Právo nad rozumem a spravedlností?
V rámci procesu rozkládání státu jsme přímými svědky snah o „zbožštění“ práva (a zákonodárců). Snah o odtržení od jeho smyslu – spravedlnosti.
„Henychova rovnice“, podle které byly vyřazeni tři prezidentští kandidáti, bezpochyby vejde do dějin. Tvrzení, že „smícháním 30%ní a 40%ní vodky získáme 70%ní“, je prostě neodolatelné perpetuum mobile :-). To, jak a proč obhajoval tento postup ministerský úředník, je možné pochopit.
Pokud jí ale začne obhajovat elitní právník, významný člen establishmentu a jeho obhájce … stojí za zamyšlení, proč.
Ve svém textu Tomáš Sokol (doporučuji se podívat na diskuzi pod blogem, je tam vesměs precizní polemika) prvoplánově tvrdí, že „co je psáno, to je dáno“ a je irelevantní, jak velký je to nesmysl. Nebo spíše, v jeho pojetí slovo „nesmysl“ nemá význam a je zbytečné o něm diskutovat. Zkrátka, pokud se zákonodárce rozhodne nerespektovat matematické, přírodní nebo jiné zákony, zdravý rozum nebo tak něco, je to jeho svaté právo, svobodná vůle a rozhodnutí. Kdo remcá, nechápe prý právo. V tomto pojetí jsme svědky zbožštění práva nebo přesněji zákonodárců. Zákon platí a všichni se mu musí podřídit. Ordnung must sein!
V určitém kontextu je to pravda. Ministerští úředníci se něčím řídit museli a těžko – bohužel – můžeme očekávat, že se vzbouří byť proti zjevnému nesmyslu. V této kauze jsme svědky paralýzy výkonu státní správy i přímých důsledků aplikace vypjatého právního pozitivismu v praxi.
Můžeme se ale s takovým přístupem spokojit? Rozhodně ne! Ona rovnice interpretující zákon zcela evidentně ignoruje logiku a zdravý rozum a je zjevně nespravedlivá.
Už Římské právo definovalo samo sebe jako umění dobrého a spravedlivého. Tomáš Akvinský ho definoval jako řád rozumu za účelem společného dobra. I dnes laici chápou právo a právní stát především jako soubor pravidel a postupů zajišťujících spravedlnost a rovnost před zákonem pro všechny.
Taková slova ovšem v textu pana Sokola nenajdeme. Řád rozumu? Spravedlnost? Ne. Jde o něco jiného. Jde o to nám v druhém plánu vpálit do hlavy jiné pojetí práva, které tak důvěrně známe z nedávné historie i současnosti: právo je to, co je prospěšné pro…(vůdce, pracující lid, kmotry a kmotříčky…). Jde o to odtrhnout právo od „řádu rozumu a spravedlnosti" a učinit ho tím nezávislým na svých základech.
Řečeno slovy spisovatelky Lenky Procházkové:
Ve jménu spravedlnosti páchají křivdu.
Jménem mravnosti hájí nemravnost.
Ve jménu zákona porušují zákon.
Ve jménu pravdy šíří lež.
Pod jménem cti jednají bezectně.
Ve jménu dobra slouží zlu.
„Henychova rovnice“, podle které byly vyřazeni tři prezidentští kandidáti, bezpochyby vejde do dějin. Tvrzení, že „smícháním 30%ní a 40%ní vodky získáme 70%ní“, je prostě neodolatelné perpetuum mobile :-). To, jak a proč obhajoval tento postup ministerský úředník, je možné pochopit.
Pokud jí ale začne obhajovat elitní právník, významný člen establishmentu a jeho obhájce … stojí za zamyšlení, proč.
Ve svém textu Tomáš Sokol (doporučuji se podívat na diskuzi pod blogem, je tam vesměs precizní polemika) prvoplánově tvrdí, že „co je psáno, to je dáno“ a je irelevantní, jak velký je to nesmysl. Nebo spíše, v jeho pojetí slovo „nesmysl“ nemá význam a je zbytečné o něm diskutovat. Zkrátka, pokud se zákonodárce rozhodne nerespektovat matematické, přírodní nebo jiné zákony, zdravý rozum nebo tak něco, je to jeho svaté právo, svobodná vůle a rozhodnutí. Kdo remcá, nechápe prý právo. V tomto pojetí jsme svědky zbožštění práva nebo přesněji zákonodárců. Zákon platí a všichni se mu musí podřídit. Ordnung must sein!
V určitém kontextu je to pravda. Ministerští úředníci se něčím řídit museli a těžko – bohužel – můžeme očekávat, že se vzbouří byť proti zjevnému nesmyslu. V této kauze jsme svědky paralýzy výkonu státní správy i přímých důsledků aplikace vypjatého právního pozitivismu v praxi.
Můžeme se ale s takovým přístupem spokojit? Rozhodně ne! Ona rovnice interpretující zákon zcela evidentně ignoruje logiku a zdravý rozum a je zjevně nespravedlivá.
Už Římské právo definovalo samo sebe jako umění dobrého a spravedlivého. Tomáš Akvinský ho definoval jako řád rozumu za účelem společného dobra. I dnes laici chápou právo a právní stát především jako soubor pravidel a postupů zajišťujících spravedlnost a rovnost před zákonem pro všechny.
Taková slova ovšem v textu pana Sokola nenajdeme. Řád rozumu? Spravedlnost? Ne. Jde o něco jiného. Jde o to nám v druhém plánu vpálit do hlavy jiné pojetí práva, které tak důvěrně známe z nedávné historie i současnosti: právo je to, co je prospěšné pro…(vůdce, pracující lid, kmotry a kmotříčky…). Jde o to odtrhnout právo od „řádu rozumu a spravedlnosti" a učinit ho tím nezávislým na svých základech.
Řečeno slovy spisovatelky Lenky Procházkové:
Ve jménu spravedlnosti páchají křivdu.
Jménem mravnosti hájí nemravnost.
Ve jménu zákona porušují zákon.
Ve jménu pravdy šíří lež.
Pod jménem cti jednají bezectně.
Ve jménu dobra slouží zlu.