Starostu i té nejmenší obce dnes může kdokoli urážet a napadat, dokonce i lživými výroky. Musí to prý vydržet, když jsou politiky. Běda ale říct, že příslušník nějakého etnika je nemakačenko a žije z celou početnou rodinou z našich daní.

V případě toho starosty se zaměňuje svoboda slova s právem kohokoliv jakkoli hrubě dehonestovat, bez ohledu na pravdu, a to jen proto, že je ve veřejném životě.
V tom druhém případě budeme patrně označeni za rasisty (extrémisty, xenofoby či populisty), a to přesto, že daný výrok by byl v daném případě pravdivý - pravda totiž ve vyloučených lokalitách nikoho nezajímá. Pod záminkou ochrany svobody slova tak tolerujeme a někdy až tleskáme hulvátství nejhrubšího zrna, páchané vůči slušným lidem, a na druhé straně nám zakazují říkat pravdu ze zdánlivě ušlechtilých důvodů pomoci menšinám - o těchto menšinách.

Co k tomu říct...

Toho prvního fenoménu, tedy domnělého práva ve jménu svobody slova urážet hrubě kohokoliv z politiky i v té nejmenší Horní Dolní, se hrubě zneužívá, a toho druhého fenoménu údajného boje proti diskriminaci se zneužívá rovněž - zneužívají ho ty menšiny, aby se bez námahy dostávaly k tomu, co si ostatní většinová společnost musí zasloužit prací, úsilím, snaživostí. Zkrátka určití lidé přijdou ke všemu jen proto, že si z jejich údajné diskriminace někdo udělal program, a co si budeme nalhávat, někdy i pěkný byznys. Připomeňme jen sociální bydlení, jaké se v tom točily a točí peníze. Kdyby se věci daly napravit, už dávno napraveny byly - ale naturel určitých lidí prostě předělat nejde, pokud oni sami nechtějí. Ostatně to se týká i příchozích migrantů. Nemáme šanci je změnit, a oni se ani změnit nepřicházejí. Přicházejí si přivlastnit bez práce to, co jsme tu budovali my staletí.

Jak je tedy možné, že ke starostovi či starostce malé obce si může kde kdo dovolit to, co si dovolí, například ho nazvat "pijavicí, která žije z našich daní" (reálný výrok na jednom zastupitelstvu) - a nic se neděje, ale současně kdyby naprosto stejný výrok o "pijavici, která žije z našich daní", padl vůči občanu romské národnosti, který, ač zdráv, nikdy nepracoval, bude to trestný čin? Proč nepoužíváme stejný metr?

Svoboda slova není právo urážet. A ani starosta malé obce či malého města si nemusí dát všechno líbit. Kritika může být tvrdá, odhalující i závažné věci, ale nikdy nesmí být dehonestující svými výrazy a malostí. A už vůbec nesmí nikdo o nikom beztrestně lhát. Ochrana osobnosti se dotýká každého, a to, že politikové musí vydržet více, neznamená, že musí vydržet vše.

Pokud budeme připouštět, tolerovat nebo dokonce obhajovat záměnu svobody slova za právo zasahovat hrubě do osobnosti člověka jen proto, že chce působit ve veřejném životě, nikdo z kultivovaných lidí do politiky nepůjde. A potřeba by jich tam byla jako soli.

A pokud to bude tak, že zatímco starostu můžeme urážet co libo, ale kolem jiného budeme chodit po špičkách jen proto, že má jinou barvu pleti, ocitáme se ve společnosti, která je nespravedlivá, nechová se v obdobných situacích ke všem stejně, tedy škrtla rovnost občanů před zákonem. A to není v právním státě prostě možné.

Nemůžeme zakazovat pravdu pod hrozbou trestu, a nemůžeme naopak bez trestu nechat šířit jasné lži. A chceme-li žít v kultivované společnosti, musíme dbát ochrany osobnosti všech - nejen některých. Starosta malé obce si zaslouží stejnou právní ochranu své osobnosti, jako příslušník jakékoli menšiny.

Osobnost máme každý stejnou, a chrání ji zákony této země. A nechrání ji jen pro někoho - ale pro všechny.
Rovnost před zákonem bychom si tedy měli uvědomit v každé konkrétní situaci, a tvrdě ji začít vyžadovat.
Protože jen taková společnost je spravedlivá, jen taková společnost je právním státem.