Základní znak samosprávy? Nebýt efektivní!
Už to začalo. Obce nebudeme rušit, jen slučovat (tedy rušit). Máme prý obcí zbytečně mnoho, a to není efektivní. Základní povinností samosprávy ale přece je být neefektivní!
Obce nejsou firmy. Nebyly tedy vytvořeny proto, aby vytvářely zisk. Naopak. Jsou tu proto, aby hlavně utrácely. Pozor - s přívlastkem rozumně a hospodárně. Ale nikdy nemohou hospodařit efektivně. Není to totiž možné.
Uvědomme si - proč vznikla kdysi moderní veřejná správa? Abychom si ponechali veřejný vliv tam, kde nechceme, aby se služba lidem stala jen a jen oblastí obchodu (školství, zdravotnictví, doprava....a jiné), a pak tam, kde se prostě vydělávat až tak snadno nedá. Akce, budující sounáležitost občanů regionu. Volný čas dětí. Oslavy významných svátků. Podoba veřejných prostranství. Zkrátka veřejný samosprávný život.
A toto právo na samosprávu svých věcí zaručuje obcím Ústava České republiky.
Dnes se ale začíná mluvit o tom, že obcí máme zbytečně mnoho. A že to není efektivní. Ale pozor - nebudeme je rušit (to zní totiž opravdu tvrdě a nebylo by populární), ale budeme je "jen" slučovat. Což je ovšem totéž, jen jinými slovy. Tedy chce se částečně měnit, de facto rušit, to, co se s velkou slávou v roce 1990 obnovilo. Samospráva.
Jenže... Když opominu, že tyto řeči jsou ve své podstatě protiústavní, neboť právo na samosprávu se ústavně zaručuje, je třeba si uvědomit, že obce jsou tzv. drahé nikoli až tak kvůli samosprávě v její samé podstatě, ale kvůli státní správě,kterou samospráva jako "služka" a často velmi nedobrovolně dělá pro stát. A odtud by se mělo začít. Až se oddělí striktně samospráva a státní správa (a nehovořím o nepropustných zdech a jiných sídlech, ale o pracovních pozicích a náplních), zjistí se, že samospráva pracuje super hospodárně, a ten, kdo tady rozhazuje, je stát. Ano, ten, který nyní ústy jednoho ministerstva otevřel debatu o slučování obcí.
A opět - když opominu, že zákon o obcích nespadá pod ministerstvo pro místní rozvoj (které je tedy tím nelogickým otevírákem), ale pod ministerstvo vnitra, jsou to velmi nebezpečná slova - ta, která padla. Proč?
Uvědomme si, kdo tu naposledy zrušil samosprávu, a zavedl tzv. efektivní národní výbory, do kterých se volilo nevolilo. Směřujeme tímto směrem? Pak je nutno se ptát dál - proč a komu vadí sebevědomá a silná samospráva s nejvyšší důvěrou občanů této země? Státu? Ale pak je to v pořádku - stát je přece nepřítel všech. Proto také nesmí zneužívat zákonodárné pravomoci k tomu, aby soupeře decimoval. Ať je to samospráva, nebo zajišťovací příkazy na firmy.
Je obrovskou chybou, že připustíme, aby se stát choval k samosprávě jako nadřízený, když je to přesně naopak. Stát by měl samosprávě pomáhat až sloužit. Ministerští úředníci by měli stát v pozoru,když k nim přijede starosta i té nejmenší obce. Že tomu tak není? Pak asi "udělali soudruzi z NDR někde chybu".
Důvěra občanů v samosprávu je tedy mnohem vyšší hodnota, než ta tzv. úzce vnímaná efektivita. Ale i na to jsme si už přece odpověděli - dobrá správa veřejných věcí nemůže být efektivní nikdy! Naopak, byla založena právě proto, aby byla neefektivní, a tuto "neefektivitu" investovala do lidí na svém území. Do všech kulturních a sportovních klání, do chodníků, květináčů na náměstích, rozvěcování vánočních stromů, parků a fasád na veřejných budovách....
Samospráva může být hospodárná, uvážlivá, ale nikdy ne zisková. Vždy musí být a bude těžce ztrátová - taková už je služba lidem. Nebo budeme počítat, kolik se ušetří na těch vánočních stromech, bude-li jich o pár desítek méně?
Nepleťme si tedy samosprávu se státní správou, která byla samosprávě naložena na bedra (stavební úřady, odbory životního prostředí, matriky...), a už vůbec nepřipusťme, aby to břímě bylo záminkou pro rušení obcí, ať se to rušení bude nazývat jakkoli. Ať se stát postará o své, a my v samosprávě se též postaráme o své. A pak si povíme, kdo umí být tzv. efektivní, a kdo je pro tuto zemi ten příliš drahý. V žádném případě to ale nebudou obce a města, které si hlídají občané přes ulici.
Jestli ono to ale nebude úplně jinak. Čistě pragmaticky a volebně. Nemáme dost kandidátů na starosty a starostky, tak musíme jejich počet zredukovat. Těch nestraníků je tam nějak moc. A ti straníci, co tam jsou, si to tak nějak dělají po svém. Neposlouchají.
Děkujme Bohu za neposlušnou, seběvědomou a silnou samosprávu, jakkoli je kupeckými počty neefektivní. Všechno v této zemi není prostě o penězích. A ze samosprávy samé by tento hlas měl silně zaznít na jakoukoli snahu o to samosprávu redukovat, oslabovat a úkolovat pod opravdu hloupou záminkou "ušetření". Stát na to prostě nemá právo. Obzvláště stát, který si někdy neví rady se sebou sama.
Obce nejsou firmy. Nebyly tedy vytvořeny proto, aby vytvářely zisk. Naopak. Jsou tu proto, aby hlavně utrácely. Pozor - s přívlastkem rozumně a hospodárně. Ale nikdy nemohou hospodařit efektivně. Není to totiž možné.
Uvědomme si - proč vznikla kdysi moderní veřejná správa? Abychom si ponechali veřejný vliv tam, kde nechceme, aby se služba lidem stala jen a jen oblastí obchodu (školství, zdravotnictví, doprava....a jiné), a pak tam, kde se prostě vydělávat až tak snadno nedá. Akce, budující sounáležitost občanů regionu. Volný čas dětí. Oslavy významných svátků. Podoba veřejných prostranství. Zkrátka veřejný samosprávný život.
A toto právo na samosprávu svých věcí zaručuje obcím Ústava České republiky.
Dnes se ale začíná mluvit o tom, že obcí máme zbytečně mnoho. A že to není efektivní. Ale pozor - nebudeme je rušit (to zní totiž opravdu tvrdě a nebylo by populární), ale budeme je "jen" slučovat. Což je ovšem totéž, jen jinými slovy. Tedy chce se částečně měnit, de facto rušit, to, co se s velkou slávou v roce 1990 obnovilo. Samospráva.
Jenže... Když opominu, že tyto řeči jsou ve své podstatě protiústavní, neboť právo na samosprávu se ústavně zaručuje, je třeba si uvědomit, že obce jsou tzv. drahé nikoli až tak kvůli samosprávě v její samé podstatě, ale kvůli státní správě,kterou samospráva jako "služka" a často velmi nedobrovolně dělá pro stát. A odtud by se mělo začít. Až se oddělí striktně samospráva a státní správa (a nehovořím o nepropustných zdech a jiných sídlech, ale o pracovních pozicích a náplních), zjistí se, že samospráva pracuje super hospodárně, a ten, kdo tady rozhazuje, je stát. Ano, ten, který nyní ústy jednoho ministerstva otevřel debatu o slučování obcí.
A opět - když opominu, že zákon o obcích nespadá pod ministerstvo pro místní rozvoj (které je tedy tím nelogickým otevírákem), ale pod ministerstvo vnitra, jsou to velmi nebezpečná slova - ta, která padla. Proč?
Uvědomme si, kdo tu naposledy zrušil samosprávu, a zavedl tzv. efektivní národní výbory, do kterých se volilo nevolilo. Směřujeme tímto směrem? Pak je nutno se ptát dál - proč a komu vadí sebevědomá a silná samospráva s nejvyšší důvěrou občanů této země? Státu? Ale pak je to v pořádku - stát je přece nepřítel všech. Proto také nesmí zneužívat zákonodárné pravomoci k tomu, aby soupeře decimoval. Ať je to samospráva, nebo zajišťovací příkazy na firmy.
Je obrovskou chybou, že připustíme, aby se stát choval k samosprávě jako nadřízený, když je to přesně naopak. Stát by měl samosprávě pomáhat až sloužit. Ministerští úředníci by měli stát v pozoru,když k nim přijede starosta i té nejmenší obce. Že tomu tak není? Pak asi "udělali soudruzi z NDR někde chybu".
Důvěra občanů v samosprávu je tedy mnohem vyšší hodnota, než ta tzv. úzce vnímaná efektivita. Ale i na to jsme si už přece odpověděli - dobrá správa veřejných věcí nemůže být efektivní nikdy! Naopak, byla založena právě proto, aby byla neefektivní, a tuto "neefektivitu" investovala do lidí na svém území. Do všech kulturních a sportovních klání, do chodníků, květináčů na náměstích, rozvěcování vánočních stromů, parků a fasád na veřejných budovách....
Samospráva může být hospodárná, uvážlivá, ale nikdy ne zisková. Vždy musí být a bude těžce ztrátová - taková už je služba lidem. Nebo budeme počítat, kolik se ušetří na těch vánočních stromech, bude-li jich o pár desítek méně?
Nepleťme si tedy samosprávu se státní správou, která byla samosprávě naložena na bedra (stavební úřady, odbory životního prostředí, matriky...), a už vůbec nepřipusťme, aby to břímě bylo záminkou pro rušení obcí, ať se to rušení bude nazývat jakkoli. Ať se stát postará o své, a my v samosprávě se též postaráme o své. A pak si povíme, kdo umí být tzv. efektivní, a kdo je pro tuto zemi ten příliš drahý. V žádném případě to ale nebudou obce a města, které si hlídají občané přes ulici.
Jestli ono to ale nebude úplně jinak. Čistě pragmaticky a volebně. Nemáme dost kandidátů na starosty a starostky, tak musíme jejich počet zredukovat. Těch nestraníků je tam nějak moc. A ti straníci, co tam jsou, si to tak nějak dělají po svém. Neposlouchají.
Děkujme Bohu za neposlušnou, seběvědomou a silnou samosprávu, jakkoli je kupeckými počty neefektivní. Všechno v této zemi není prostě o penězích. A ze samosprávy samé by tento hlas měl silně zaznít na jakoukoli snahu o to samosprávu redukovat, oslabovat a úkolovat pod opravdu hloupou záminkou "ušetření". Stát na to prostě nemá právo. Obzvláště stát, který si někdy neví rady se sebou sama.