Autor textu: Roman Řípa, iniciátor projektu www.rozpocetverejne.cz
Diskuze nad touto otázkou byla nejen mezi přáteli, ale všude, kde jsem zahlédl, divoká. Zdá se, že polarizuje celou společnost. Zkusil jsem si odpovědět, proč tomu tak je. Po delším tápání zdá se mi příčina jednoduchá. Míchá se dohromady pět různých úrovní „hry“.

1. úroveň: Odbory x Zaměstnavatel
Pokud o firmě rozhoduje 5 členů představenstva a firma má 5.000 zaměstnanců, je vztah evidentně asymetrický. Je pak vcelku legitimní, pokud se strana, která tahá za kratší stranu provazu, snaží zorganizovat a být rovnocennějším partnerem pro vyjednávání. Obdobně vypadá například vztah mezi bankou a milióny klientů. Server www.bankovnipoplatky.com je pak jedním z projevů snahy vytvořit ze strany miliónů nějaký tlak na změnu chování hegemona.

2. úroveň: Řadoví odboráři x Představitelé odborů
Je otázka, jak moc představitelé odborů chtějí dokázat svou moc a cenu pro své potenciální spojence v politice a jak moc jim záleží na skutečných zlepšeních v jakékoliv rovině. 100:0 to není, 0:100 také ne.

3. úroveň: Pravá x Levá
Zde jde o klasickou politickou diskuzi. Máme klást důraz na osobní zodpovědnost a tvořivost? Nebo mít jako cíl pocit štěstí maxima lidí ve společnosti, které je z velké míry dáno relativním porovnáváním své situace s blízkým okolím? Platí, že stát je vždy neefektivní a měl by být minimální? A tak dále a tak dále. Toto je úroveň, která by teoreticky měla být řešena diskuzí politických stran.

4. úroveň: „Vysávači“ státu x Vysávané „ovce“
V České republice je veřejným tajemstvím, že zneužívání prostředků státu resp. jeho občanů přímou korupcí, předraženými a nesmyslnými zakázkami, je v řádu desítek procent.

5. úroveň: Finanční systém jako takový
Scénář „někomu půjčím hodně peněz a pak mu zabavím jeho veškerý majetek“ je opakovaný tisíciletí. Když to hrají lichváři s RPSN v řádech desítek a stovek procent, alespoň část populace to pohoršuje. Když nejdříve německé, francouzské a další banky napůjčují Řecku miliardy a pak přijde Mezinárodní měnový fond a řekne „Prodejte ostrovy a privatizujte, o co je zájem.“, je to totéž, jen je rozdíl v řádech. Celé je to ještě umocněné tým, že běžný lichvář svůj vstupní kapitál často reálně vydělal. Stávající pravidla systému financí ovšem velkým investorům výrazně usnadňují přístup k prostředkům k půjčení ničeho (systém částečných rezerv bank, způsob financování státního dluhu a jeho umořování inflací, reálná míra zdanění korporací v místech jejich působení, výše dědické daně, na jejíž efekt upozorňuje například Warren Buffet atd.).

Jak toto ovlivňuje můj vztah ke stávce?

1. úroveň: tu stávka moc neřeší, základném tématem stávky je „ne aktivitám vlády“. Tady není o konkrétním zaměstnavateli ani slovo.

2. úroveň: dilema „můj osobní zájem versus zájem mé organizace“ řeší každý člen jakékoliv organizace. Stejně tak volba cesty k dosažení cílů organizace je svobodná. Jen by předáci odborů měli mít na paměti, že kdo s čím zachází, tím také schází.

3. úroveň: diskuze „pravá x levá“ nepřísluší primárně odborům.

4. úroveň: tady je organizovaný tlak občanů rozhodně třeba. Ovšem od odborů jsem rozhodně neslyšel něco takového jako „Nebojte se poukázat na korupci a neefektivní čerpání prostředků ve vašem úřadě. Mizí tak peníze i na vaše výplaty. My vás ochráníme“. Odbory jako možný hybatel v této oblasti se mi tedy zdají zatím nedůvěryhodné.

5. úroveň: smutným paradoxem ovšem je, že odbory svými požadavky podporují chování, které výrazně nahrává scénáři „zotročíme vás až na kost“. „Cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly“ zde platí více, než by bylo milé.

Co tedy doporučuji? Nepropůjčit se odborům k jalové hře, ale stávky využít jinak. Uvědomit si, co můžeme a musíme ovlivnit z pozice občana.

Uvedený text není oficiálním stanoviskem iniciativy Vyměňte politiky.cz.