Ten, kdo je u moci, si jí hledí udržet. Vytváří umělé „bariéry vstupu“ pro další nevítané konkurenty a svůj monopol nebo oligopol posiluje všemi prostředky. I za hranicí Ústavy.

Když Klaus se Zemanem upekli opoziční smlouvu, součástí dohody byl i návrh změny volebního systému. Ten byl navržen tak, aby znevýhodňoval menší strany a podporoval ty velké. To, že neprošel, bylo zásluhou tehdejšího prezidenta Havla, který podal podnět k Ústavnímu soudu.

Existuje však mnoho způsobů znevýhodnění malých stran. Asi nejvýraznější je neproporční financování (například v Dánsku dostanou všechny subjekty stejně za každý obdržený hlas a žádné jiné peníze nedostanou, jde tedy o proporční financování v závislosti na výsledku voleb).

Dalším výrazným omezením je také pětiprocentní hranice pro vstup do zastupitelských sborů. I Když má určité technické opodstatnění, právě v kombinaci s vazbou na financování se se z ní stává oligopolní mocenský nástroj.

Méně nápadný je způsob parcelace volebních obvodů: příklad posledních komunálních voleb v Praze, kde se nedostaly mezi zastupitele subjekty ani se sedmiprocentní podporou, je toho zřetelným důkazem.

Možnost zveřejňování předvolebních výzkumů je dalším, velmi silným mocenským nástrojem eliminace menších subjektů. A opět je funkční jen díky pětiprocentní klauzuli.

A v neposlední řadě mocenský oligopol velmi výrazně podporuje neviditelnost menších subjektů v médiích veřejné služby. Od „Pohádek Václava Moravce“ v mimo-volebním období až po způsob výběru subjektů do předvolebních diskuzí na ČT a v ČRo.

Tento poslední bod na rozdíl od těch předchozích nevyžaduje změnu zákona, a proto se občanské sdružení VRAŤTE NÁM STÁT rozhodlo aktuálně obrátit na Rady výše uvedených veřejnoprávních institucí s následující výzvou:


Otevřený dopis Radě České televize a Radě Českého rozhlasu

Vážení radní,

média hrají v každé společnosti zásadní roli při rozšiřování informací a utváření názorů. V demokratickém státě, kde „názor“, vyjádřený ve svobodných volbách, může určovat směřování celé země na několik budoucích let, je ona role o to zodpovědnější. Opravdu svobodnou volbu může člověk provést pouze tehdy, kdy má dostatek informací o všech variantách.

V minulosti Česká televize a Český rozhlas bohužel svým přístupem vytvářely stav, který předem omezoval škálu možností, ze kterých volič vybírá. Mluvíme o situaci, kdy do předvolebních diskuzí byli zváni zástupci pouze těch stran a uskupení, které v daném kraji nebo na celorepublikové úrovni překročily 5 procent volebních preferencí s další omezující podmínkou celkového počtu diskutujících.

Jsme si vědomi technických omezení, ale odmítáme podivný „klíč“, který určuje účast v diskusích. Domníváme se, že je potřebné poskytnout prostor i těm stranám, které jsou pod pětiprocentní hranicí. Ubírat možnost prezentace menším stranám je obcházením institutu voleb, protože jen ty mají určit, kdo je úspěšnější. Takový předvýběr před volbami nepřísluší nikomu, ani výzkumným agenturám, které vytváří dojem, že „karty jsou již rozdány“ a tím brutálně ovlivňují voliče. A už vůbec ne veřejnoprávnímu mediu. Když vezmeme navíc v potaz odhady výzkumných agentur, které se od reality v minulosti lišily až o 8 – 10 procent, je dosavadní praxe veřejnoprávních medií na hranici manipulace.

Veřejnoprávní média tedy svojí dosavadní praxí výběru účastníků do předvolebních diskusí neúměrně oslabují šance a možnosti minoritních politických subjektů, podporují stávající mocenský oligopol, což v konečném důsledku odporuje principu volné soutěže politických stran garantovanému článkem 5 Ústavy.

Model, který navrhujeme, by za použití ilustračních čísel mohl vypadat následovně: pokud by například Česká televize nebo Český rozhlas uspořádaly 16 předvolebních debat vždy s účastí šesti zástupců stran a skrze průzkumy by se počet stran, které dosahují preferencí nad dvě procenta, omezil na přibližně dvanáct, každá strana by se zúčastnila osmi pořadů. Jednoho nebo dva účastníky debaty by bylo možné do příštího pořadu vybrat za účasti státního notáře losem z těch stran, které v průzkumech přesahují dvě procenta preferencí. Znamenalo by to zcela nestranné oživení politické diskuse. Takový přístup by byl zcela nenapadnutelný z hlediska fair play a znamenal by také, že se předvolební kampaň stane ještě mnohem zajímavější pro široké publikum.

Věříme, že tento podnět vezmete v úvahu a v rámci blížící se předvolební kampaně před volbami do Poslanecké sněmovny budou veřejnoprávní média plnit úkol veřejné služby tím, že poskytnou objektivní a vyvážené informace o kandidujících politických subjektech tak, aby občané (voliči) měli před volbami pro své rozhodování všestranné informace. Tento úkol veřejnoprávních médií odpovídá § 2 zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlase.

...

Jsem zvědav, jak se s tím radní vypořádají. Zasedání mají již tuto středu.