V roce 1948 se taky křičelo, že je třeba vrátit moc lidu. Pak se rozcupovala demokracie. Dnes se rozcupovala prezidentská standarda, aby prý její kousky vrátily moc - prý taky lidu. Když je to tak snadné, proč už dávno nestříháme tibetské vlajky?

Přiznám se bez mučení - z party Z toho ven, jejíž originalita začala a bohužel skončila u toho názvu, je mi neskutečně zklamaně. Ano, to je to správné slovo. A možná bych ještě doplnila slovo trapně.

Ze skupiny mladých, od nichž jsem si slibovala rozčeření stojatých vod vtipnými činy, které budou mít nějakou symboliku, se vyklubala banda, které není nic svaté, která nemá ani přiměřenou míru vkusu (neboť i odvážný humor musí mít vkus), a kterou tvoří lháři.

Kauza prezidentské standardy, která rozhodně není jen standardou Miloše Zemana, je vším, jen ne inteligentním protestem proti čemukoliv. Pokud si hoši myslí, že se stanou hrdiny tím, že v demokratické zemi ukradnou vlajku, pak následně na symbol české státnosti, Pražský hrad, pověsí mužské spodní prádlo, pak budou bez mrknutí oka lhát, že vlajka uletěla, tedy že ji proto nemají, aby ji za pár měsíců vytáhli, zničili a rozposlali po celé zemi, jsou na těžkém omylu.

Je krásné jejich přesvědčení, jaké konají dobro, a jak originálně vyjadřují své postoje. Že tím pozuráží zbytek republiky, protože ta standarda byla všech prezidentů, ne jednoho z nich, je vůbec nezajímá. Oni se rozhodli, že budou krást, ničit, a ty národe, to chápej, protože my tím vyjadřujeme svůj postoj.

Vzpomínám na záběry z dokumentů před druhou světovou válkou, jak jiní aktivisté malovali různé symboly na dveře domů, také v domění, že mohou vše, protože oni jsou ti nejlepší a vyvolení. Z každého takového postoje, že mohu vše, protože prostě můj názor je jediný správný, jde vždy strach.

A tak jen čekám. Na co? Jsou-li tak přesvědčení, jak je to snadné, vrátit moc lidu, ať si vezmou tibetskou vlajku, rozstříhají ji, a tyto kousky pošlou na vybrané adresy do Tibetu. A Tibet bude zachráněn. Že by je ani nenapadlo takto degradačně se chovat k tibetské vlajce? Že by to byla svatokrádež? Jistě.

Tak proč si to ale dovolí k naší, české, prezidentské standardě? Jenom proto, že mají nějaký názor, mají právo ničit to, čeho si jiní váží a mají k tomu úctu, nebo alespoň zdravý přirozený respekt? To by pak ateisté za této logiky byli oprávněni ničit oltáře jako vnější znak víry, protože je iritují faráři. A okolí by jim mělo tleskat.

Co tím chci říct - parta Z toho ven se chová jako parta rozmazlených fracků, kteří se domnívají, že jim všechno projde. Chtějí provokovat? Tak ať něco provokativního tvoří (jako třeba David Černý), ale ať nekradou, neničí a nehanobí symboly českého státu. Tibetu by to taky neudělali.

Jak nějaká banda maluje na zdi a dveře různé symboly, krade vlajky, ničí je a staví se do role pseudomorálních autorit, které mohou vše, protože prostě chtějí, není to symbol demokracie, ale směr k totalitnímu režimu. Demokracie není o tom, že každý může všechno. To je anarchie.

Nevadí mi mladí, odvážní, originální, a klidně ať jsou i provokující - to je osvěžení doby.
Klidně se usměju na Entropou. Nad originální sochou, jakkoli je provokativní.

Vadí mi ale zakomplexovaní chudáci, kteří, asi z nedostatku jiné invence, kterou by zaujali, kradou, lžou a ničí. Protože na tom není originálního vůbec nic. A dokonce to není ani odvážné. To možná na Bílém domě - tam by je ale natvrdo setřelili dříve, než by se k jakékoli vlajce dostali. Vydávat tedy krádež za nějaký počin pro vracení moci lidu je v dnešních poměrech směšné až běda.

Skončím tento blog citátem Karla Čapka:
"Mládí se obvykle rozhlíží jako nepřítel - z čeho by udělalo kůlničku na dříví."

Asi tak. Jako občan této země si nepřeji, aby někdo kradl a ničil prezidentskou standardu. Podobný čin považuji za hrubě přes čáru - i v demokratické společnosti.

Chcete-li mne přesvěčit o opaku, tak nůžky, tibetské vlajky, a stříhejte. Zachraňujete tím přece lid Tibetu - což se jistě vzápětí ukáže. Protože stříhat je přece tak snadné...