Žijeme v právním státě. Nebo už ne? Známé osobnosti na to spoléhají a žádají obranu proti cenzuře.

Dnešním dnem se spustí kampaň na podporu petice STOP CENZUŘE. A není to petice ledajaká, když se podíváme na jména prvních signatářů. Nepolitická aktivita, podpořena řadou známých jmen, která jasně pojmenovala cenzuru na internetu, správně položila otázky a klade jasné požadavky, tu byla zapotřebí jako sůl.

Nemůžeme přece strpět, aby anonymní lidé cenzurovali obsahy sítí, a dodavatelé této služby si dovolili hodnotit názory jejích uživatelů. A nejen hodnotit, ale přímo mazat, blokovat, a bránit tak zveřejnění. Nikdo jim k tomu nedává právo, a to ani vlastnictví dané poskytované služby. Je to podobné, jako by vám prodavačka odmítla prodat boty, protože se jí nelíbil váš včerejší blog.

Tedy pokud žijeme v právním státě, nemůžeme tolerovat, že někdo, často ani nevíme kdo, zasáhne do našeho soukromého profilu, a sebere nám (ukradne) náš text, fotografii nebo třeba anekdotu, protože ji vyhodnotil jako "závadnou". Ani ten, kdo vám prodává boty, vám nemůže přece diktovat, kdy a jak je budete nosit, a pokud to uděláte jinak - po svém - vám je prostě bez varování nemůže sebrat.

A sítě jsou zboží, produkt, služba... Jako každé jiné.

Zásahy na internetu se už dávno netýkají jen nějakých extrémních textů, ale i tisíců úplně běžných názorů, vtipů, humorné nadsázky, karikatur, názorových zkratek, kdy někdo si osobuje právo filtrovat to, co přijde ke čtenářům, čímž si osobuje právo utvářet sám svým názorovým proudem veřejné mínění. A to je neskutečně nebezpečné, a zavání to diktaturou. Kterou jsme zažili. Mohou se tak ovlivňovat volby, oblíbenost politiků, ekonomické zájmy... Zkrátka hrát hry, které jsou jasnou manipulací.

My, kteří máme za sebou tuto zkušenost, tedy dobu s povinně jednotným názorem, s cenzurou a autocenzurou, se cítíme právem ohroženi, protože si uvědomujeme, jak kráčíme zpět. Do doby, kdy se jinak mluvilo doma, jinak venku, a kdy jsme dětem říkali "tohle prosím nikde neříkej (a nepiš)". Tedy učili nás lhát, nebo, v tom lepším případě, mlčet. Až jsme si tak nějak zvykli, a ta "dvojí pravda" se stala samozřejmou součástí našeho života. A už si zase zvykáme, autocenzurujeme... A je to obrovská chyba.

Mlčet je známka nesvobody. A my nechceme žít ve světě, kde se vyslovují názory s obavami Jako kdysi. Nechceme něco jiného říkat doma, s přáteli, v práci...a něco jiného veřejně. Jako kdysi. Máme právo na svůj názor kdekoli. A nikdo, opravdu NIKDO, nemá právo nám tento základní princip právního státu krást.

A proto vznikla petice STOP CENZUŘE.

Jejími prvními signatáři (abecedně) jsou:

Miroslav Bárta, prorektor a egyptolog
Stanislav Bernard, podnikatel
Pavel Cimbál, programátor a přednášející
Petr Drulák, bývalý velvyslanec
Andrej Duhan, právník a publicista
Pavel Fajt, hudebník
Jefim Fištejn, publicista a scénárista
Jan Gregor, místopředseda Aliance pro rodinu
Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka - je mi ctí
Marian Kechlibar, publicista
Martina Kociánová, moderátorka
Zbyněk Maděryč, fotograf
Michal Malý, podnikatel
Pavel Matocha, místopředseda Rady ČT
Ondřej Neff, spisovatel a fotograf
Zbyněk Passer, předseda České společnosti přátel Izraele
Marek Stoniš, šéfredaktor
Karolina Stonjeková, PR manažerka
Roman Tesař, ředitel firmy
Ondřej Tesárek, publicista
Daniel Vávra, kreativní ředitel a publicista
Vlastimil Veselý, konzultant
Jan Všianský, podnikatel
David Zábranský, spisovatel
Matyáš Zrno, šéfredaktor

A co petice pořaduje? Jak jsem uvedla v úvodu. Samozřejmost. Tedy samozřejmost v právním státě. Žádnou cenzuru na území České republiky. Tedy ani na internetu.

Proto vyzýváme zákonodárce Parlamentu, vládu a prezidenta České republiky, jejichž povinností je chránit náš ústavní pořádek, aby

1. zahájili veřejnou debatu s účastí široké veřejnosti o tom, jak zabránit omezování svobody projevu na sociálních sítích, které již začíná deformovat politickou soutěž a fungování demokratických procesů,

2. bez zbytečného odkladu vytvořili parlamentní komisi se zastoupením všech stran v Poslanecké sněmovně a odborníků z oblasti práva, která by se zabývala případy občanů i právnických osob, jejichž účty byly blokovány a příspěvky smazány, aby tyto zkušenosti mohly být využity pro následný zákonodárný proces,

3. po globálních platformách žádali formou zákonné povinnosti ustanovení odpovědné osoby s působištěm v ČR a s přiměřenými rozhodovacími pravomocemi pro průběžné řešení případů, kde mohl být porušen zákon.

Celý text petice najdete zde:

https://stop-cenzure.cz/

A je-li vám demokracie v České republice milá, můžete připojit svůj podpis. Jako jsme tak učinili my - napříč profesemi. Protože už nestačí jen mluvit,ale je třeba konat. Nikdo nám přece nebude diktovat, co si máme myslet, jen proto, že si to myslí on sám.

V těchto dnech kde kdo prohlašoval,kým je. Já osobně považuji za nejpodstatnější tuto větu.

Jsem svobodný občan.
I am a free citizen.
Ich bin ein freier Bürger.
Я свободный гражданин.
我是自由公民

"A (cenzurující) proletáři všech zemí, ... ... ..." - (viz výrok Jiřího Kodeta z filmu Pelíšky).

A aby se to naplnilo, každý váš podpis pod peticí má svůj význam.