Ústavní soud by měl zrušit i část zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Když už se do toho dal.

Ústavní soud rozčeřil vody kolem volebních přepočtů. OK. Mělo to sice přijít tak před dvěma lety, když už ne hned před dvaceti, ale o tom psát nechci. Pokud ale úprava, kterou Ústavní soud zrušil pro volby do sněmovny, byla protiústavní, hned druhý v pořadí na zásadní změnu musí být zákon o volbách do zastupitelstev obcí a měst. Tam bije zahrávání si s rovnými podmínkami do očí ještě víc. Jak to, že to nikomu už tři desítky let nevadí?

Všichni víme, jak se volí do zastupitelstev. Lidé křížkují napříč stranami, tedy na rozdíl od sněmovny nevybírají jen jednu, ale dávají svou osobní důvěru konkrétním lidem, nikoli stranám. Velká města nevyjímaje, protože skutečné osobnosti nelze v samosprávě přehlédnout. Jenže pak se tím zatřepe, a kde jsou hlasy lidí konkrétním lidem… Vím, jaké slovní spojení by použili někteří bodří starostové, ale já zůstanu dámou. Jsou úplně v háji, a lidé dodnes kroutí hlavou, jak je možné, že v zastupitelstvu není Pepa, který měl přece tolik hlasů, a naopak je tam Tonda, který jich měl méně než polovinu. A opět zdůrazňuji, že jde o hlasy nasbírané tak poctivě, že víc už to snad nejde.

Uvedu příklad kandidátky, na níž jsem kandidovala kdysi dávno (záměrně neuvádím strany ani rok).
V zastupitelstvu usedly volební strany a kandidáti s těmito počty hlasů od voličů:
„Naše“ kandidátka – 1437, 1231,1145, 1083, 1074, 1042, 903 + poznámka: poslední (!!!) kandidát této kandidátky měl 687 hlasů, tedy více než vyznačení zastupitelé, kteří mandát přepočtem získali.
Strana A - 591, 628
Strana B - 638, 628
Strana C – 569, 483
Strana D – 534, 613
Strana E – 904, 638
Strana F – 957, 610, 595

Do zastupitelstva se tedy nedostali kandidáti s počtem hlasů 1000, 966, 968… a usedli tam naopak lidé, které volilo jen 483, 534, 569 a tak dále voličů
(Poznámka: Řada z nich si pak paradoxně kladla nejvyšší požadavky včetně funkce starosty města).

Lidé skutečně nechápali, jak je možné, že v zastupitelstvu není „Pepa“, který od nich získal 1000 hlasů, ale usedl tam naopak člověk, který s bídou nasbíral oněch 483.

To proto, že i když se zdánlivě umožňuje volit konkrétní kandidáty napříč spektrem, hlasem pro kandidáta nepodporujete jeho, ale jeho volební stranu.

Tedy přesto, že se nevolí kandidátky podle volebních stran, ale poctivě se křížkuje napříč, realita je pak úplně jiná – a pomáhá často výrazně méně úspěšným kandidátům. Takže sice je krásné pak počet mandátů přepočítat stranickou metodou, ale výsledek nemá se skutečnou vůlí voličů co dělat.

Pokud chtějí voliči v zastupitelstvu onoho Pepu, a dají mu proto svých poctivých 1000 hlasů (křížků), nemůže ho prostě přeskočit někdo, kdo dostal od voličů jen 483 hlasů. Jen proto, že se tzv. sveze se svou volební stranou tzv. na procenta. Bylo by to - alespoň logicky - v pořádku, kdyby se i do zastupitelstev obcí volily jen volební strany. Tam by byla procenta na místě – jak jinak. Jenže to je zase v samosprávě moc politické – ta je opravdu o lidech, a to napříč spektrem.

Volební strany mají nabídnout své kandidáty, lidé je mají „zakřížkovat“, tedy dát jim své konkrétní hlasy, a zastupitelstva by měli vytvořit ti, kteří získají nejvyšší důvěru voličů právě podle počtu hlasů. Šanci by tak získaly i jednotlivé osobnosti nebo kandidátky s menším počtem kandidátů, které dnes odrazuje právě to, že MUSÍ jít na nějakou „plnou“ kandidátku, jinak nemají šanci. I kdyby je volilo pět tisíc lidí – v prezentovaném případě. Semele je stranický přepočet.

Co tedy očekávám? Že někdo zákon o volbách do zastupitelstev napadne u Ústavního soudu s cílem ho změnit. Dosáhlo by se tím hned dvou efektů – složení zastupitelstev bude odpovídat skutečné vůli voličů dané obce či města, a volební strany se budou snažit, aby měly na kandidátkách opravdové místní osobnosti. Protože bude jedno, jestli jich tam bude 21 nebo deset. Podstatné bude, kolik daný člověk získá hlasů svých spoluobčanů.

Jako právnička si samozřejmě uvědomují některé dílčí otázky, které by bylo nutné promyslet, ale to vše je řešitelné, protože jsou to detaily – chce to jen chtít. Nelze přece míchat hrušky s jablky – buď volím konkrétní lidi, nebo volební strany. Ten kočkopes, kterým je zákon o volbách do obecních zastupitelstev, odrazuje lidi do voleb jít, a občany k volbám chodit, protože jejich výsledkům nerozumí. To proto, že ten výsledek neodráží jejich vůli o tom, kdo by měl v zastupitelstvu jmenovitě sedět.

Podle mého názoru je totiž popsaná kombinace protiústavní, neboť nevyjadřuje vůli voličů, která se jim svěřuje jen zdánlivě. A vůle voličů je to, o co ve volbách přece jde, zvláště když zákon umožňuje ony konkrétní hlasy konkrétním lidem. Navíc by nový přístup přestal diskriminovat neúplné kandidátky. Ostatně i tak by se každý jistě snažil představit svůj tým, vědom si toho, že sám má potom jen jeden hlas. Tedy skupinové kandidátky by jistě byly nadále motivující a nejčastější. Jen by se skutečně začali volit lidé na nich. Protože ti se, přestože si to lidé stále myslí, ve skutečnosti až tak nevolí. Hlas pro konkrétního kandidáta je hlasem pro volební stranu. Až v druhém běhu pro to konkrétní jméno. Mělo by to být právě naopak – myslíme-li to s těmi volbami opravdu fér.

Tedy druhý v řadě na změnu by měl být zákon o volbách do zastupitelstvech obcí. Vůli lidí v obcích a městech není třeba modifikovat následným přepočtem. Oni moc dobře vědí, proč ke kterému jménu dají svůj "křížek". Tak jim konečně tu skutečnou volbu zaručme. Máme na to ještě rok a půl.

(Děkuji Ing. Janě Juřenčákové, jež mne k návratu a k zamyšlení nad daným zákonem v souvislosti s nálezem Ústavního soudu inspirovala)