Tento text má nulový bulvární potenciál, ale přesto ho považuji za nejdůležitější vzkaz politikům za poslední měsíce. Význam nespočívá v razanci a hloubce vyjádření; význam je v tom, kdo jsou jeho autoři.

Přes osm set manažerů a podnikatelů se minulý týden v Praze sešlo na ryze odborné dvoudenní konferenci o maloobchodu. Stala se však věc nevídaná. Organizátoři vydali po skončení dvě tiskové zprávy. Jednu standardní, jako obvykle pro odbornou veřejnost, druhou - poprvé v osmnáctileté historii akce - pro politiky. Z této „politické“ tiskové zprávy (médii samozřejmě nepovšimnuté) vyjímám:

„…V průběhu programu konference se v příspěvcích vystupujících objevilo nebývale velké množství kritických hlasů směřujících k vládě, parlamentu a práci politiků obecně. Především podnikatelé explicitně dávali najevo, že jejich trpělivost je u konce.

Nejpodrobnější účet politikům předložil ve své prezentaci Martin Moravec, spolumajitel řetězce drogerií TETA, který se zamýšlel nad rostoucím veřejným dluhem, korupcí a nekompetentností státní správy. Tyto „vícenáklady“ státu přepočítal na mzdy zaměstnanců a došel k závěru, že v současné době stojí každého zaměstnance (celkem přes 4,7 milionu lidí) roční splácení úroků z veřejného dluhu 70% jeho čisté měsíční mzdy. Korupce (odhad 200 mld. ročně) stojí každého zaměstnance více jak dva měsíční platy a nekompetentní rozhodování (při 10 % neefektivitě) 1,3 měsíčního platu. Celkem by tedy každý zaměstnanec mohl dostat o 4,2 měsíčního platu ročně více, kdyby stát fungoval odpovědně, slušně a efektivně.

Vzkaz podnikatelů z konference vládě je tedy jednoduchý:
Prosperita země je prosperitou jejích občanů. A podnikatelé nemohou prosperovat, pokud neprosperují občané. Proto je nutné, aby politici:
- přestali krást a nenechali se uplácet,
- přestali zadlužovat zemi,
- zvýšili efektivitu státu na úroveň běžnou v soukromém sektoru.“

Nevím, z jakých zdrojů chtěl Paroubek financovat v předvolební kampani slibované třinácté platy. Ale tady máme třináctý, čtrnáctý, patnáctý a šestnáctý plat, který ovšem nikdo nedostane. Tedy pardon, dostane. Pár zvolených a pár nezvolených vyvolených.

Jako každoroční účastník této výroční konference mohu potvrdit „opravdu blbou náladu“ přítomných podnikatelů.

Na celé zprávě je ale nejdůležitější jiná věc:
podnikatelé (zásadně odlišuji od podnikavců a velko-veksláků) si začínají čím dál více uvědomovat, že současný establishment výrazně ohrožuje stabilitu a prosperitu jejich businessu. Že ohrožuje motivaci jejich zaměstnanců a koupěschopnost jejich zákazníků. Že pokud se vyjmenované problémy rychle neodstraní, můžou být důsledky fatální. Možná je moje přání otcem myšlenky a dalších pět let se nic nestane. Ale možná se právě probouzí spící obr.

PS: Pro úplnost dodávám, že jsem zde poněkud zaujatý. Konferenci organizují tři subjekty: veřejnoprávní vysoká škola, oborový svaz a soukromý subjekt, kterého jsem jednatelem.