy ve prospěch obce či města, v jehož čele stojí. Jak zasáhne do samosprávy politika více, že je zdrávo, je to špatně – vidíme to dnes zejména ve větších městech. Praha a řada statutárních měst už řeší hlavně kdo z koho, než kdo co pro koho. Protože začalo být důležité, kdo za koho kandidoval a byl zvolen, než proč kandidoval a proč byl zvolen. Což je špatně. Kandidatura má být prostředkem, jak usednout na radnici, a dělat něco dobrého pro občany té obce či města, ne cílem sama o sobě.
Tedy to nejmenší, co bychom si měli přát, je to, aby starostové, které považuji za pilíř této země, ostatně jako samosprávu samu, začali dělat politiku v různých skupinkách, které vzniknou právě a jen ze starostů, aby podpořili vlastní, tj. jednu, stranu, zatímco by jako jednotlivci nebo několik jednotlivců dohromady měli každý ve své straně nápadně či nenápadně prosazovat zájmy samosprávy jaksi napříč spektrem.
Proto bylo špatně, když STAN léta podporoval TOP 09 (a té nálepky se bohužel dlouho nezbaví). Vím, že starostům napříč ČR obecně to hodně vadilo – ne to, že se dal STAN dohromady, ale to, že to dání se dohromady bylo dáno ve prospěch jedné politické strany, s níž pak byli spojování všichni. Starostové jako skupina (a takto se STAN tvářilo) totiž nemohou být nikdy podporovatelé jen jedné politické strany, a pokud se to tak v určité skupině doposud dělo, nebylo to správné. Starostové totiž jsou a budou všude, v každé straně – a ani tam nesmí zapomínat na to, že jsou především zástupci svých obcí a měst. A napříč spektrem se třeba i spojit k nějakému hlasování, které obcím a městům pomůže. Třeba k novému a rozumnému zákonu o obcích.
Jen tak ještě posílí jejich autorita, jen tak budou zvyšovat své šance na další zvolení, jen tak budou tím, kým být mají. A že vedle toho budou členy některé ze stran, bude za těchto podmínek jejich voličům v obcích a městech srdečně jedno. Tu devizu důvěry zkrátka nesmí promrhat. Bez ohledu na zkratku, kterou si ve volbách píšou za jménem. O té to v obcích a městech opravdu není. Tam je starosta buď dobrý nebo špatný, milovaný nebo nenáviděný, obdivovaný či budící úsměv… Tím posledním, kým v obci a městech starostové a starostky jsou, vystihuje pojem „straníci“. Proto by se starostové měli tvrdě ohrazovat proti tomu, když se na jejich těžce získané důvěře chce někdo vézt. Na to je ta důvěra příliš cenná a příliš bolestně vykoupena prací na těch radnicích. Proč by ji měli někomu dávat jako dárek - aby ji obdarovaný potom se ziskem prodával?
Ne. Proto mám raději starosty a starostky bez zkratek za jménem. Nemyslím tím ani tak fakticky, protože to uvádění politické příslušnosti patří i ke komunální politice, ale myslím spíše to, že to není v práci pro město to podstatné. A takových starost je velká většina. Pfroto by se měli střežit jakýchkoli skupinek zakládaných pro podporu jedné partaje. Nemají to zapotřebí - to spíše ta partaj.