Málokterý politik si ve volební kampani zachová glanc. Je pravda, že když je člověk tzv. in, tedy uvnitř, nevnímá to. Zažila jsem, takže to mohu říct. Když se pak na to dívá zvenčí, považuje kampaň vesměs za nedůstojnou šaškárnu jinak docela důstojných lidí.

A je rád, že už s tím nemá nic společného. Jako by se totiž stále klesalo, že klesat už víc nejde. V tomto balastu si zachovat eleganci a serioznost je opravdu dřina. Protože ani elegance, ani serioznost, ani důstojnost, a zmíněný glanc, voliče moc netáhne.

Chtějí skandály, chtějí politika s koťátkem, chtějí se na akcích najíst a odnést si nějakou tu tretku, chtějí se s lídrem vyfotit, chtějí v debatách vulgaritu a "krev". Takže chtějí chléb a hry, sem tak nějakou pikantérii, a sem tam aby si dal někdo pár facek. Taky svatba je dobrá (rozvod už prý tak nebere).

Myšlenky, programy, osobnosti... kdo by se tím zdržoval. Chodíme na houby a houby čteme, nedejbože se zamyslet.

Napadlo mne, v souvislosti s visícím nahatým náměstkem pro dopravu v Brně (ano - Matěj Holan s fujarou), zda by se politikové, kdyby jim někdo za to zaručil většinové vítězství ve volbách, třeba svlékli uprostřed náměstí donaha. Zkrátka zda by udělali něco tak obskurního jen proto, že si sednou do poslanecké lavice.

Tedy ne že bych prahla po tom vidět lídry opravdu bez. Jde o příměr, kam až jsou schopni zajít, protože to, co se děje, k tomu svlékání donaha nemá daleko. Navíc po sobě řvou, pitvoří se, opakují poradci naučené fráze, takže k nám nepromlouvají ti lidé, ale herci v nich - většinou navíc špatní. A věřte, přirozený projev se pozná na sto honů. A je jedno, zdali se politik stává hercem, nebo herec hraje politika. Obojí je špatně.

Čeká nás tedy horká fáze kampaně. Uslyšíme leccos. Uvidíme leccos. Doufám však, že to první a poslední nahé tělo bylo to brněnské. Svléknout se další lídři a kandidáti, národ přestane mít chuť na sex, a bude se nás rodit ještě míň. Chci tím vyjádřit, že bychom neměli brát to dění posledních čtrnácti dnů až tak vážně. Je to takové "svlékání donaha" pod taktovkou poradců a vidiny úspěchu. Nejsou to ve skutečnosti ti lidé - snad jen těch pár v regionech. Lídři ale nikdy.

Tuto jejich "nahotu" tedy nepřeceňujme. Volme, jak nám velí mozek, nejen oči, uši, letáky a papáníčko na akcích. Jakkoli po všem sáhneme. Tato politická nahota je totiž na prodej - platíme ji našimi hlasy. Takže je sakra drahá. Dobře tedy přemýšlejme, komu to hodíme. A nedělejme to podle tohoto "svlékání" poslední týdny, ale podle toho, jaký byl ten člověk poslední roky, když byl sám sebou, ne politikem. Podnikatelem, tátou, mámou, manželem, zaměstnancem, zkrátka sám sebou. Ty herecké výkony před kamerami škrtněme. Důležití jsou ti lidé za maskou - tam jsou tak, jak je příroda stvořila. A tuto "nahotu" kupujme za naše hlasy. Ne tu teatrální.