… ale také neznalostí, nepochopením, ideologickou zaslepeností, strachem, ignorováním faktů i agresivními (geo)politickými cíli. Je to vysoce třaskavá směs.

Z různých analýz, diskuzí pod články, ale i „hospodského“ tlachání s jedním renomovaným sociologem mi vychází, že česká společnost (na rozdíl od některých jiných) reaguje na rizika spojenými s migrací poměrně „zdravě“. Kromě okrajových extrémních názorů (které jsou ovšem v médiích velmi nadproporčně slyšet) je většinová populace realistická, bez přehnaných reakcí, ale s obavami sledující vývoj, který je mimo její kontrolu. Rozlišuje skutečné uprchlíky (kterým je ochotna pomoci) a nelegální (ekonomické) migranty. A nerozumí tomu, proč úřady mnohdy považují za uprchlíky i ty, kteří odmítají ztotožnění. A proč ve většině tzv. vyspělých demokracií nedodržují evropské zákony (Dublin) a když je někdo dodržuje (například Maďaři a my), dostávají za to „za uši“.

Východiskem dalších úvah je, že se v tématu migrační krize střetávají dva hodnotové principy: “miluj bližního svého“ a „chraň svou rodinu, komunitu, zemi“.

Echt sluníčkáři aneb Čistému vše čisté

To jsou ti, kteří bagatelizují nebo přímo popírají princip „chraň svou rodinu, komunitu, zemi“. Jejich přístup: organismus je napaden, vypneme tedy imunitní systém (někteří spíše popřou, že organismus je napaden, alternativně že „cizí element“ je neškodný či dokonce prospěšný).

Pokud se nějaký švédský gay rozhodne, že ubytuje u sebe dva migranty a oni ho potom mučí a zabijí, je to smutné. Ale bylo to jeho rozhodnutí a důsledky se týkaly jen jeho. Co je ale naprosto nepřípustné, aby kdokoliv svými činy zvyšoval bezpečnostní riziko jiných, aniž by získal jejich souhlas. To přesně Sluníčkáři dělají, bez vědomí odpovědnosti, a ještě s pocitem velké morální převahy nad tzv. xenofoby. Je to hodně falešná pýcha a nedivme se, že JXD napsal to, co napsal. Také by se měli podívat na Maslowovu hierarchii potřeb. Po fyziologických potřebách je potřeba bezpečnosti na prvním místě a tedy jakákoli snaha přesvědčit občany o své pravdě je předem odsouzena k nezdaru. Totéž platí pro sluníčkové politiky.

Skuteční rasisté aneb Všechno cizí pryč

Ti povyšují do extrému princip „chraň svou rodinu, komunitu, zemi“ a přitom uplatňují a priori princip kolektivní viny. Jejich přístup: organismus je napaden, imunitní systém musí běžet na 1000% (alergická reakce). Vlastně nevím, kolik skutečných rasistů schopných ohrozit druhé, je v této zemi. Kromě několika útoků na Romy si nepamatuji na žádný jiný příklad fyzické agrese. Na rozdíl třeba od „vzorově“ demokratického Německa (kdo tomu po posledních událostech ještě věří?), kde útoky na azylanty a jejich ubytovny známe již mnoho let. Pokud vezmeme v potaz, že i slova jsou aktem agrese, budiž. To už jich pár najdeme. Rasisté také zbytečně zvyšují bezpečnostní riziko, výsledkem jejich aktivit je bránění integraci, zbytečné rozdělování na my a oni, a radikalizace migrantů i tam, kde by to nemuselo být.

My, „xenofobové“ aneb Jak velké je riziko Islamismu?

Tato, zdaleka nejpočetnější skupina, se snaží vyhodnotit oba principy a je ochotna pomoci, ale jen za podmínky, že ten, komu pomáhá, nebodne kudlu do zad. Hrdě se k ní hlásím, ale nesouhlasím se jménem nálepky. Moje (naše) obavy nepramení „z neznámého“ ale z poměrně jasného a popsaného bezpečnostního rizika. Tím je Islamismus, čímž míním ideologii (nikoliv náboženství, tj. islám samotný), dle které má být organizovaná společnost, její vztahy, cíle a hodnoty, kodifikované do práva Šaría.

Právo Šaría je bezpochyby v rozporu s naší Ústavou, Listinou základních práv a svobod a některými zákony (např. naše rodinné právo není kompatibilní s islámskou praxí, a to říkám přehnaně korektně). Islamismus v pojetí sunitů je navíc militantní a expanzivní, jeho deklarovaným cílem je zavést ho po celém světě. Islamismus aktuálně vykazuje všechny znaky velmi agresivního klerofašismu. Toto nazírání na rizika Islamismu je podle mne „zdravé“, tj. imunitní systém společnosti je v takovém případě systémově připraven reagovat správně (jestli na to má kapacitu, je věc druhá). Je pravda, že radikalizace Islamismu je na vzestupu, srovnejme časovou posloupnost Taliban - Al kajda - ISIL z pohledu cílů a prostředků využívaných pro jejich dosažení.

Může se v dohledné době Islamismus transformovat? Pro změnu Islamismu na mírumilovnou ideologii můžeme my Evropané udělat jen velmi málo: nechovat se nepřátelsky k muslimům a priori. Pokud je až na dále uvedené výjimky nepřípustná „kolektivní vina“, měli by si ti slušní muslimové uvědomit a přijmout důsledky jejich „kolektivní (ne)odpovědnosti“, za to, jak na ně bude nazíráno a jednáno. Právě oni musí nejvíce vystupovat proti islamistickému klerofašismu. Skutečnou změnu mohou přinést pouze muslimové sami, nikdo jiný to za ně nemůže udělat! Že se ale nejedná o nic jednoduchého, si asi každý umí představit. Může často jít o život. Zkušenost z fašistického Německa nám předkládá smutnou zkušenost i důvod ke skepsi. Pokud by někoho zajímalo více detailů a psychologické pozadí těchto jevů, doporučuji práce Ericha Fromma: Anatomie lidské destruktivity a Strach ze svobody. Abych byl aspoň trochu optimistický: existuje názor, že k transformaci může postupně dojít – skrze muslimské ženy. Možná je to určitá šance do budoucna, ale krátkodobě je to nerealistické.

Podpásové argumenty: individuální versus kolektivní vina a „my také“

Odmítání kolektivní viny je principiálně správné, ale není absolutní. Právo na obranu se netýká jen jedinců, ale také skupin a samozřejmě zemí. Bylo by absurdní odmítnout kolektivní vinu armády útočícího státu a čekat, než ten který voják spáchá nějaký zločin. Bránící se země běžně aplikuje princip kolektivní viny na útočníky a je to logické a nikdo toto právo nerozporuje.

Pak je jen otázka, kde stanovíme hranici; co už budeme považovat za řízenou kolektivní agresi. Někteří svědkové silvestrovské noci v Kolíně uvádějí, že byla celá „operace“ řízena. Dobře oblečení muži posílali spojky k různým skupinám mužů a ti pak „konali“. Je zatím věcí každého, čemu bude věřit: zda si bude myslet, že tytéž jevy probíhaly simultánně v jednom okamžiku na tolika místech v Evropě náhodou, nebo to byla ukázka akceschopnosti dobře řízené a organizované „partizánské armády“. Bohužel ale platí: čím víc problémů tohoto typu, tím větší je riziko „spontánní aplikace kolektivní viny ze strany ulice“. Pokud v ochraně obyvatel selže stát, nemůže to ale dopadnout jinak. Plnou odpovědnost za všechny reakce (i nepřiměřené), nesou politici.

Další argument bagatelizující například události v Kolíně je, že si máme takzvaně zamést před vlastním prahem. A kolik že krádeží, obtěžování a znásilnění probíhá v „našem“ světě. To je sice pravda, ale argumentačně veliká nehoráznost. Říkají nám v podstatě: „Lojzo, hoří ti dům. Tady máš další dva kanystry benzínu“.

Úloha politiků a bezpečnostních složek

Zajištění bezpečnosti země a jejích obyvatel má být, ale zatím není, první prioritou politiků. Existují výjimky, ale jejich chování je v rámci celé Evropy pouze reaktivní a jen pod velkým tlakem okolností, když už to jinak nejde. Přitom pro správné rozhodování mají dostatečně varovné informace od tajných služeb. A dle toho mají zadávat úkoly bezpečnostním složkám, které mají předvídání černých scénářů a přípravu na ně v popisu práce.

Doufám jen, že profesionálové v bezpečnostních složkách v ČR (ale i jinde) konají tak trochu nad rámec zadání současné vlády (viz uniklé Sobotkovy emaily) a připravují alespoň klíčové scénáře pro možná rizika tak, aby bylo možné v případě potřeby výrazně posílit kapacity našeho „imunitního systému“. Čas ovšem hraje proti nám.

Komu slouží tzv. Evropské elity?

Mnozí mají jasno: banksterům, převaděčským mafiím, neviditelným globálním elitám, jestřábům ovládajícím USA, ideologii multi-kulti, dokonce i Putinovi … Já tedy nevím, ale jsem si celkem jist, že neslouží občanům evropských zemí. Protože kdyby ano:
• brali by v potaz varování tajných služeb i postoje obyvatelstva
• nejednali by s Tureckem o vstupu do EU, obzvláště ne s Erdoganem, který v tom jede s ISIL a provádí genocidu vlastního obyvatelstva…
• měli by více nezávislou politiku vůči USA (odlišné zájmy)
• neomezovali by svobodu slova včetně hrozby trestů odnětí svobody za nesprávné názory
• nestavěli by policii proti vlastním občanům; podobnost se zásahem na Národní je alarmující (Kolín)
• nebáli by se nových voleb a neodložili by je o 7 let (Švédsko)
• nestavěli by sociální politiku ohledně dětí na šíleném předpokladu, že biologičtí rodiče nejsou důležití (Norsko)
• atd, atd…

Co bychom měli požadovat aneb Ingredience v Balíčku přežití

• Islamismus označit v legislativě jako formu fašismu, se všemi důsledky z toho plynoucími.
• Uzavřít evropské (nikoliv jen schengenské) hranice. Pokud se omezíme jen na Schengen, necháme svému osudu celý Balkán a také východní Evropu, což si zaprvé nezaslouží a za druhé by to bylo krátkozraké: vrátilo by se nám to jako bumerang. K tomu je nutná dohoda s Řeckem a Itálií, které na to nemají zdroje.
• Pokud nezafunguje NATO, je to organizace k ničemu (v lepším případě). V horším má pravdu plukovník Obrtel.
• Pomoc a přijímání migrantů organizovat výhradně vně evropské hranice, v existujících nebo nově zbudovaných táborech. Země, na kterých tyto tábory budou, je potřeba finančně, materiálně a organizačně podpořit a dosáhnout dohody o repatriaci ekonomických migrantů.
• Ekonomické migranty a všechny ty, kdo se odmítnou identifikovat, z evropského území vrátit zpět do země jejich původu. U těch, kteří se nenechají identifikovat, dát na výběr mezi utečeneckými tábory vně evropské hranice.
• Podmínkou pobytu pro azylanty musí být, že se identifikují, zaváží dodržovat místní zákony, včetně závazku neprosazovat Islamismus a právo šaría. Porušení závazku je automaticky chápáno jako zrušení práva na azyl včetně kroků repatriace.
• Bezpečnostní složky a tajné služby musí mít ochranu evropského prostoru jako absolutní prioritu.
• Zajistit v legislativě, aby činy prosazující právo Šaría občany EU byly souzeny podle paragrafů o zločinném spolčení nebo vlastizrady.
• Přestat podporovat režimy v Turecku, Saúdské Arábii, Kataru atd. podporující ISIL.
• Na druhé straně nezasahovat do vývoje v arabských zemích, pokud o to příslušné legitimní vlády nepožádají.
• Neeskalovat konflikt s Ruskem, přestat z něj dělat nepřítele a najít způsob vzájemně výhodné spolupráce v hospodářské i bezpečnostní oblasti.

Pokud toho Evropa nebude schopna (= faktický konec EU a NATO ve stávající podobě)
• Pokusit se o totéž na úrovni V4, ideálně se Slovinskem a Rakouskem. V takovém případě však repatriace bude takřka neřešitelný problém a je potřeba najít jiné řešení. Z toho plyne, že tato dohoda musí být účinná dříve, než množství migrantů přesáhne únosnou mez.
• Každý den se modlit, ať nemám pravdu.