EU ztratila Brity vlastní vinou. Kdo povýší peníze nad bezpečnost, lež nad pravdu, diktát nad dohody, a přiměřenou solidaritu si splete s povinností pomáhat kdejakému příchozímu odkudkoli, spěje k zániku.

Už mne to nebaví. Od rána poslouchám, jaké ekonomické dopady může mít odchod Britů z EU. A jak je to špatně, A jak je to chyba. A tak dále a tak dále.
Přitom podstata je zcela jednoduchá - a byla vyjádřena v otázce britské panovnice Alžběty - řekněte mi 3 důvody, proč v EU zůstávat. Co si řekl britský občan? Ani královna to neví, tak proč tam být?! Podle mého skromného soudu ta jedna věta královny rozhodla ten těsný výsledek. A jistě nebyla řečena náhodou.

Ono je to jako obdoba manželství. Jak to přeženete, manželství se rozpadne.

Britové už měli EU prostě po krk. Má to řadu důvodů, a ty důvody platí i pro ostatní státy. Ano, máme té své Evropy, reprezentované zmateně pobíhajícími politiky, plné zuby. Proč?

V EU se tolerovaly lži a lháři. Viz Řecko. To byl první vážný signál, že někdo prostě nemusí dodržovat nic, a stejně jsme proti tomu bezmocní, a stejně ho necháme přiživovat se na nás ostatních, kteří ta pravidla dodržujeme. V okamžiku, kdy se ukázalo, že Řecko lže, mělo být z EU bez pardonu vykázáno. Když vám bude manžel nebo manželka ustavičně lhát, a tajně rozhazovat vaše peníze, a očekávat další, jak se zachováte?

V EU se přestalo ctít společenství - jak jinak by si Německo v čele s Merkelovou mohlo bez ohledu na názor ostatních dovolit ohrozit Evropu pozváním tisíců imigrantů., aby pak samo zděšeno, začalo tlačit (ne prosít, ale tlačit!), na ostatní - jste povinni vzít si svůj díl imigrantů. Můžete si v manželství přivést domů nějaké nájemníky, aniž to s druhým manželem zkonzultujete?

V EU se přestalo ctít právo - jak jinak si vysvětlit gheta, kde se zvířata zabíjí týráním, ženy se mohou bít, a víra má přednost před evropskými právními normami? Společenství, které si neumí na svém území zjednat pořádek, a vymlouvá se jeden na druhého pod pláštíkem pseudohumanismu, je k rozpadu přímo určené. Jak jeden z manželů přestane ctít zavedená pravidla s tím, že jeden z nich "je něco víc" a každý si může dělat, co chce, manželství de facto končí.

V EU se přestalo vnímat, co je důležité. Obskurní právní pravidla na všechno, od zakroucení banánů po výměru kotců pro králiky, už byly jako ze světa nějakého panoptika, ne rozumných lidí. Jak doma začnete řešit, jakou barvu mají mít utěrky, zatímco je prázdná lednička, vznikne konflikt.

V EU se přestalo vnímat, proč EU vznikla - ke spolupráci, kooperaci, solidaritě mezi evropskými státy, založenými na dohodě a konsensu. Zato se začalo direktivně nařizovat, poroučet a hrozit sankcemi. Když se v manželství přestanete dohodovat, co koupít první a co pak, kam pojedete na dovolenou, a kolik si pořídíte dětí, a jeden za manželů začne přikazovat - já to chci tak, a jak to tak neuděláš, tak ti nedám výplatu, dopadne to jak?

A konec konců Evropa zapomněla se zrušením hranic vnitřních na ty vnější, a neuměla čelit hordám nájezdních skupin, kteří prostě u nás neměly a nemají co dělat. Je to náš kontinent, který jsme budovali s jeho tradicemi staletí, a to velmi bolestně - i za cenu válek. Dokonce nedávných (Jadran). Míru bychom si tedy měli vážit jako málokdo jiný. Vážíme si ho? Je to obdobně jako by jeden z manželů nechával otevřené vchodové dveře, a ten druhý doma nacházel na chodbě nějaké nepřizpůsobivé skupinky, které se k rodině přišly vyspat a najíst, aniž je někdo zval.

Jenže Evropa zapomněla i na tu hodnotu míru a bezpečí.

I dnes, když hovoří politikové o Brexitu, hovoří téměř výhradně o penězích, nikoli o těchto všech hodnotách, které nás měly sdružovat, ale které nás naopak dnes rozdělují, protože jsme na ně zapomněli a nerespektujeme je. Jenže i manželství žaložené jen na penězích a kalkulu je k ničemu.

Takže čemu se proboha všichni diví?

Když k tomu připočteme toho molocha pendlujícího mezi Bruselem a Štrasburkem, který si osobuje právo rozhodovat, na co budou kdy které dotace, a na co nebudou, a co která země musí pěstovat, a co nesmí (bez dohody s ní), a kdy se politikové zcela odtrhli od reality, a kdy si státy stejně dělají co chtějí, patří se zeptat - proč tedy vlastně spolu jsme? Jenom abychom na tom každý vydělávali? Nebo proto, že sdílíme i jiné hodnoty? Jaké? Třeba bezpečnost. Vzájemnou pomoc. Dobré rozdělení trhu. Starost o naše občany. Společné právní principy. Stejný vztah k ženám. Starost o naše děti. A tak dále.

Ne. EU se stala ringem nás samotných, a proto jsme zapomněli na ohrožení zvenčí. Každý stát chce na druhém vydělat, a na ostatní se neohlíží. Předvedlo nám to Řecko, které chtělo na náš úkor žít, a Německo, které nás bezohledně všechny ohrozilo. Proto se dnes mluví o trzích, ne o vztazích. Proto se dnes mluví o formalitách, namísto o lidech. Proto řekla královna tu správnou otázku. A její Britové ji pochopili jako odpověď na otázky své.

Takže ptám se také - řekněte mi tři důvody z výše uvedených hodnot, pro které bychom měli zůstat v EU. Žádný nenajdete, protože v tom zcela základním EU selhala na plné čáře.

Evropa zapomněla na sebe samu, na své občany a na své hodnoty. Mozek změnila na kalkulačku, dohody za příkazy. Své občany ohrožuje bezmocností. A ti občané proto chtějí zpátky vnitrostátní hranice - protože ty vnější nejsou. I na ty EU zapomněla. A proto EU dnes nastoupila cestu ke svému konci. Být v ní je únavné, úřednické, k ničemu. Sami si za to můžeme.

Bude se muset najít jiný model. Bez lží, příkazů, naivity a kalkulů jednotlivých států. Třeba na bázi mnohostranných smluv - jako dříve. Proto, abychom neměli mezi sebou hranice, nepotřebujeme EU. Naopak - je to EU, která ty hranice dnes opět vytváří.


Po hranicích nevolají nacionalisté. Volají po nich - Evropané. protože chtějí zpátky své bezpečí, své právo, své hodnoty, SVŮJ KONTINENT, a EU jim nic z toho prostě neumí dát.

A nejen že vytváří EU hranice. Ještě před nimi hloubí příkopy. A proto je EU od dnešního rána mrtvá. Říkáme-li něco jiného, opět jen lžeme sami sobě. Jde už jen o to, kdy to prohlásí patolog: "Ano, vážení, je to opravdu exitus."