Britskou BBC jsem vždy považoval za vzor žurnalistické serióznosti a profesionality. Její reportáž o klecových lůžkách v Česku ale je spíše vzorem bulvárního hledání námětu, který prvoplánově zaujme – bez ohledu na pravdu.

Dnes spokojený důchodce Miloš Zeman kdysi nazval novináře žumpou, hnojem a póvlem, do žurnalistů se obouvají s (ne)chutí i šéfové největších stran Mirek Topolánek a Jiří Paroubek. Bylo by špatné, kdyby zmínění politici novináře jen chválili a novináři chválili je – mezi mediální servilitou a korupcí je velmi tenká bariéra. Ale zobecňování a házení všech novinářů do jednoho, špinavého pytle, mi vadí – stejně jako v každé profesi existují excelentní, dobří, průměrní a špatní žurnalisté.

Reportéři BBC se v případě reportáže o klecových lůžkách v českých ústavech sociální péče představili v roli těch špatných žurnalistů. Pomineme-li jejich krycí manévr při vstupu do ústavu a natáčení skrytou kamerou, zaráží především jistota jejich striktního verdiktu, že v Česku pracujeme s mentálně a fyzicky postiženými občany špatně. Komentář, vytvořený na základě několika obrázků dětí v klecových lůžkách (i když jsou starší, mentálně jsou to doživotně děti), je mizernou vizitkou novinářů – a vrhá stín i na gloriolu BBC.

Pokud by komentář vznikl na základě alespoň měsíčního utajeného působení redaktora v roli ošetřovatele, v denním styku s realitou, pacienty a kolegy, kteří dělají záslužnou a těžkou práci v ústavech dlouhé roky, pak by zcela jistě měl opačné vyznění. A potvrdil by, že se jedná o nafouknutou bublinu, že personálně poddimenzované ústavy se bez lůžek zkrátka nemohou obejít, že lůžka pacienty chrání a nikoliv omezují jejich lidská práva.

Když spustila kritiku českých klecových lůžek slavná britská spisovatelka Joanne K. Rowlingová, mohli jsme se shovívavě usmát – tato dáma se pohybuje v pohádkovém prostředí plném fantazie, její pohled na realitu všedního života může být pomýlený. V případě reportáže slovutné BBC však už je na místě ostražitost. Lidé ji berou vážně. Vedení BBC by ale mělo důsledně prověřovat kvalitu svých lidí, aby její pověst neuvadla.

Nedávno mě zarazil inzerát v jediném českém deníku, který doposud nepodlehl sklonům k bulvarizaci – Hospodářských novinách – v němž redakce hledá do svého týmu redaktory a redaktorky. V kolonce Požadujeme byly pouze dva body: a) alespoň částečnou znalost ekonomické žurnalistiky a anglického jazyka, b) iniciativu, zvídavost a samostatnost. To jsou kvalifikační požadavky na redaktora okresního týdeníku, nikoliv na pozici reprezentanta nejprestižnějšího deníku v zemi! V případě HN bych očekával požadavek na vysokoškolské vzdělání, nejlépe ekonomického směru, praxi minimálně pět let v ekonomickém titulu nebo ekonomické rubrice seriózního listu, nikoliv částečnou, ale dobrou znalost angličtiny…

Každý šéfredaktor vám potvrdí, že najít kvalitního novináře je dnes problém. Neměl by to ale být problém pro BBC, ani pro Hospodářské noviny. Cesta snižování nároků na profesní kvalitu žurnalistů, kterou naznačují publikovaný inzerát HN i laciná reportáž BBC z Česka, ale může vést do pekla nekvality, nedůvěryhodnosti, bulváru. Pak se novináři – i ti prvotřídní - těžko budou zbavovat všeobecné nálepky žumpy či póvlu. Osobně by mě hodně mrzelo, kdyby BBC a HN prohospodařily svá dobrá jména.