Češi se hromadně vybíjejí na silnicích. Auta i silné motorky se stávají v rukou nezodpovědných blbů zbraněmi, v některých případech téměř zbraněmi hromadného ničení. Odnesou to většinou ti, kteří jezdí slušně a dodržují pravidla silničního provozu. A co policie? Požaduje rychlejší auta, aby mohla stíhat rychlé blby.

Je to už pravidlem – na konci každého víkendu ve zpravodajských relacích moderátoři dramatickým hlasem ohlásí další rekord v počtu mrtvých na silnicích. Co je nejděsivější; narůstá počet blbů, kteří sedají za volant opilí. Proč? Protože selhává policie a především legislativa.

Když byl uveden do praxe bodový systém, počet dopravních nehod se dramaticky snížil. Jak se později ukázalo, nebylo to ani tak hrozbou odečtu bodů, ale především viditelnou a všudypřítomnou policií na silnicích a dálnicích. Zaregistrovali jsme to všichni – průměrná rychlost na dálnici klesla na 130 km/h, v obcích se jezdilo padesátkou, nepředjíždělo se zprava. Šlo to, zvykli jsme si, rádi. Na silnicích bylo s policií bezpečněji. Jakmile ovšem policisté zmizeli zpět do kanceláři, vše se vrátilo do „normálu“, silnice opět ovládli blbové. Počet dopravních nehod se opětovně zvýšil, politici začali hovořit o špatném bodovém systému, o nutnosti jeho zmírnění, novelách.

Policie pak začala volat po silných autech, aby stačila blbům v exkluzivních značkových vozech, kteří jejich škodovkám snadno ujedou. Už to je velmi smutné, že blbové nemají obavy v klidu policii ujet. Kamerou zaznamenaná státní poznávací značka jako důkaz nebezpečné jízdy nestačí, protože blby chrání paragraf umožňující odvolat se na osobu blízkou.

Novela zákona počítá s odstraněním ustanovení osoby blízké, které slouží pouze k zneužívání v případě průšvihu. Existují ovšem právní expertízy, že osoba blízká musí zůstat - ale vysvětlujte to pozůstalým obětí dopravních nehod, že pachatel unikne trestu právě díky tomuto ustanovení. Proč takové okolky vůči těm, kdo porušují zákony, proč chráníme více práva a svobody blbů na úkor těch slušných?

Ve Francii za vysoké překročení rychlosti lze řidiče odsoudit až k definitivní konfiskaci auta, tříletému zákazu řízení a k pokutě 1500 eur. Fotbalista Milan Baroš po šílené jízdě se svým ferrari může tvrdý postup policie potvrdit, i když soud ještě definitivně nerozhodl o jeho trestu. A nepomohl mu ani věhlas známého fotbalisty. V Anglii se jezdí slušně, ne proto, že by tam měli méně blbů, ale protože téměř každý kilometr dálnice monitorují kamery. U nás je to problém – ochránci osobních údajů tvrdí, že například kamery na mýtných branách, o jejichž instalaci se již měsíce jen mluví, jsou příliš velkým zásahem do soukromí. Jsou zásahem, ale do soukromí blbů, kteří ohrožují slušnou většinu.

Apelovat pouze verbálně na blby, aby neblbli, je pošetilé. Na blby platí pouze bič, který na silnici představuje viditelná policie a tvrdé sankce, podpořené legislativou. Pokud se zákonodárci například při obhajobě ustanovení o osobě blízké odvolávají na úmluvu o ochraně lidských práv a svobod, pak by si měli připomenout, že základním lidským právem je právo na život. A toto právo je každý týden v Česku upřeno desítkám obětí dopravních nehod – i díky měkkým sankcím vůči nezodpovědným blbům za volantem, kteří spoléhají na beztrestnost. Kdyby už jedno promile alkoholu v krvi řidiče bylo právně klasifikováno jako trestný čin se sazbou vězení natvrdo a dlouhodobým zákazem řízení, pak by opilců za volantem jistě výrazně ubylo. Zbavit české silnice pověsti nebezpečné džungle mohou jen legislativci a výkonná policie. Nikdo jiný.