Vláda schválila další rozdělení peněz z Evropské unie na příštích sedm let. Návrh byl špatně sestavený a ministři za ČSSD jej nepodpořili. Zkusím vám stručně vysvětlit proč.



Ač se o tom moc nemluví, Evropská unie má jako jeden ze svých hlavních cílů sbližování životní úrovně mezi státy a regiony. To byl také jeden z důvodů, proč jsme do Unie v roce 2004 vstupovali. Na podporu tohoto sbližování má tzv. kohezní politiku, která se vždy plánuje v sedmiletých cyklech. Je však zvykem, že peníze se čerpají ještě déle. To znamená, že dnes rozhodujeme o tom, jak moc se přiblížíme životní úrovní západu a jak bude vypadat velká část veřejných investic v naší zemi prakticky až v roce 2030.

Ministerstvo pro místní rozvoj, které má program na starosti, bohužel přišlo s návrhem, jak investovat méně peněz do lidí, do jejich kvalifikací, do jejich schopnosti udržet se na trhu práce, zato více peněz do dalšího betonu a do projektů, které sice potěší stavební firmy, ale lidem životní úroveň zlepší minimálně. A nejsme sami, kdo tento postup nechápe. Nechápou ho ani organizace, které pomáhají potřebným. V době, kdy musíme co nejvíce prostředků směřovat do lidského kapitálu, vidíme tendence osekat nám o třetinu finance na nesmírně důležité investice do lidí.

Operační program zaměstnanost plus, který se právě těmto investicím věnoval, bude celkem o zhruba 20 miliard korun nižší než aktuální operační program. Už Evropská komise sice navrhla o něco méně peněz, protože nezaměstnanost je v Česku na evropské poměry nízká, ale návrh Ministerstva pro místní rozvoj tento pokles ještě zbytečně prohloubil – v aktuální krizové situaci proti veškeré logice.

Ministryně pro místní rozvoj se chlubí, že si Česká republika vyjednala – a zajímalo by mě, co jsme za to museli „zaplatit“ ve zbytku jednání – možnost převést 25 procent zdrojů mezi jednotlivými fondy. Právě tento mechanismus byl využit, aby se snížili plánované investice do lidského kapitálu.

Návrh, pro který hlasovalo Hnutí ANO, vnímá jako vstřícný krok, že ve prospěch investic do „betonu“ sebere oblasti zaměstnanosti, sociální a vzdělávání 10 procent finančních zdrojů, tedy přibližně 6 miliard. Kč. Jenže vše je o prioritách, převod je možný i opačným směrem. Tedy směřovat více peněz do lidí – např. do sociálních služeb, do podpory seniorů, do vzdělávání zaměstnanců. Vláda ale udělala přesný opak.

Kolik za těch 6 miliard korun postavíme kilometrů dálnic? Opravdu nám v době nejhlubší krize v novodobé historii pomůže mírně navyšovat výdaje do dopravy – kam by patrně stejně směřovaly, protože tempo stavby dálnic u nás škrtí příprava projektů, nikoliv nedostatek peněz? Na druhou stranu ztráta těchto prostředků v oblastech lidského kapitálu bude znamenat nejen utahování opasků dobře rozjetým projektům v oblasti zaměstnanosti nebo sociálních služeb. V mnohých případech by to bylo i omezení pro tolik důležitou podporu rodin s dětmi, seniorů, zájemců o zaměstnání, rozvoj paliativní péče či podporu zavádění nových programů časného záchytu nemocí.

Pandemie zasáhla celý svět náhle a velmi tvrdě. Trh práce se nám mění rychleji, než jsme očekávali. Nastalá krize nejhůře dopadá na rodiny s dětmi a seniory. Pokud máme v příštích letech někam investovat, musíme začít především u nich. To je nezpochybnitelný fakt. Přesto tu Ministerstvo pro místní rozvoj rozehrálo hru, která je hazardem, jež může na řadu let negativně ovlivnit životy mnoha lidí.

V posledních týdnech a měsících není moc věcí, jimiž bychom se jako Česká republika mohli chlubit. V oblasti zaměstnanosti se nám ale stále daří držet evropské prvenství. Podle posledních celoevropských dat byla míra nezaměstnanosti v České republice 3,1 procenta, evropský průměr je přitom více než dvojnásobný (7,4 procent). Za tímto úspěchem stojí nejen pracovitost českého národa, ale zejména dlouhodobá podpora pracovního trhu z operačního programu zaměstnanost a v nynější krizi skvěle fungující pomoc z programu Antivirus.

Ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením sociální demokracie za uplynulé roky dokázalo, že moc dobře ví, jak se dělá správná politika zaměstnanosti a jak efektivně využít peníze z EU, aby měly pozitivní dopad na pracovní trh. A teď bychom neměli tuto podporu brzdit. Naopak! Evropské peníze musíme efektivně využít například na rekvalifikace a na zvyšování a rozšiřování stávajících znalostí a dovedností. A to nejen přes úřady práce, kde jsme dnes kapacitně připraveni zvládnout až 100 tisíc rekvalifikací ročně. Musíme podpořit vzdělávání zaměstnanců v podnicích, a to především v rámci rozvoje digitálních kompetencí jejich pracovníků. Zásadní je také podpora různých forem zkrácených úvazků například pro pracující rodiče, či rozvoj již schváleného sdíleného pracovního místa. Opomíjená by neměla být ani oblast celoživotního vzdělávání. Už dávno totiž neplatí, že co jsme se naučili ve škole, s tím si vystačíme až do stáří.

Evropské peníze, se kterými na našem ministerstvu hospodaříme, ale nejsou jen o trhu práce. Díky nim se můžeme lépe připravit i na stárnutí populace. Rozvoj neformální a sdílené péče, menší komunitní bydlení pro seniory, kvalitnější sociální služby, které starým lidem umožní zůstat co nejdéle doma nebo částečná deinstitucionalizace – to vše nedokáže stát ufinancovat sám.

Ale nejde jen o peníze ze strukturálních fondů, které Česká republika získá. Debata se vede i o penězích z tzv. Národního plánu obnovy. Ty mají sloužit k zajištění obnovy a odolnosti hospodářství vůči budoucím krizím. Nemůžou být jen jednoduchou investici do betonu, jak si to představuje pan premiér spolu s panem vicepremiérem Havlíčkem. Musíme investovat do aktivní politiky zaměstnanosti, prostřednictvím jeslí podporovat rodiče s nejmenšími dětmi atd.

Dalším velkým úkolem je také důchodová reforma, na jejíž parametrech se shodují politici, odborníci i samotná OECD. Na základě doporučení Evropské komise bychom na ni rádi získali finanční prostředky právě z Národního plánu obnovy. Konkrétně 18 miliard, díky kterým bychom mohli v prvních dvou letech překlopit systém tzv. nultého a prvního pilíře do praxe. A do pěti let by měla přijít komplexní daňová reforma, která přinese do systému další prostředky a zajistí tak jeho udržitelnost.

Současná krize i budoucí výzvy se týkají lidského kapitálu. Přiškrtit investice do této oblasti znamená znehodnotit všechny předchozí snahy, díky kterým se České republice dařilo budovat si dobré jméno daleko za svými hranicemi. Pevně doufáme, že se podobné kroky ještě podaří vrátit zpět. Prostor na to je a evropská pravidla to umožňují. Lidé musí být na prvním místě!