Jak se to vlastně stalo? Kdy a kde to začalo? Jak to, že jsme si ničeho nevšimli, nic nebo jen málo proti tomu dělali?

Vytunelovat jde asi všecko. I značka ODS, která měla o víkendu asi poslední šanci na záchranu. Tu (řízeně?) promarnila. S jistou dávkou masochismu jsem shlédl většinu projevů. Kdyby ODS byla normální stranou nebo měla alespoň zbytky sebezáchovy a dostatek svobodně se rozhodujících členů, musel by Jaroslav Kubera odjíždět jako nový předseda strany s velmi silným mandátem nejméně 95% hlasů. To se ale nestalo. Paralýza z analýzy? Ne, jen všudypřítomná beznaděj, vyprázdněnost, ideologické floskule, máslo na hlavě a možná i strach.

Slušní „řadoví“ členové (pokud tam ještě nějací byli) nenašli odvahu ani dostatek schopností se sjednotit, aby provedli „vnitrostranickou revoluci“ - jedinou a poslední šanci této partaje na kapačkách.

Současné (oficiální) vedení ODS vršilo jeden blábol na druhý, nezformulovalo ani základní sebereflexi, natož hlubší analýzu příčin současného stavu. O způsobech řešení ani nemluvě. Těžko uvěřit, že to důsledek jejich neschopnosti. To není „neumím“, to je „nemůžu“: velký kmotr se dívá.

Kmotři (předpokládejme, že režii kongresu měli v rukou), se tedy definitivně rozhodli: ODS jako značka bude vytěžena (rozuměj: využita pro rozkrádání) do mrtě a potom slavnostně, možná i rituálně, obětována. To není přitažené za vlasy. V businessu se tomu říká „dojná kráva“ a je to poměrně standardní postup u produktů či oblastí trhu za zenitem. Co toto rozhodnutí kmotrů znamená?

Pro občany je to zásadní a nejhorší možné sdělení: „Do vlády budeme dál nastrkávat bílé koně, budeme rozkrádat, co se dá a co nejrychleji, zákony a smlouvy nastavovat tak, aby vše bylo nevratné.“ Hraje se o Temelín, respektive ČEZ a celou energetiku. Hraje se o Lesy ČR, Letiště, VZP, církevní restituce a několik dalších mega soust.

V tomto kontextu je úplně jedno, zda vláda padne a kdo bude nový premiér. Nečas může být klidně odejit jen proto, že to bude výživné krmení pro novináře a obecný lid. Získá se trochu času, odvede pozornost od toho podstatného.

Při stávající pasivitě občanů a částečně přetrvávající roztříštěnosti občanských iniciativ je naší jedinou nadějí, že se lupiči nedohodnou na dělbě kořisti a vzájemně se paralyzují. Alespoň do doby, než výše zmíněné skupiny pochopí a přijmou svojí (spolu)odpovědnost za budoucnost.

Z hlediska současného politického systému je to stejně špatné nebo ještě horší: po kongresu máme poměrně jednoznačný důkaz, že ODS - a s vysokou pravděpodobností i další stávající mocenské strany - již není reformovatelná zevnitř (detailnější argumentace především k ČSSD zde).

Nevíme, kolik členů parlamentu (všech stran), vysokých úředníků a členů vlády podepsalo „Faustovu směnku“ a jsou tudíž vydíratelní a vedeni svými loutkovodiči „na krátko“. Stejně jako v krajích a mnoha obcích, ani na vládní a parlamentní úrovni se nemůžeme spolehnout na funkční opozici. Nemůžeme se rovněž plně spolehnout na NKÚ, policii ani justici. Částečně selhávají i média, veřejnoprávní selhávají naprosto. Parlamentní strany tedy v podstatě ovládly stát a vytvořily tím mocenský oligopol totalitního typu.

Tady končí demokracie, končí právní stát. K totalitě nám chybí poslední krůček: masivnější perzekuce oponentů režimu (putinizace politiky). Ale první testovací balónky jsou již vypuštěny: Roman Smetana je prvním mediálně známým případem. Celý politický a právní systém se krůček po krůčku ocitá mimo ústavní rámec.



Petr Pithart ve své předmluvě ke knize Fareeda Zakarii: Budoucnost svobody napsal:
„A tak i když svobodu ztrácíme, není to dlouho vidět. Také proto lidé o ni znovu a znovu přicházeli a byli pak vždycky zaskočení: jak se to vlastně stalo? Kdy a kde to začalo? Jak to, že jsme si ničeho nevšimli, nic nebo jen málo proti tomu dělali?“

Z tohoto pohledu možná máme poslední šanci vrátit situaci do normálu ústavně konformními prostředky. Pokud se to má podařit, je třeba vyvolat dostatečný tlak na:
• vyšetření a odhalení těch politiků a úředníků, kteří mohou být vydíráni (běží projekt cca 40 občanských iniciativ: „Vraťte nám stát“ s primárním cílem ustanovit občanskou vyšetřovací komisi; prvním krokem je změna jednacího řádu Sněmovny, pozměňovací návrh je předložen);
• změnu parametrů politického systému: především financování politických stran, volební zákon atd. (běží projekt cca 20 občanských iniciativ pod pracovním názvem rekonstrukce státu, existuje několik návrhů na změny volebního zákona).

Pokud si tyto změny nevynutí občanská společnost ještě před parlamentními volbami anebo nevyhraje zcela nové politické uskupení s týmž programem a prioritami, budou se ty další nápadně podobat těm v Rusku.