Doba je těhotná očekáváním, co se nám to vlastně narodí. Klid nebo neklid? Trapnost nebo důstojnost? Budeme svobodně dýchat, nebo budeme žít ve strachu? Bude nám vládnou první liga, nebo nějaký okresní přebor?

Je smutnou pravdou, že až na výjimky, které ještě neztratily poslední zbytky naděje a optimismu, normální člověk z politiky prchá nebo do ní raději nikdy nevstoupí, nedejbože aby se vracel. Protože je tam prostě hnusně. Copak vítr, ten bychom vydrželi. Ale co to zapáchající bahno, ve kterém je nutné se brodit? A které je tam usazené léta letoucí? A v něm stále stejní kapři?

Takže když se objeví mladí lidé, kteří se do politiky pustí s vervou, která nás, staré pardály, vrací na počátek 90. let, tedy do doby, kdy tu vládlo nadšení a entuziasmus z nových časů, jakoby se den rozjasnil. Měla jsem tento týden tu příležitost. Setkala jsem se totiž s partou slušných lidí ze Slušných lidí. Což je politické hnutí z Brna, které loni přehodilo přes růžový tank modrou plachtu, a stalo se slavným.

Zjednodušuji - ovšem chci tím vyjádřit podstatu. Ti hoši se s tím prostě nepářou. Rozhodně je nelze nazvat Mirky Dušíny, kteří nikdy neřeknou sprosté slovo. Ostatně stačí se podívat na profilové foto jejich lídra - Zdeňka Pernicy na Facebooku. Krvavá tvář a mikrofon v ruce, až se člověk lekne. Ale abych to hned uvedla na pravou míru - Zdeněk Pernica je vícenásobný mistr republiky v thajském boxu. A protože nechce realitu krášlit, zvěčnil se na profilové foto tak, že bych si ho nikdy nedala do přátel. Kdyby mi to někdo neporadil a neřekl - ten tě bude zajímat. A něco by od tebe potřeboval.

A pak jsme se sešli, a já uviděla pohledného mladého muže v obleku, který to má v hlavě srovnané jako málokdo. Tedy nejen on - ale celá skupina kolem něj. Jsou organizovaní, jsou tvrdí v názorech, jsou akční... a vědí, co chtějí, a co v Brně nechtějí. A patrně nedají pokoj, dokud to nedostanou. Mají svaly, (a proč ne), a mnozí mají tetování (a proč ne), ale světe div se, i mozek. A jsou odhodlaní jít do komunálních voleb s takovou vervou, jakou jsem tu nezažila dvacet let. Mimo tradiční strany, mimo tradiční postupy, mimo jakákoli tradiční klišé. Tvrdě na tom pracují, pracují na sobě, a nenechají se znechutit.

Ministerstvo vnitra je zařadilo ve svých materiálech mezi extrémisty. A tím chtějí Slušňáci, jak si říkají, začít. Chtějí omluvu a příkaz soudu, aby jim tak nikdo neříkal. Protože prostě extrémisty nejsou. A v tom jsem se rozhodla jim pomoci. Tetování a krev v tváři po těžkém zápase mi totiž vadí mnohem méně než uhlazení gauneři ve funkcích.

A pak chtějí pokračovat - naučit se dobře obecní právo. Mají na to rok, takže se to může podařit. I o to mne požádali. Proč? Chtějí usednout v čele Brna. Chtějí dovést do křesla primátora člověka, kterého si budou moci vážit. A jejich energie a nadšení jsou strašně nakažlivé. Na tu chvíli jsem mezi nimi omládla o těch dvacet let, a trochu se mi vrátila důvěra, že se může i v této době něco stát a dít. Se svými pocity jsem se hochům svěřila. Ale dodala jsem, že pokud jde o soudní spor, budou prostě "poslouchat". Načež mi sdělili, že nemají problém "poslouchat", pokud to po nich žádá člověk s IQ. Že jim vadí jen idioti.

A pak se mne se vší vážností zeptali: "A vy si nemyslíte, paní doktorko, že nastal v této zemi čas na vzpouru slušných lidí? Bez ohledu na to, zda mají malé nebo velké es? No vidíte."

Dnes jsem sledovala předvolební debaty. Ne že by vše bylo až tak marné, to nemohu říct. Ale většina ano. A nejen to. Bylo to zoufale nudné. Spekulativní. Šablonovité. Populistické. I hloupé. Někteří ani neuměli mluvit. Někteří by raději mluvit ani neměli. A pak jsem si vzpomněla na ty ostré hochy.

Ano, mohou mít pravdu. Nastává čas na vzpouru slušných lidí. Poprve se to může stát ve volbách. Ta vzpoura může začít třeba tím, že k volbám půjdou prostě všichni, a budou volit vzdorovitě jinak, než říkají průzkumy, kterým ostatně stejně nelze věřit ani slovo. Zkrátka to možná chce udělat všem průzkumům čáru přes rozpočet. Jako věří Slušní lidé s velkým es, že se jim to povede za rok v Brně. Průzkumy neprůzkumy. Voli lidé, ne stroje. A tito brněnští Slušní lidé mají tak masivní podporu, že jejich vítězství je skutečně reálné. Tedy může to jít narušit volební stereotypy. To je ta dobrá zpráva.

Jenže jen Brno nestačí. To je zase ta špatná zpráva.Takže - kašleme v již blízkých volbách na průzkumy. Volme srdcem a rozumem v jednom. Pošleme do sněmovny ty, které opravdu chceme. A najít se dají. Nenechme si jen namluvit, že nemají šanci. O šancích a procentech přece rozhodují voliči. Tedy my. Žádné barevné sloupce v novinách.

My voliči máme tu moc....a moc je sladká. S tetováním, bez tetování, ale po svém. Na to mysleme u těch volebních uren. Nenechme se těmi mladými "Slušňáky" zahanbit. Dokažme to i my dříve narození. Vzepřít se. Není čas ztrácet čas.