"Nenosí roušky. Byl na zakázané demonstraci. Kadeřnice ho navštívila doma. Sousedi vypověděli, že se to děje stále. Odmítl vypovídat, zda si sedal tam, kde to bylo zakázáno. Odmítal se podrobit testu. Vyjadřuje veřejně nespokojenost s opatřeními vlády. Děti doma řádně nepoučil, a nabádá je k nesposlušnosti. Na pracovišti odmítá nosit respirátor údajně proto, že se dusí. Tvrdí, že má právo vykonávat svou práci bez tohoto omezení. Odmítá očkování s primitivním argumentem, že je dobrovolné. Nechce být nositelem covid pasu, a trvá na tom, že musí stačit klasický pas. Proto má už dnes zákaz výjezdu mimo hranice země.Neprojevil jako jediný z provozu zájem o přednášku o prospěšnosti covid testů. Je to nespolehlivý kádr. Doporučuji dát mu okamžitou výpověď. Nedoporučuji mu dát kladné doporučení." Vzpomínáte?



Nejsme přece tak slepí. Možná jen unavení. Vyčerpaní. Starající se o živobytí. Protože jinak bychom už dávno museli být v ulicích, a poslat všechna ta vládní opatření a „moudra“ tam, kam patří. Do propadliště dějin.

Musíme přece vidět, že na příkazy těch pánů a dam shora likvidujeme stále více sebe, své děti a svou zemi. A posloucháme politiky, kteří se nám smějí do očí, a bez uzardění prohlásí – ať nám to zruší, vydáme si další. A myslí tím protizákonná (!!!) opatření.

To, co by před rokem nikoho nenapadlo ani ve snu, je totiž realitou. Jsme silou a výhrůžkami nuceni plnit amatérské, nesmyslné a čím dál víc arogantní příkazy politiků, a současně ignorovat vážná varování a jasné a logické argumenty uznávaných profesionálů. Ať jsou to lékaři, psychologové, právníci či ekonomové. Ti se chytají za hlavu, a bezmocně přihlížejí devastaci všeho kolem.

Ano, napadl nás před rokem nový vir. Nepřečtený, proto zákeřný, a oslabující naši imunitu, takže někdo může kvůli němu i zemřít. Jako téměř u každé nemoci. V tomto směru není covid nic nového. Děsí nás nevyléčitelný AIDS, děsí nás rakovina, u které je to o kole štěstí, ve kterém vám nepomohou ani miliardy. Můžete na ni prostě zemřít, jako zemřel Steve Jobs. Očkování proti rakovině ani AIDS tu není ani za desítky let. Na covid je za pár měsíců. Jak spolehlivé, účinné a bezpečné ukážou až další roky.

Přesto není rychlá vakcína jediná věc, kterou se covid od jiných virů liší. Tou druhou je to, jak je zneužíván k ničení všeho, co nás obklopuje, a k odebírání základních práv a svobod nám všem v takovém rozsahu, až se nechce věřit, že lidé ještě nejsou v ulicích. Aby se ptali PROČ se to děje, když to evidentně ničemu nepomáhá.

Odpověď ale není tak těžká. Politikům se prostě velmi zalíbilo poroučet z pozice vrchnosti, která je nekritizovatelná, a kterou musíme na slovo poslouchat, i když nařizuje protizákonnosti, stupidity, a dokonce i to, co ohrožuje naše zdraví a zdraví našich dětí. A abychom je opravdu museli poslouchat, pojistili se. Když museli přestat zneužívat bezostyšně a opakovaně nouzový stav, protože se sněmovně podařilo ho neprodloužit, byl bohužel ihned a překotně přijat pandemický zákon, který se do té doby bál ministr vnitra dát vůbec na stůl. Tak moc si byl vědom jeho nehorázného obsahu. Ale najednou, protože bylo vyvoláno zdání, že bez nouzového stavu za pár dnů zahyneme (a hrubě se u toho zneužilo úleku hejtmanů), tento pandemický zákon spadl vládě do klína se vším, co umožňuje páchat, tak snadno, že v to nikdy nemohla ani doufat. A tento pandemický zákon, právních kvalit jako dosavadní opatření, je stejně hrubě jako nouzový stav zneužíván. K opatřením, která nemají důvod, která nemají logiku, a která nás systematicky ničí, protiprávně diskriminují a odebírají nám ústavní práva. Soudy sice řadu opatření a zákazů zpětně ruší, ale ihned se vyhlásí další opatření a zákazy, a opět klidně protizákonná; tím jsou lidé drženi v kleštích, proti kterým nemají obranu. Protože opatření platí opět do doby, než jsou zrušena. A věty o podobném zneužívání svých pravomocí klidně říkají ministři dokonce do kamer, aktuální ministr zdravotnictví dokonce vždy s úsměvem. Až člověk zaváhá, zda by to nechtělo namísto právníka spíše psychiatra. Ostatně toho asi brzy budeme potřebovat všichni - abychom se nezbláznili.

Marně totiž lékaři a psychologové zvedají hlas, že tak, jak se to dělá, je to prostě tragické. Že roušky a testování dětem ničí zdraví a psychiku (ostatně natvrdo to řekl nedávno německý výmarský soud, a dětem zrušil roušky, testy i rozestupy). Plošné testování dospělých že je také k ničemu, a lidem navíc ničí sliznici. Navíc se opravdu ukazuje, že žádná ohniska se nikde nekonají. Přesto se testuje zvesela dál. Zkrátka diktuje se, zakazuje a přikazuje 99% zdravých, a argumentuje se u toho 1% nemocných. Hlavně, že se hýbou obchody. Ovšem jen ty vyvolené, protože ty nevyvolené krachují, a tisíce lidí tak zoufale přihlížejí, jak jejich často celoživotní dílo padá ke dnu. Protože pomoc státu je směšná nebo žádná.

Lidé tak mají zničené životy, a k tomu ještě sobě i dětem ničí na příkaz shora zdraví. Individuální obrana cestou žalob je náročná, složitá, úmorná, a na to se spoléhá. Že do toho lidé, a možná ani právníci, nepůjdou. A pak se sází taky na strach. Lidé raději poslechnou, aby nepřišli o práci, i ty děti dají raději do té školy, neb jim stát sebral peníze na péči o ně. Jednání lidí tak není svobodné a ovládá je hlavně obava z budoucnosti. A tak ustupují vydírání, manipulaci a vyhrožování. A to i tehdy, když jejich přání vypadat jako člověk je podmíněno nedůstojnou a protizákonnou testovací procedurou. Protože jen tak mohou vstoupit do kadeřnictví. A nejen tam.

Není to v souladu s právním státem a není nás to důstojné. Ničí to vztahy mezi lidmi, ekonomiku, zdraví fyzické i psychické, a boří často celoživotní snažení.

Lže se nám navíc v přímém přenosu. Číslům, ve kterých není jediný případ úmrtí na chřipku, nemůže věřit nikdo. To, že prožíváme pandemii, když čísla nedosahují ani hodnot epidemie, je další těžká manipulace slovy. Cenzuru nepohodlných názorů lze přirovnat k cenzuře před listopadem. Představa, že zavřením lidi doma se covid lekne a uteče, je nebetyčná hloupost. Přikazovat kadeřnicím porušovat zákony této země a evidovat osobní údaje, aby tuto protiprávnost mohla dokonce kontrolovat hygiena, to už si každý právník musí promnout oči, zda sní, či bdí. Zakazovat lidem kyslík i venku, a drtit je tak, že mají nosit roušku, i když kolem není živáčka, je tragický dokument doby. O dětech, kterým se ničí zdraví rouškami, a které jsou testovány, aby se spotřebovaly nekvalitní, vládou nakoupené testy, je už jen vrchol ledovce. A pokud kdo věří, že za pár měsíců je tu bezpečné očkování, pak mu přeji hlavně ono štěstí – aby to tak skutečně bylo.

Ano, covid je zlo. Jako každá nemoc. A jako každé jiné nemoci se ho právem bojíme. Ale namísto aby se vůči němu postupovalo promyšleně, ve spojení s odborníky, jednotně a rozumně, zkrátka tak, aby každé opatření lidé chápali a ve vlastním zájmu ho trpělivě respektovali jako opatření patřičné a přiměřené, vykazuje boj s covidem jasné prvky zneužití moci, protože ničím jiným protiústavní a protiprávní opatření nejsou. To, co se tu děje, je proto možné klidně nazvat pandemická diktatura, která nemá co dělat s ochranou našeho zdraví, s principy právního státu ani se zdravým selským rozumem.
A lidé? Dodržují to vše hlavně proto, aby měli klid, aby se nemuseli soudit, aby se jim alespoň něco málo povolilo… a kde mohou, tam to ošidí. Vzpomínáte si na Zdeňka Svěráka? Jak v Koljovi věšel vlaječky na okna? A proč? Ano, přesně tam jsme. A pokud to takto půjde dál, stejně nám nezbude, než do těch ulic vyjít. Ta trpělivost jednou prostě přeteče, a i za ty „vlaječky“ v podobě dusících respirátorů nám už bude stydno.

Možná se ten okamžik blíží. Až o nás někdo povede evidenci, jakou jsem napsala v úvodu tohoto blogu, musí ty saze bouchnout. Protože evidentně tímto směrem kráčíme.

A k tomu nás čekají volby. Zatím jsem žádou z velkých stran neslyšela, co s tímto zdravotním, právním, ekonomickým a etickým marasmem, ve kterém my teď dole denodenně žijeme, hodlají udělat. Přitom je to hlavní téma doby. Tedy i voleb. Měly by tedy říct, co všechno zruší, jak budou postupovat vůči covidu oni, budou-li ve vládě, a jakou vyvodí odpovědnost za to, co se tu nyní děje. A taky, že zveřejní všechny smlouvy, které stát v době nouzového stavu uzavřel, a které jsou zatím utajeny. Občané této země chtějí slyšet, co všechno bude po volbách ve vztahu ke covidu jinak, a kdo nám za to ručí hlavou.