Tolik můžeme my, daňoví poplatníci, prodělat na Ekozakázce. Jak?

Základní fakta

Celá záležitost kolem této zakázky vznikla hluboko v devadesátých letech. Privatizované státní podniky byly často oceňovány způsobem, který byl pro dražitele výhodný. Od ceny privatizovaného podniku se totiž odečítala hodnota ekologických zátěží způsobených do roku 1992, které byly často nadhodnocovány a tím bylo možné získat podnik (někdy i řádově) levněji. Proto se tehdejší vláda rozhodla vytvořit systém garancí na likvidaci těchto ekologických zátěží, aby těmto nekalým praktikám zabránila.
Výše těchto záruk v průběhu doby dosáhla hodnoty 172,8 mld. Kč, z toho se do roku 2008 podařilo vyřešit záruky v hodnotě 46,5 mld. Kč. Tendr se tedy týká cca pětiset zbylých lokalit po celém území ČR.
V příslušných smlouvách je uvedeno (tvrdí ministerstvo financí), že tyto ekologické škody musí být odstraněny do roku 2015. Jinak hrozí soudy a arbitrážní řízení. Česká inspekce životního prostředí, která časové limity stanovuje, tvrdí, že to platí jen u části smluv, kde je fixní termín. A v případě potřeby není problém je prodloužit.

Podle ministerstva financí je aktuální hodnota garancí něco přes 100 mld. Kč.

Klíčová je tedy další otázka: jaké jsou skutečné náklady spojené s likvidací ekologických škod? Do médií zhruba před rokem unikla zpráva, že ministerstvo životního prostředí provedlo za garance České inspekce životního prostředí analýzu lokalit a vyčíslilo náklady na odstranění ekologických škod v rozpětí 25,3 – 31,7 mld. Kč. Měl jsem možnost mluvit s paní Tylovou, bývalou ředitelkou ČIŽP. Říkala, že odhad provedli lidé, kteří mají lokality na starosti, znají je, mají zkušenosti se sanačními projekty na obdobných lokalitách. Podle ní se chyba v odhadu může pohybovat v procentech, max. kolem deseti procent, rozhodně ne však v násobcích (stovkách procent).


Kdo je kdo?

Do tendru se přihlásilo celkem 6 subjektů:
1) Marius Pedersen Engineering a.s.;
2) GEOSAN GROUP a.s.; v případě vítězství bude spolupracovat se společností A.S.A. největším zpracovatelem odpadu v ČR.
3) Environmental services, a.s.; v případě vítězství bude spolupracovat se společností SITA. Ta je součástí francouzského holdingu Suez Environment, která v odpadovém hospodářství patří mezi přední hráče na českém trhu.
4) sdružení firem PPF Advisory (CR) a.s., ECOSOIL SUD Gmb, HAVE CZ odpadové hospodářství s.r.o., DEKONTA, a.s.;
5) konsorcium Deme Environmental Contractors NV a Dredging International NV;
6) sdružení firem "PD-Gruppe - Stavoprogres": P-D Industriegesellschaft mbH a STAVOPROGRES BRNO, spol. s r.o.
Přes zadávací podmínky „prošly“ do dalšího kola tři firmy: GEOSAN GROUP a.s., Marius Pedersen Engineering a.s. a Environmental services, a.s.

MARIUS PEDERSEN ENGINEERING
Je dceřinou společností dánské Marius Pedersen a.s. s devadesátiletou historií a působící ve 40 zemích světa. Významným vlastníkem dánského holdingu je u nás dobře známá VEOLIA z kauzy kolem pražské vody. To je ale náhodička. Matka navíc není stoprocentním vlastníkem. Ve skutečnosti tam má jen 57%. Dalších 21% kontroluje rakouská soukromá investiční skupina VCP Unternehmens Beratung, která je propojena s u nás dobře známou rakouskou firmou KAPSCH (stavitel a provozovatel velmi podezřelé zakázky mýtného systému). 22% pak drží společnost CIAS, jejímž jediným majitelem je plzeňský architekt Hynek Gloser. CIAS byl a je dvorním dodavatelem stavebních prací Plzeňské Škodovky a Appian Group. Mimochodem, je velmi zajímavé, že ekologické sanace Plzeňské Škodovky z velké části proběhly v době ředitelování Martina Romana a ačkoli garance byly okolo 2 mld. Kč, celkové náklady na sanace zaplacené státem dosáhly 12,5 mld. Kč. Kdopak že sanace prováděl? Marius Pedersen a Geosan group jako jeho subdodavatel.

GEOSAN GROUP
Společnost z 35% procent patří podnikateli z Velimi Luďkovi Kostkovi, který byl v minulosti podezříván z korupce, ale soud ho všech obvinění zprostil. Zbytek Geosan Group drží anonymní firmy Duplessa Investment Limited z Kypru (50%) a Britten Developments z Velké Británie (15%). Jistým vodítkem je, že společnost Duplessa, na valné hromadě zastupoval muž jménem Martin Vnouček. Ten se angažuje hned v několika firmách, v nichž působí nebo působil, spolumajitel Škody Holding Michal Korecký. A jsme zase u Appian Group…

ENVIRONMENTAL SERVICES
Je stoprocentní dcera finanční skupiny J&T, účelově založená k účasti v tendru o ekozakázku.
V čele firmy stojí Dušan Palcr, jeden z klíčových mužů J&T, zároveň bývalý spolužák, kolega a dlouholetý kamarád vrchního ředitele ministerstva financí Tomáše Uvíry, který je za ekozakázku na MF odpovědný. V případě vítězství bude spolupracovat se společností SITA. Ta je součástí francouzského holdingu Suez Environment, která v odpadovém hospodářství patří mezi přední hráče na českém trhu.

Stručná historie Appian Group

Appian Group Inc. vznikl ve státě Delaware, což je americká obdoba daňových rájů, v roce 1994. Zakladatelem a ředitelem byl zapsán Stephen L. Norris z Washingtonu. Společnost zaměstnávala špičkové manažery a zabývala se investicemi. Appian Group Inc. byla ale dne 18. 10. 1999 přejmenována na Poulwhite Investments Inc. Od toho okamžiku už neexistoval Appian Group v té podobě, jak byl u nás známý z tisku.
Vznikla prázdná skořápka. Tentýž den – opět ve státě Delaware – vzniká nová Appian Group Inc. Se základním jměním 1000 dolarů. Tato firma si ještě v tomto roce registrovala sídlo ve Washingtonu, a jejím presidentem, sekretářem, i ředitelem v jedné osobě je Belgičan Jacques de Groote. Tento pán byl výkonným ředitelem Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a lobbistou o kterém psali ve WallStreet Journal kvůli možnému konfliktu zájmů.
Dále byla ve Švýcarsku založena Appian Group Europe SA, se zde klasickým základním jměním 100 000 CHF.
Kolem roku 2002 vznikají další firmy (INVESTENERGY SA, SYNERGOINVEST SA…) registrované ve Švýcarsku.
V roce 2003 byla změněna celková struktura společnosti a byl založen Appian Fund s kapitálem jedna miliarda euro a strategií investovat zejména do energetiky a strojírenství ve střední a východní Evropě, hlavně v České republice. Tyto aktivity vyvíjel prostřednictvím dvou londýnských holdingových společností Appian Energy Plc a Appian Machinery Plc. Appian fund byl registrován na malém britském ostrově Guernsey, který má speciální zákonodárství, jež z něj činí jeden z tzv. daňových rájů.
Aktivity v České republice byly a jsou velmi rozsáhlé. Ve vztahu k ekotendru jsou zajímavé dvě kauzy: První je privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS), kde švýcarská policie v současné době vychází z hypotézy, že Appian Group společně s manažery mosteckých dolů použili ke skoupení akcií MUS peníze z jejího vlastního fondu na rekultivace. Mimochodem, při prověřování této kauzy narazili Švýcaři na stopu, která je přivedla až k pražskému podnikateli Romanu Janouškovi, kterému vyšetřovatelé obstavili konto v přepočtu s 221 miliony korun.
Druhou kauzou jsou již výše uvedené sanace ekologických zátěží Plzeňské škodovky (za 12 mld. Kč!) a její následná privatizace do rukou Appian Group za podezřele nízkou cenu méně než 1 mld. Kč. Připomeňme, generálním ředitelem byl Martin Roman a dále se zde objevují další jména dnes spojovaná s Appian Group/Škoda Plzeň: Marek Čmejla a Michal Korecký.

Můžeme tedy společně se švýcarskou policií pracovat s hypotézou, že scénář byl vždy stejný: peníze od státu (tedy naše – daňových poplatníků) určené na sanaci starých ekologických zátěží vyvedli mimo státní podnik, za tyto peníze si ten samý podnik koupili (podnik navíc úmyslně vedli do ztráty, aby byl levný a bylo to politicky průchodné) a miliardové majetky strategického významu byly v kapse. Stačilo, aby se dohodly a o výnosy podělily čtyři skupiny: manažeři státního podniku, parta, která to celé vymyslela, pravděpodobně i původní vlastník Appian Group (punc důvěryhodnosti) a politici a úřednici, kteří schválí privatizaci podniku, zajistí, kdo má vyhrát, a všechno to přikryjí (v obou případech jednomyslná rozhodnutí vlády).
(pokračování)

Zdroje:
Domácí internetová média (Ihned, Lidovky, Idnes, Novinky)
Britské listy
Dokumenty Transparency International
Rejstříky podnikatelských subjektů
Stránky ministerstva financí