Taktické fauly politiků a fotbalistů
Čeští fotbalisté do 20 let jsou oslavovanými vicemistry světa. Klobouk dolů před jejich výkony. V jejich pestrém fotbalovém rejstříku však velmi často hrál důležitou roli taktický faul, o čemž svědčí i pěkná karetní sbírka. Ještě více ale takticky faulují politici.
Ve finále mistrovství světa hráčů do 20 let s lehkonohými míčovými kouzelníky z Argentiny byl taktický faul ze strany Čechů často k vidění. Co ale zarazilo pozorného posluchače televizního komentáře – za taktické fauly si několikrát vysloužili mladí fotbalisté i pochvalu od bezesporu slušného člověka, fotbalisty a trenéra Ivana Haška.
Lze chválit zákrok, kterým zlikvidujeme v rozporu s pravidly rychlejšího, šikovnějšího soupeře a připravíme miliony diváků u obrazovek o zážitek z krásné akce a možného následného gólu? Jakkoliv fotbaloví odborníci hovoří o taktickém faulu, vždy se jedná o unfair sprostou hru. Faul. Máme snad tleskat, že faulující hráč zkosil soupeře držením a nepřerazil mu nohu? Porušil pravidla a poškodil diváka, kterého zajímají góly, pěkné kombinační akce a ne taktické fauly. Potlesk nezasluhuje.
Fotbalistům se ovšem nelze divit. K taktickému faulování jsou trénováni od žákovských kategorií. I nejmenší fotbalisté slyší z lavičky řev trenéra: přeruš ho, nesmí ti utéct. Jeden z televizních komentátorů pak s oblibou při sprostém faulu konstatuje, že „hráč zatáhl za záchrannou brzdu“.
Fauly jsou vždy sprosté a podlé, i ty taktické. Nekritizujme ale jen fotbalisty, kteří věci alespoň nazývají pravými jmény. Taktické fauly na své voliče používají velice často i politici, zejména před volbami.
Když jsem se poprvé rozhodl vstoupit do politiky, zkušení političtí matadoři mi radili: hlavním předpokladem volebního úspěchu jsou sliby. Slibuj všem, slibuj cokoliv! Starostům nové bazény a nové chodníky, fotbalistům nové stadiony a kopačky, divadelníkům nové scény i scénáře, řidičům kvalitní dálnice a benzín za poloviční cenu, zahrádkářům záhumenky a rýče, hvězdářům dalekohledy a výlet raketoplánem… Lidé jsou zvyklí, že po volbách se sliby rozplynou v mlze zapomnění.
Tuto osvědčenou taktiku jsem odmítnul a nadále odmítám, asi i proto jsem ve volbách neuspěl. Nemám rád fauly, ani ty taktické. Jako podnikatel jsem vždy vycházel z ekonomické reality, která se nedá okecat nějakými sliby. A navíc pořád v sobě živím naději, že volič není hlupák.
Politici před volbami slibují a slibují; někdy takové nesmysly, až se zdá, že ztratili nejen soudnost, ale i rozum. Takticky faulují a nemají ambice hrát s voliči pohlednou fair hru. A nebo se řídí bonmotem expremiéra Miloše Zemana, který tvrdil, že 62 procent voličů jsou hlupáci, dvacet procent je duševně nemocných, deset procent alkoholiků a pouze osm procent je soudných lidí.
Návod, jak takticky faulovat voliče, najdete v každém předvolebním partajním manuálu. Nebuďme proto nespravedliví k fotbalistům. V české politice se už dávno nehraje podle pravidel fotbalu, nazývaného v Americe soccer, ale podle pravidel amerického fotbalu. V němž je dovoleno zastavit soupeře téměř jakýmkoliv způsobem. Čeští fotbalisté hrají pořád ještě fotbal. A mladíci do 20 let na světovém šampionátu dokázali, že velmi dobře. Čeští politici ve světě takové renomé rozhodně nemají.
Ve finále mistrovství světa hráčů do 20 let s lehkonohými míčovými kouzelníky z Argentiny byl taktický faul ze strany Čechů často k vidění. Co ale zarazilo pozorného posluchače televizního komentáře – za taktické fauly si několikrát vysloužili mladí fotbalisté i pochvalu od bezesporu slušného člověka, fotbalisty a trenéra Ivana Haška.
Lze chválit zákrok, kterým zlikvidujeme v rozporu s pravidly rychlejšího, šikovnějšího soupeře a připravíme miliony diváků u obrazovek o zážitek z krásné akce a možného následného gólu? Jakkoliv fotbaloví odborníci hovoří o taktickém faulu, vždy se jedná o unfair sprostou hru. Faul. Máme snad tleskat, že faulující hráč zkosil soupeře držením a nepřerazil mu nohu? Porušil pravidla a poškodil diváka, kterého zajímají góly, pěkné kombinační akce a ne taktické fauly. Potlesk nezasluhuje.
Fotbalistům se ovšem nelze divit. K taktickému faulování jsou trénováni od žákovských kategorií. I nejmenší fotbalisté slyší z lavičky řev trenéra: přeruš ho, nesmí ti utéct. Jeden z televizních komentátorů pak s oblibou při sprostém faulu konstatuje, že „hráč zatáhl za záchrannou brzdu“.
Fauly jsou vždy sprosté a podlé, i ty taktické. Nekritizujme ale jen fotbalisty, kteří věci alespoň nazývají pravými jmény. Taktické fauly na své voliče používají velice často i politici, zejména před volbami.
Když jsem se poprvé rozhodl vstoupit do politiky, zkušení političtí matadoři mi radili: hlavním předpokladem volebního úspěchu jsou sliby. Slibuj všem, slibuj cokoliv! Starostům nové bazény a nové chodníky, fotbalistům nové stadiony a kopačky, divadelníkům nové scény i scénáře, řidičům kvalitní dálnice a benzín za poloviční cenu, zahrádkářům záhumenky a rýče, hvězdářům dalekohledy a výlet raketoplánem… Lidé jsou zvyklí, že po volbách se sliby rozplynou v mlze zapomnění.
Tuto osvědčenou taktiku jsem odmítnul a nadále odmítám, asi i proto jsem ve volbách neuspěl. Nemám rád fauly, ani ty taktické. Jako podnikatel jsem vždy vycházel z ekonomické reality, která se nedá okecat nějakými sliby. A navíc pořád v sobě živím naději, že volič není hlupák.
Politici před volbami slibují a slibují; někdy takové nesmysly, až se zdá, že ztratili nejen soudnost, ale i rozum. Takticky faulují a nemají ambice hrát s voliči pohlednou fair hru. A nebo se řídí bonmotem expremiéra Miloše Zemana, který tvrdil, že 62 procent voličů jsou hlupáci, dvacet procent je duševně nemocných, deset procent alkoholiků a pouze osm procent je soudných lidí.
Návod, jak takticky faulovat voliče, najdete v každém předvolebním partajním manuálu. Nebuďme proto nespravedliví k fotbalistům. V české politice se už dávno nehraje podle pravidel fotbalu, nazývaného v Americe soccer, ale podle pravidel amerického fotbalu. V němž je dovoleno zastavit soupeře téměř jakýmkoliv způsobem. Čeští fotbalisté hrají pořád ještě fotbal. A mladíci do 20 let na světovém šampionátu dokázali, že velmi dobře. Čeští politici ve světě takové renomé rozhodně nemají.