Dnešní zpráva o Miloslavu Ransdorfovi je tak trochu jako sci fi. Protože je tak absurdní, až by neměla být normální. Je otázkou, zda je normální sám aktér.

Pokud se europoslanec s IQ spíše nadstandardním snaží vybrat s nějakými exbratry Slováky ze švýcarské banky 350 milionů eur, tedy 9,45 miliardy Kč, navíc s falešnými doklady, je tu hned několik možností.

Jedna říká, že Miloslav Ransdorf je gangster ER na mentální úrovni Miroslava Krejčíře (gangster KA), který si také od určité doby myslel, že může všechno a všechno mu projde. Tím přestal být obezřetný, a jeho IQ, které nepochybně měl (byť poněkud zvráceně nastaveno), mu v tu chvíli přestalo být k ničemu.

Druhá možnost praví, že Miloslav Ransdorf je v praxi života naivní hlupák, který při svém IQ, vznášející se někde nad akademickou půdou, selhává v normálních situacích, tedy že IQ nad 140 je mu k ničemu v situaci, kdy ho neznámi mužové s falešnými doklady pošoupnou před přepážku v bance a řeknou - vyber!

Třetí možnost je ta, že europoslanec Miloslav Ransdorf je už dávno nesvéprávný, nezvládá realitu, pohybuje se v dimenzích typu "Všichni jsou blázni, jen já jsem letadlo", a měl by být zproštěn všech obvinění pro svou mentální nezpůsobilost, která však velí vzít mu nejen občanku, ale i mandát europoslance.

Ten příběh je totiž tak šílený, že nejde komentovat klasicky ve stylu - no jo, politik. Všichni kradou.
Jenže krást a pokusit se za bílého dne na falešné doklady vybrat ve švýcarské bance stovky milionů v hotovosti, v přepočtu "pět na stole v českých" dokonce miliardy, zavání absurdní až bláznivou tragikomedií, která může mít velmi překvapivou dohru. Třeba tu, že se opravdu přijde na to, že pan poslanec už pár let neví o reálném světě, a zvládá jen jednoduché úkony jako přesuny v místě a čase mezi sály a hlasovací reflex v evropském parlamentu.

Protože něco tak neuvěřitelného a naivního přece nemůže udělat normální člověk. I kdyby byl shodnou okolností politik. Proto by se měl někdo v bezké době zasloužit o prozkoumání duševního stavu pana Miloslava Ransdorfa. V očích veřejnosti totiž může obstát a před vysoce pravděpodobným kriminálem se zachránit v jednom jediném případě - když se zjistí, že je skutečně blázen. Ostatně některé dění v minulých letech kolem jeho dluhů by tomu tak docela nasvědčovalo.

A je-li "legitimní blázen", v tom případě mu budiž odpuštěno (protože budeme muset).

Ovšem v případě, že je pan poslanec normální, a přesto se snažil ty miliardy vybrat za vlády zdravého rozumu, stojíme patrně na prahu největšího a nejkurioznějšího soudního procesu s politikem, jaký Evropa ještě nezažila.

V každém případě jednání pana poslance bylo zcela vymykající se zdravému rozumu. Zda to byla diagnóza, což by také byla jeho jediná spása, nebo skutečná akce, kde není omluvitelného vůbec nic, ukáže čas. Otázka je, co by si měl přít sám Miloslav Ransdorf - zda jet k Chocholouškovi, nebo na konci všeho pravděpodobně do chládku.

Určitě to tedy bude vyšetřování a souzení velmi napínavé, dynamické, pikantní a s nějakým příběhem. Jaké bude mít tento příběh přívlastky v tuto chvíli těžko říct - tragikomický, neuvěřitelný, do nebe volající, hloupý, smutný...

Uvidíme. Co je jisté je to, že příběh začal jako story o (ne) normálním poslanci Miloslavu Ransdorfovi. A o tu závorku se v dalších měsících bude nejspíš hrát.