Móda je bohyní ženy, neboť je taková jako ona sama
…. rozmarná, vášnivá, senzitivní a mnohdy krutě rozumná. Hamletovo „být či nebýt“ se v ní proměňuje „v mít či nemít“.
Módě nelze upřít výpovědní hodnotu. Mapuje dobu, ve které vznikla, neboť reaguje na události politické, kulturní, na sociální problémy společnosti. Je nevypočitatelná. Stačí jí malý impuls a vytryskne jako pramen, šíří se rychlostí požáru a zavalí nás jako lavina. Je to živel. Pyšná a nedotknutelná těmi, kteří ji nenávidí, puritány, feministkami, levicovými režimy. Móda ví, že má i své oběti. Nevšímá si jich, jako si nevšímá těch, kteří jí pohrdají. Ovšem právě aktivní pohrdání módou je silný módní postoj.
Společenské elity vždy proměňovaly postoj k módě. Hippies de Luxe svlékli západního gentlemana ze smokingu a jako oblek pro slavnostní příležitosti mu vybrali kaftan. Radikálové 70. let, bojovní, s heslem „nechte kytky na louce“ přišli s nápadem kostýmu „malé teroristky“, kterým reagovali na únosy letadel. Yuppies o desetiletí později zbožňovali dokonalé krásky z Planety Barbie se stejnou intenzitou jako modely návrháře Gianni Versaceho evokující prostitutky z Felliniho filmů.
V devadesátých letech, kdy se internet stal informační dálnicí, dochází k zajímavému a dosud neprozkoumanému úkazu. Móda pohrdala barvou, vítězila černá a šedá. Generace devadesátých let, označená jako Generace X, se tvářila infantilně. Nechtěla mít za nic zodpovědnost, vykrádala jen kulturní skříně minulosti a subkulturní styly spojené s muzikou. Pro inspiraci zašla móda až do prehistorie a byly pročesány i ty nejzapadlejší kouty světa. Kosmopolitní zmatek vzbudil pocit, že ve světě módy neexistují žádná pravidla. Rychlost střídání trendů nedovolila, aby se vzpomínky na minulá období obrátily v popel. To doposud v módním světě platilo. Probudit je k životu, “pošťárat“ se v popelu, bylo výsadou zasvěcených návrhářů, kteří si byli vědomi ztráty paměti svých zákazníků. Teď už se na nic čekat nemusí. Všechno je přijatelné – Anything goes.
Současná Generace Y, mladí lidé, kteří sotva překročili dvacet let, se tváří velmi asertivně a uvědoměle. Módní experti očekávali ekologický teror, ale překvapil je techno-teror, daleko racionálnější. Generace Y vzhlíží k budoucnosti, miluje perfektní funkční materiály, přestože dnešní posedlost leskem evokuje lety do vesmíru spojené se zašlými vizemi 60. let.
Móda bývá rozporuplná. Kromě futurismu je nutné i nostalgicky snít. Kde jsou ty časy dokonalého řemesla a vůně starých šatníků? Najdeme ji jen v módních salonech se staletou tradicí. Tam, kde přetrvává úcta k věcem. „Laciné věci jsou drahé a luxus je výsadou zasvěcených,“ píše přední módní tvůrkyně třicátých let Elsa Schiaparelli.
Móda, která zvlčila ve chaosu kosmopolitních měst přeplněných nejrozmanitějšími etniky, jako by nyní dospěla. Odvaha klesla na ceně a rozum podražil. Došlo na slova slavného dandyho Brummella, kterými se řídili i rebelující mods/ modernisté/ šedesátých let - „Je lepší mít jedno kvalitní sako se správným počtem knoflíků, než tucet se špatným“.
Oděv vypovídá o tom , kdo jsme nebo kým bychom chtěli být. Ve změti jazyků a kultur současných velkoměst je nezastupitelnou neverbální komunikací.
Módě nelze upřít výpovědní hodnotu. Mapuje dobu, ve které vznikla, neboť reaguje na události politické, kulturní, na sociální problémy společnosti. Je nevypočitatelná. Stačí jí malý impuls a vytryskne jako pramen, šíří se rychlostí požáru a zavalí nás jako lavina. Je to živel. Pyšná a nedotknutelná těmi, kteří ji nenávidí, puritány, feministkami, levicovými režimy. Móda ví, že má i své oběti. Nevšímá si jich, jako si nevšímá těch, kteří jí pohrdají. Ovšem právě aktivní pohrdání módou je silný módní postoj.
Společenské elity vždy proměňovaly postoj k módě. Hippies de Luxe svlékli západního gentlemana ze smokingu a jako oblek pro slavnostní příležitosti mu vybrali kaftan. Radikálové 70. let, bojovní, s heslem „nechte kytky na louce“ přišli s nápadem kostýmu „malé teroristky“, kterým reagovali na únosy letadel. Yuppies o desetiletí později zbožňovali dokonalé krásky z Planety Barbie se stejnou intenzitou jako modely návrháře Gianni Versaceho evokující prostitutky z Felliniho filmů.
V devadesátých letech, kdy se internet stal informační dálnicí, dochází k zajímavému a dosud neprozkoumanému úkazu. Móda pohrdala barvou, vítězila černá a šedá. Generace devadesátých let, označená jako Generace X, se tvářila infantilně. Nechtěla mít za nic zodpovědnost, vykrádala jen kulturní skříně minulosti a subkulturní styly spojené s muzikou. Pro inspiraci zašla móda až do prehistorie a byly pročesány i ty nejzapadlejší kouty světa. Kosmopolitní zmatek vzbudil pocit, že ve světě módy neexistují žádná pravidla. Rychlost střídání trendů nedovolila, aby se vzpomínky na minulá období obrátily v popel. To doposud v módním světě platilo. Probudit je k životu, “pošťárat“ se v popelu, bylo výsadou zasvěcených návrhářů, kteří si byli vědomi ztráty paměti svých zákazníků. Teď už se na nic čekat nemusí. Všechno je přijatelné – Anything goes.
Současná Generace Y, mladí lidé, kteří sotva překročili dvacet let, se tváří velmi asertivně a uvědoměle. Módní experti očekávali ekologický teror, ale překvapil je techno-teror, daleko racionálnější. Generace Y vzhlíží k budoucnosti, miluje perfektní funkční materiály, přestože dnešní posedlost leskem evokuje lety do vesmíru spojené se zašlými vizemi 60. let.
Móda bývá rozporuplná. Kromě futurismu je nutné i nostalgicky snít. Kde jsou ty časy dokonalého řemesla a vůně starých šatníků? Najdeme ji jen v módních salonech se staletou tradicí. Tam, kde přetrvává úcta k věcem. „Laciné věci jsou drahé a luxus je výsadou zasvěcených,“ píše přední módní tvůrkyně třicátých let Elsa Schiaparelli.
Móda, která zvlčila ve chaosu kosmopolitních měst přeplněných nejrozmanitějšími etniky, jako by nyní dospěla. Odvaha klesla na ceně a rozum podražil. Došlo na slova slavného dandyho Brummella, kterými se řídili i rebelující mods/ modernisté/ šedesátých let - „Je lepší mít jedno kvalitní sako se správným počtem knoflíků, než tucet se špatným“.
Oděv vypovídá o tom , kdo jsme nebo kým bychom chtěli být. Ve změti jazyků a kultur současných velkoměst je nezastupitelnou neverbální komunikací.